Když se řekne Austrálie, tak si Středoevropan automaticky vybaví klokana. Tento vačnatec je odnepaměti neodmyslitelným symbolem australského kontinentu. Jenže, co se symbolem, když se začne přemnožovat?

Je v Austrálii více klokanů nebo lidí? Kdo odpověděl, že klokanů, odpověděl správně. Zatímco lidí žije v Austrálii 20 milionů, tak klokaní populace je téměř třikrát vyšší. Dnes je odhadována na 57 milionů kusů a jejich počet každým rokem stoupá. Tento stav se sice může líbit zahraničním turistům, avšak samotní Australané jsou z něj nešťastní. Problémem se dokonce musela zabývat i australská vláda.

Střelba na symbol státu
Klokaní populační exploze se totiž zdá nyní zcela nekontrolovatelná. Kritický stav je zvláště v okolí australského hlavního města Canberry. Přestože je klokan australské národní zvíře a dostal se i do státního znaku, ročně jich jsou v okolí metropole vystříleny tisíce. Ale ani to nepomáhá a počet populárních zvířat se každoročně neúnosně zvyšuje.
Vědci proto nyní navrhují podstatně humánnější prostředek, který by měl lavinovitý nárůst populace vačnatců zastavit – antikoncepci. „Je to rozhodně mnohem lepší, než klokany střílet,“ řekla mluvčí organizace Animal Liberation Simone Grayová. „V našem hlavním městě rozhodně není vhodné zabíjet náš národní symbol.“

Bude nejnovější metoda úspěšná?
Australská vládní místa nyní oznámila, že do pastvin, které klokani spásají, budou odborníci umisťovat antikoncepční pilulky. Vědci předpokládají, že věčně hladoví vačnatci, zkonzumují tyto pilulky společně s trávou. Zda však tento experiment bude úspěšný, je zatím nejisté.
Australané se již v minulých letech o něco podobného pokoušeli, ale výsledek jejich snažení byl nevalný. Velké naděje byly tehdy vkládány do vasektomie (přerušení chámovodu) samců nebo antikoncepčních implantatů pro samice, ale tyto metody byly velice náročné a značně nákladné.

Tygří trus nebo antikoncepce
A co vlastně Australané proti klokanům mají? Jejich přemnožení především vede k ohromným ztrátám v zemědělství. Klokani nejen že plundrují úrodu, ale  odčerpávají i nemalé množství omezených zásoby pitné vody, která je dokonce v některých částech australského kontinentu velkou vzácností.
Australští farmáři už proti klokaní invazi vyzkoušeli leccos. Vedle antikoncepce si hodně slibují i od tygřího trusu. Samozřejmě, že se nejedná o čerstvý tygří trus. Vědci z Queenslandské univerzity z něj pouze vyvinuli vysoce účinný repelent. Divoké kozy tato látka, složená z mastných kyselin a siřičitých látek, zastrašila natolik, že se v testované lokalitě tři dny neukázaly. Australské kozy sice samozřejmě tygra potkat nemohou, ale zápach nebezpečné šelmy je natolik specifický, že jej rozpoznají. Stejně tak jej vnímají klokani nebo divoká prasata,  která místním zemědělcům působí rovněž značné problémy s úrodou.

Dvě srážky s klokany denně
Klokani navíc komplikují i dopravu. Sucho často tyto jinak sympatické vačnatce donutí, aby ze svých přirozených působišť v savanách hledali útočiště v okrajových městských částech. Obyčejný klokan se v dopravních předpisech příliš nevyzná, nelze se tedy divit, že 70 procent veškerých nehod, které v Austrálii způsobí nějaké zvíře, připadá právě na klokany.
Obyvatelé Canberry by mohli vyprávět, v jejich městě způsobili klokani jen v roce 2004 šest set havárií, tedy téměř dvě denně. Zažil to například i norský automobilový závodník Peter Solberg, který se loni na podzim při australské rallye s klokanem srazil.
Možná ještě kurióznější případ se stal jistému Johnu Flemingovi, do kterého narazil klokan ve chvíli, kdy převážel dopravní značky, které varovaly právě před kolizemi s klokany.
Zda se tedy klokaní populace stabilizuje nebo dokonce sníží, ukáže teprve čas. Každopádně, tak rozsáhlý antikoncepční program mezi zvířaty zřejmě nemá ve světě obdoby.

Objevení masožravého klokana
Před dvaceti miliony let žil v Austrálii klokan, který byl postrachem většiny živých tvorů. Vědci z univerzity v Novém Jižním Walesu se tak dlouho vrtali v nalezištích v Queenslandu, až narazili na kosterní zbytky podivuhodného tvora. Po rekonstrukci došli k závěru, že se jedná o masožravého klokana. Vědce zvláště překvapil chrup zvířete, protože jeho tesáky se v mnoha ohledech značně podobaly vlčím.
Kromě klokana narazili badatelé i na zkameněliny ptáků, kteří se podobali kachnám, byli ale podstatně větší a rovněž masožraví. Jak tito ptáci, tak i klokani „zabijáci“ obývali severovýchod Austrálie zhruba v době před deseti až dvaceti miliony let.

Největším klokanem je klokan rudý
Vědci dosud popsali 63 až 66 druhů klokanů, z nichž největší je klokan rudý. Tento druh využívá ke zjištění vody svůj vysoce vyvinutý čich a jsou-li vodní zdroje omezené, stěhují se zvířata až 200 km od svých obvyklých pastvišť.
Pasou se hlavně večer, požírají šťavnaté výhonky trav, byliny a listy. Jediným jeho nepřítelem, kromě člověka, jsou orel klínoocasý a pes dingo. Délka klokana rudého kolísá od jednoho až do jednoho a půl metru. Jeho ocas bývá dlouhý 0,75 m až 1,2 m, hmotnost 25 kg (u nejlehčích samic) až 90 kg u velkých samců. Žijí obvykle ve skupinách po dvou až deseti, ale v době sucha se jich může nashromáždit u jezírka i kolem 1500.