Pro někoho obyčejný prach, pro astmatiky úhlavní nepřítel, pro roztoče zábavní park plný neodolatelných lákadel. Máme ho doma každý a přesto většinou ani nevíme, co všechno v něm lze nalézt.
Za prach jsou většinou považovány pevné částice menší než půl milimetru. Vznikají při opracování různých materiálů, například ve stavebnictví, při hloubení tunelů či důlních pracích… Kvůli jejich drobné velikosti jim trvá poměrně dlouhou dobu, než se po zvíření opět někde usadí. Nejdéle se ve vzduchu zdržují částice do velikosti 2 mikrometrů, jež jsou zároveň ze zdravotního hlediska nejnebezpečnější. Dokáží totiž proniknout hluboko do dýchacích cest, kde vedle ztěžování výměny plynů mohou v tom horším případě být i příčinou zhoubného bujení.
Na našem obrázku z elektronového mikroskopu je při přibližně čtyřistanásobném zvětšení zachycen běžný domácí prach. Ten ve velké míře zahrnuje i různé organické příměsi, jako jsou částečky pokožky, části vlasů a chlupů, pyly, částečky těl různých drobných živočichů (např. hmyzu, roztočů či pavouků) a vlákna z tkanin. Většina těchto organických složek obsahuje alergeny, tedy látky, které mohou u některých jedinců vyvolat nepřiměřenou imunitní reakci, přičemž nemusí dráždit jen sliznice dýchacích cest, ale i oči, případně pokožku.
