Geneticky modifikované vnímání "chuti" usnadňuje vědcům hledání nových účinných látek.
Drobní zástupci třídy hlístic si s etiketou nedělají hlavu. Pokud jim něco nechutná, jednoduše se otočí a beze slova odcházejí. Jejich zdánlivá neomalenost se však výborně hodí vědcům vyvíjejícím nová léčiva. Červi se totiž takto nechovají nijak vědomě, jejich odchod se spouští automaticky receptorem napojeným na dva nervy. Johna McCaffertyho z anglického Wellcome Trust Sanger Institute napadlo, že by onen receptor mohl za pomoci vneseného genu nahradit konkrétní bílkovinou. Nově vyvíjené látky se pak mohou snadno testovat na schopnost se na tyto bílkoviny vázat. Hlístice od takových sloučenin jednoduše hromadně utíkají. Podle výsledků několika proběhlých zkoušek systém funguje a může tak nahradit stávající nákladné testování na buněčných kulturách, které vyžaduje striktně sterilní podmínky, přesné dávkování testovaných směsí i komplexní detekční systémy.
