Netopýrům budeme jejich způsob orientace v naprosté tmě i nadále jen závidět. Nový navigační systém na podobném principu však může značně usnadnit život slepcům nebo záchranářům v nepřehledném terénu.
Počítač místo očí
Zařízení vypadá na první pohled vcelku nenápadně. Uživatel nosí na hlavě jednoduchou čelenku a pod svršky na zádech má schované tenké pouzdro. Za obyčejným vzhledem se však skrývá komplexní elektronika, která nás dokáže potmě bezpečně nasměrovat i ve skladu nášlapných min. Autoři z Georgia Institute of Technology v Atlantě jej nazvali Systém přenosné zvukové navigace (System for Wearable Audio Navigation, SWAN).
„Vytvořili jsem zařízení, které uživatele naviguje za pomoci hlubokých tónů přicházejících ze směru, jímž se musí zrovna vydat,“ vysvětluje autor projektu Bruce Walker. Počítač schovaný v brašně na zadek využívá data z GPS a kombinuje je s údaji poskytnutými snímači na čelence. Ta kromě kamer ukrývá pohybový a dotykový senzor. Výsledkem jeho práce je virtuální 3D model prostředí, který si uživatel může buď prohlížet na displeji, nebo se nechat řídit hlubokými tóny ukazujícími cestu k cíli.
Přenos přes lebku
Počítač vyhodnocuje i to, kterým směrem se uživatel zrovna dívá, aby mohly signály z čelenky přesně simulovat prostorový zvuk. Samotný přenos informace pak zajišťují drobné vysílače umístěné pod lalůčky obou uší.
Ty podle pokynů z procesoru vyvolávají vibrace lebky, které se tak přenášejí přímo do vnitřního ucha. Díky tomu může zařízení vysílat signál do každého ucha zvlášť s určitou časovou prodlevou. Člověk pak získá dojem, že se zvuk místo z proužku na jeho hlavě ozývá z určitého směru v prostoru. „Jsou to taková zadní vrátka, kudy můžeme bez rušení jiným hlukem dopravit náš zvuk přímo na místo určení,“ dodává k tomu Walker. „Využití vibrací lebky namísto běžného zvukového signálu má hlavní výhodu v tom, že můžete nadále poslouchat hlasovou komunikaci (pro koordinaci zásahu při požáru nepostradalnou), aniž by to nějak bránilo přesnému navádění.“
Pomoc i pro slepce
Kromě směrového pípání si můžeme vyslechnout i několik dalších druhů signálů, které se liší svou hloubkou podle toho, co označují. Jinak zařízení pípne v případě lavičky, do které by nebylo dobré vrazit, jinak v případě dveří, za nimiž by se naopak mohlo ukrývat něco zajímavého.
Systém se pro svou přesnost může stát i velmi užitečnou pomůckou pro slepce. Starší zařízení vycházela pouze z hlasové navigace. Jsou tedy dost pomalá a mohou pracovat jen s velmi hrubým naznačením směru. „Pokud někomu řeknete, že jeho cíl se nachází ve směru 57 stupňů vpravo, moc mu to ke štěstí nepomůže,“ říká Walker.
Důkladné testování nového naváděcího systému začalo v listopadu, takže k uvedení do provozu už zbývá jen „maličkost“, vytvoření sítě detailních map budov a měst, se kterými by systém dokázal pracovat a mohl tak lépe vytyčovat nejkratší cestu k cíli i na místech, kde GPS navigace nepomůže.
Nejen slepecké hole
Dobám, kdy byli slepci odkázání na oťukávání okolí (a sem tam i nějakých okolo stojících lidí) bílou holí, začíná pomalu odzvánět. Nové technologie na trhu jsou sice zatím neúnosně drahé (100 000 korun za laserovou hůl, 40 000 za echolokační čelenku), nicméně jasně ukazují směr, kterým se pomůcky budou vyvíjet, a co se časem snad stane běžnou záležitostí, dostupnou většině postižených.
Jedná se například o krátké hůlky nebo ovladače, které vysílají laserový paprsek reagující na přítomnost předmětů. Jakmile se objeví něco v dosahu, přístroj začne vibrovat. Echolokační čelenka s výstižným názvem Pathfinder (průzkumník) pak pracuje na stejném principu jako netopýří sonar. Vysílá pulzy, které při nárazu přeměňuje na zvuky. Pro uživatele není nijak jednoduché se zorientovat v neustálém šumu různých tónů, ale dobrovolníci při testech prokázali, že s trochou trpělivosti si na ni lze zvyknout.