Domů     Příroda
6 nejunikátnějších národních parků světa
21.stoleti 20.10.2006

Díky národním parkům se dnes ve volné přírodě ještě stále ještě mohou pohybovat pandy velké, po amerických prériích se potulovat stáda bizonů a na Galapágách mohou v relativním bezpečí vychovávat potomstvo obří želvy.Díky národním parkům se dnes ve volné přírodě ještě stále ještě mohou pohybovat pandy velké, po amerických prériích se potulovat stáda bizonů a na Galapágách mohou v relativním bezpečí vychovávat potomstvo obří želvy.

Po světě v současné době pobíhá přes šest miliard lidí, kteří usilovně kácejí pralesy, vysoušejí bažiny, budují dálnice přes rozsáhlé stepi, vypouštějí tuny jedovatých odpadů a skleníkových plynů. Životní prostředí pro tisíce živočišných i rostlinných druhů se neustále zmenšuje a pro některé z nich už zbývají jen ostrůvky poslední naděje – chráněné oblasti, ve kterých je drancování naší planety do značné míry omezeno.
Přestože mezi tisíci chráněných oblastí na celé planetě nelze jednoznačně zvolit, která z nich je nejzajímavější, 21. STOLETÍ dnes představuje 6 národních parků, které svou unikátní přírodou a vědeckou hodnotou dokázaly upoutat největší pozornost. S jejich výběrem nám pomáhali prof. Jaroslav Petr z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR a studentka americké Georgijské univerzity Catherine Bradley.

1. místo
Yellowstonský národní park (USA)

Petr: První národní park světa byl založen v roce 1872. Rozkládá se na ploše bezmála 9000 km2, což je například rozloha Kypru. Chrání jedinečnou přírodu na místě kráteru bývalého obrovského vulkánu. Jeho hlavními turistickými atrakcemi jsou gejzíry a především pak „Starý věrný“ s pravidelnými erupcemi. Tento park sloužil jako vzor pro zakládání a správu dalších národních parků světa.
Body: 6
Bradley: Jedno z nejhezčích míst severní Ameriky vděčí za svou jedinečnost sopečné aktivitě. Jeho centrum tvoří 75 km dlouhý a 45 km široký kráter, který tu po sobě před více než 600 tisíci lety zanechal výbuch podzemní komory plné žhavého magmatu. Většina území ostatně leží na jen několik kilometrů silné zemské kůře, pod kterou vře roztavený plášť. Z tohoto důvodu je oblast protkána stovkami gejzírů, horkých pramenů a bizarních geologických útvarů.
Body: 6
Soukupová: Patrně nejznámější národní park USA, který návštěvníky uchvacuje sopečnými hrátkami i nedotčenou horskou přírodou. Byly to právě nádherné scenérie, které měly v roce 1872 za následek vyhlášení Yellow Stonu za národní park. Tehdy se oblast o rozloze 9000 čtverečních kilometrů stala první oficiální přírodní rezervací na světě. Na konci 19. století představovala poslední útočiště pro bizony, kteří byly až na několik desítek kusů zcela vybiti. V současné době jich tu žije přes 2000.
Body: 6
Celkem: 18 bodů

2. místo
Národní park Serengeti (Tanzánie)

Petr: Na ploše asi 15 000 km2 (polovina rozlohy Belgie) je od roku 1951 jako národní park chráněna savana a lesní porosty rozkládající se kolem řek a v přilehlých horách. Je to „vlajková loď“ afrických národních parků. Každoročně migruje parkem více než milion pakoňů a 200 000 zeber. Žijí tu tisíce velkých šelem. Lze zde potkat turisticky atraktivní „velkou pětku“ afrických velkých savců, tvořenou lvem, slonem, buvolem, levhartem, slonem a nosorožcem.
Body: 4
Bradley: Téměř nekonečné pláně s malými ostrůvky akácií jsou ideálním prostředím pro velké kopytníky a ti zase ideální kořistí pro velké šelmy. Serengeti se může pochlubit jedním z největších druhových zastoupení velkých savců na světě. Po zdejší savaně se potulují tisíce zeber, pakoňů, antilop, slonů, žiraf, lvů, gepardů a hyen.
Body: 5
Soukupová: Když v Serengeti skončí období sucha, stane se domovem pro desítky tisíc kopytníků i jejich predátorů. Je cílem pro nejmasovějších migrací velkých savců a představuje tak vlastně největší zoologickou zahradou na světě. Rezervace poskytuje životní prostor nejen zvířatům, ale i domorodým Masajům, jejichž životní styl se za posledních 200 let téměř nezměnil a kteří mají od vlády povoleno sem vodit na pastvu svá stáda buvolů a koz.
Body: 5
Celkem: 14 bodů

