Veterináři se dlouhá léta tvářili, že sexuální zneužívání zvířat není záležitostí, do které by se měli míchat. Otřesné případy týrání ale ukazují, že by měli proti zvrhlíkům začít svědčit.
S kritikou mlčenlivosti některých veterinárních lékařů přišla Helen Munro z Royal School of Veterinary Studies v Edinburghu. Podle ní si mnozí její kolegové myslí, že sexuální „využívání“ zvířata nijak nezraňuje, a tak není důvod, proč se o takové případy z hlediska lékařství starat. „Připadá mi, jako by se jednalo o poslední tabu veterinářství,“ komentuje Munro situaci. Ve své zprávě zveřejněné v britském časopise The Veterinary Journal popisuje případ, kdy jistý farmář způsobil pěti telatům lahví rozsáhlá, většinou dokonce smrtelná, zranění pochvy a konečníku. Nebojí se zamýšlet ani nad tím, jestli zvířata cvičená k pasivnímu přijímání soulože s člověkem, nelze považovat za týraná stejným způsobem, jako je za týrání považován chov v nevyhovujících stresujících podmínkách. Kromě jiného také zmiňuje skutečnost, že lidé, kteří se nezastaví před souloží se zvířaty, často také zneužívají děti a staré bezmocné lidi. Není sama, kdo v Británii poukazuje na nutnost takové případy hlásit úřadům. „Musíme dát přednost zdraví našich pacientů před spokojeností jejich majitelů, tedy našich klientů.“ Otázkou ovšem je, jestli veterináři budou mít co nahlašovat. Jakmile se devianti dozvědí, že jejich lékař je odhodlán nahlásit je úřadům, asi jen stěží k němu přivedou postižené zvíře na ošetření.
