„Tak pane řidiči, požil jste před jízdou alkohol? Že ne? Tak se přesvědčíme, dýchněte si…“ Tyto věty slýchají motoristé často. Ale co naplat, alkohol na silnice nepatří a proto je policie vybavena speciálními přístroji – analyzátory dechu.
První analyzátor dechu spatřil světlo světa v roce 1938. Americký vědec Rolla Harger jej představil na univerzitě v Indianě. Jednalo se o celkem složitý přístroj, vysoký byl téměř metr. Asi ne náhodou tento přístroj vznikl právě v USA. Prohibice byla sice už pět let minulostí, vyhlášena byla mezi lety 1920 až 1933, ale i tak byl alkoholismus v USA velkým problémem.
Hargerův přístroj pracoval na stejném principu, jako pozdější, ne příliš oblíbené nafukovací balónky. Dech, který pronikl do vnitřku balónku se zde dostal do kontaktu se speciální chemickou látkou. Pokud byla v dechu zaznamenána přítomnost alkoholu, chemická látka vyvolala změnu barvy. Hargerův analyzátor byl nepřenosný, až v 50. letech minulého století se do rukou strážců zákona dostala i jeho mobilní verze.
Při stanovení hladiny alkoholu v krvi je třeba rozlišovat, pro jaké účely se vlastně provádí. Nároky na přesnost a jednoduchost zjištění alkoholu v organismu se mohou lišit. V mnoha případech je rozhodující rychlost zjištění přítomnosti alkoholu, i když měření není stoprocentně přesné – například při kontrole na silnici, na pracovištích nebo pro diagnostické účely v medicíně. K tomu se dnes využívá elektronický model analyzátoru dechu. Mnohé z nich dokáží odhalit nejen alkohol, ale i přítomnost psychotropních látek typu THC, což je látka, kterou obsahuje marihuana. Oblafnout takový analyzátor není v podstatě vůbec možné. Koneckonců, podívejme se, jak vlastně funguje.