3. místo
Národní park Galapágy (Ekvádor)
Petr:
S rozlohou zhruba 700 km2 (dvojnásobek rozlohy Malty) zabírá park,  vyhlášený v roce 1959, bezmála 90 % souostroví Galapágy. Lze zde nalézt jedinečnou faunu a flóru, jež se vyvinula na izolovaných pacifických ostrovech. Charlese Darwina inspirovala návštěva  Galapág (1835) k formulování evoluční teorie. Dodnes je národní park „živou učebnicí evoluce“. Například na tzv. Darwinových pěnkavách tu lze pozorovat evoluční procesy na vlastní oči.
Body: 5
Bradley: Tichomořské souostroví je dokonale odříznuté od okolního světa, a tak se tu příroda mohla nerušeně vydat vlastní cestou. Galapágy jsou domovem 14 endemických (nevyskytují se nikde jinde na světě) druhů želv. Za jejich zrodem stála jedna jediná oplodněná želva, která tu před 10 miliony let vystoupila na břeh a nakladla desítky vajíček. Podobně tomu pravděpodobně bylo s několika pěnkavami, které tu dali základ populaci Darwinových pěnkav s 13 poddruhy.
Body: 3
Soukupová: Galapágám daly jméno želvy, kterých se na tomto ostrově vyskytuje celkem 14 druhů, včetně největší želvy na světě, želvy sloní. Zdejší jedinečná příroda inspirovala Charlese Darwina, který ostrovy poprvé navštívil v roce 1835, k vyslovení evoluční terorie. Kromě pěnkav, želv a leguánů se tu jako na jediném místě severní polokole vyskytují i tučňáci. Jedná se o druh tučňák galapážský.
Body: 4
Celkem: 12 bodů

4. místo
Národní park Velká útesová bariéra (Austrálie)

Petr: Park byl založen v roce 1975. Rozkládá se na ploše 345 000 km2 (zhruba rozloha Finska) a chrání většinu australského bradlového korálového útesu – největšího „díla“ vytvořeného na Zemi živým organismem. Útes tvoří koráli náležející ke 400 druhům. Většina útesu je stará asi 7000 let. Žije tu asi 5000 druhů mlžů, 1500 druhů ryb, 30 druhů kytovců a 6 druhů mořských želv.
Body: 3
Bradley: Svou délkou 2000 km je největším výtvorem živých organismů na naší planetě a lez jej snadno spatřit i z oběžné dráhy. Stáří bariéry se odhaduje na 500 000 let a tvoří jej 2900 korálových útesů. Život stavitelů tohoto monumentálního díla ohrožuje globální oteplování, jelikož jsou odkázáni za symbiózu s řasami, které vyžadují stálou teplotu vody pod 30 oC. Kromě nesčetných druhů bezobratlých živočichů, ryb, plazů a ptáků útesy s oblibou navštěvuje i 30 různých druhů kytovců.
Body: 4
Soukupová: Několik desítek kilometrů od severovýchodního pobřeží Austrálie si mořští koráli vybudovali 2000 km dlouhé pásmo útesů, které hostí neuvěřitelně pestré společenství živočichů. Od nenápadných polypů, přes mořské sasanky a pestré ryby až po vzácné „mořské krávy“ – tuleňům podobné dugongy.
Body: 3
Celkem: 10 bodů

5. místo
Národní park Bwindi (Uganda)

Petr: Park byl vyhlášen v roce 1991 na ploše 331 km2 (zhruba rozloha Malty) a chrání džungli horského i nížinného typu známou jako „neprůstupný prales“, jenž roste na hranicích Ugandy a Konga. Jde o nejbohatší ekosystém Afriky se 120 druhy savců, 346 druhy ptáků, 202 druhy motýlů, 160 druhy stromů a stovkou kapradin. Žije tu plná polovina celosvětové populace goril horských.
Body: 2
Bradley: Oblast na západě Ugandy, která spojuje nížinný a horský prales,  vytváří druhově nejbohatší systém na Zemi. Nachází se tu nesčetně druhů strom, kapradin, ale i hmyzu, ptáků, plazů a savců. Nalezli bychom mezi nimi i mnoho ohrožených druhů včetně kriticky ohroženého primáta, gorily nížinné.
Body: 1
Soukupová: Jedinečný prales v Bwindi je nejen domovem gorily nížinné, ale i populace několika stovek šimpanzů. Představuje jediné místo, kde tyto dva druhy primátů žijí společně na jednom území, a poskytuje tak etologům příležitost zkoumat vzájemné vztahy našich nejbližších příbuzných.
Body: 2
Celkem: 5 bodů

6. místo
Los Glaciares (Argentina)

Petr: Vyhlášen v roce 1937 na ochranu přírody patagonských ledovců na ploše bezmála 4500 km2 (zhruba polovina rozlohy Kypruú). Je z třetiny pokryt ledem. Celkem je tu 47 větších ledovců a dvě velká ledovcová jezera Lago Argentino a Lago Viedma. Park sahá od travnatých pamp, přes jedinečné lesní porosty až k holým žulovým štítům And. Na území parku se nacházejí úchvatné skalní masivy Fitz Roy a Cerro Torre.
Body: 1
Bradley: Národní park Los Glacieares o rozloze 4500 čtverečních kilometrů zahrnuje 47 obřích další 200 menších ledovců. Největšími z nich jsou Upsala a Viedma, každý o rozloze kolem 600 čtverečních kilometrů. Drsné místní klima svědčí například andským kondorům nebo kachnám bystřinným.
Body: 2
Soukupová: Patagonské ledové pole v jižní části And představuje po Antarktidě největší trvale zaledněnou plochu a zaujímá přibližně polovinu parku. Zbytek území je tvořen horskými jezery lesy a pampou. Přes zdánlivou nehostinnost oblasti tu již před 10 000 lety žili lidé, o jejichž přítomnosti momentálně vydává svědectví 14 archeologických nalezišť.
Body: 1
Celkem: 4 body

reklama
Související články
Pokud jste v nedávné době surfovali na vlnách internetu, mohla vás zaskočit zpráva, že vanilkové aroma již dávno není tím, čím bývalo. Do výrobní rovnice totiž měli vstoupit bobři… A to konkrétně s látkou kastoreum, která však člověku není tak úplně neznámá. Pro různé účely ji totiž více či méně využíval přes 2000 let. Je […]
Samotářské včely, tiší a nenápadní opylovači, hrají klíčovou roli v našem ekosystému. I když se jim říká samotářské, řada z nich se ráda druží a i ony, podobně jako včely medonosné, mohou žít v koloniích. V České republice existuje více než 580 druhů samotářských včel, z nichž mnohé jsou ohroženy vyhynutím. Mezi samotářské včely patří […]
Přírodní pastva velkých kopytníků může být velice účinným nástrojem pro zmírnění klimatických změn. Pastva divokých koní, zubrů či praturů totiž vede k ukládání uhlíku do půd v podobě stabilní organické hmoty, která uhlík uzavře v půdě a uchová mimo atmosféru po stovky let. Díky tomu mohly v dobách před expanzí člověka na všech kontinentech žít milionová […]
Kurosh Karimi a Günther Kletetschka z Ústavu hydrogeologie, inženýrské geologie a užité geofyziky Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy popsali novou metodu lokalizace tělesa skrytého pod povrchem. Nová metoda umožňuje odhadnout polohu, zejména hloubku tělesa a byla publikována v časopise Scientific Reports. Vše v zemské kůře má svou specifickou hustotu, například dvě přibližně stejně velké struktury mohou mít […]
Odborníci z Kolumbijské univerzity přinesli důkazy o tom, že rypouni Petersovi jsou schopní, zřejmě jako jediné ryby na světě, sdílet mezi sebou informace, týkající se jejich smyslového vnímání. To jim pomáhá najít potravu a přátele, stejně jako identifikovat nepřátele, a díky tomu snáze přežít. Rypoun Petersův je sladkovodní ryba, vyskytující se v povodí afrických řek […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz