Domů     Příroda
Mazaný osminohý zabiják!
21.stoleti
od 21.stoleti 21.7.2006

Jeho mozek možná není o nic větší něž špendlíková hlavička, přesto dokáže řešit problémy způsobem, který by zamotal hlavu i šimpanzům. Svědčí o tom překvapivé nejnovější výzkumy.Jeho mozek možná není o nic větší něž špendlíková hlavička, přesto dokáže řešit problémy způsobem, který by zamotal hlavu i šimpanzům. Svědčí o tom překvapivé nejnovější výzkumy.

Nenápadný, jako nehet malíčku velký pavouk Portia labiata se živí tím, že zabíjí jiné pavouky. Není to nic snadného, protože patří mezi velmi drobné druhy. Úspěšný je jen díky tomu, že dokáže na rozdíl od svých větších soupeřů používat mozek. Možná by se mohlo zdát, že považovat shluk nervové tkáně, čítající sotva 600 000 neuronů (člověk jich v hlavě nosí 100 miliard a třeba myš 70 milionů), za mozek schopný konstruktivního myšlení, je trochu podivné. Zvláštní to opravdu je, odborníci na pavouky, arachnologové, také nevědí, kde se v pavoukovi ta inteligence bere. Nicméně jeho chování se vyznačuje takovou pružností a kombinační schopností, že je připisovat pouhým instinktům rozhodně nelze.

Po pečlivém průzkumu…
Portia běžně loví kořist, která výrazně převyšuje jeho velikost, nemůže se tedy bez rozmyslu vrhnout na vše, co vypadá jako budoucí oběd. Musí si nejprve pečlivě prozkoumat terén, uložit si do paměti každou podrobnost a naplánovat další postup. Zvažuje velké množství okolností a na každou situaci reaguje jinak. Například druh Scytodes pallida, velmi nebezpečný zabiják jiných pavouků, který je nejen větší než Portia, ale také dokáže plivat jedovatá vlákna, má jednu slabost. Nosí si v kusadlech vak s vajíčky, takže pokud chce po někom plivat, musí nejprve své potomstvo položit na zem. Jeho soupeř o tom dobře ví, a tak bezstarostně vyrazí k frontálnímu útoku.
Pokud Portia neobjeví žádnou zásadní taktickou výhodu, opouští po průzkumu prostředí bojiště. Dělá to ale jen proto, aby se mohl za několik okamžiků na svou oběť neslyšně spustit na vlákně z větévky nad jejím hřbetem.

Zákeřné vábení
Schopnosti tichého zabijáka se však neomezují na pouhé spouštění na laně. Pro svou kořist si drzý Portia také s oblibou dochází až do jejího domova. Pavoučí síť je pro něj nástrojem, na který dokáže vybrnkat neodolatelnou melodii, pro každého pavouka tu jeho vlastní. Za vlákna domova některých lovců tahá tak, aby si mysleli, že se chytil oběd, u jiných předstírá příchod velkého predátora a nažene svou oběť přesně tam, kde ji chce mít. Dokáže takto oklamat téměř každého.
Nejzajímavější je ale jeho postup v případě, že se snaží nachytat na švestkách druh, se kterým se ještě nesetkal. Opatrně zkouší různé frekvence brnkání i jejich kombinace, dokud neobjeví tu pravou. K jiným pavoukům se zase krade podivným klátivým pohybem a předstírá, že je kouskem uschlého listu, se kterým si zahrává lehký vánek.

Kam se hrabe šimpanz
Konstruktivního přístupu k řešení problémů neuvěřitelného pavouka si všiml tým z britské Sussexské univerzity a letos na jaře jej podrobil několika zkouškám. Portia například viděl kořist, viděl i kudy se k ní dostat, ale během cesty mu vlivem nerovnosti terénu zmizela z očí. Musel si tedy uložit obraz prostředí do paměti a pak jít podle vytvořené mapy. Uspěl ve více než 60 %.
V dalším experimentu pavouk dostal na výběr ze dvou tras. Delší vedla hlavně po souši, kratší výhradně vodou. Pokud ve finálním povinně koupacím úseku vědci vytvořili vlnu, jež Portiu poponesla ke kořisti, při dalším pokusu se rozhodl plavat už od počátku. Při rozbouřené hladině, která pavouka stála mnoho sil, napříště neomylně volil delší trasu s minimem plavání.
Biologové nad takovými schopnostmi kroutí hlavou, podobné testy nezvládají ani myši a šimpanzi s nimi mívají značné problémy. Na otázku, jak je možné, že to dokáže obyčejný pavouk, zatím odpovědět nedokáží.

Hrátky nebo potrava?
Australské skákavky rodu Portia se páří ve vzduchu na pavučinovém vlákně. Sameček ve snaze uniknout kanibalistickým choutkám samičky jí vylézá na hřbet a spermie ve speciálním vaku zasouvá makadly do jejího pohlavního otvoru na spodní straně zadečku.
Samičky po páření samečky využijí i jako hlavní chod hostiny. Některé jsou dokonce tak mazané, že ochotu k páření předstírají i ve chvíli, kdy o milostné hrátky zájem nemají a chtějí se jen dobře naobědvat.
Jícen pavouků probíhá skrz mozek, a jelikož je stejně jako povrch jejich těla chráněn pevnou vrstvou (kutikulou), musí se v pravidelných intervalech měnit. Vzhledem k tomu, že takto masivní obnova tkáně probíhá uprostřed mozku, není výjimkou, že pro pavouka převlékání nedopadne dobře.

Předchozí článek
reklama
Související články
Škrkavky, roupi či nedejbože tasemnice rozhodně na lidském žebříčku popularity živočichů nestojí na nejvyšších příčkách. Ba právě naopak, koneckonců, kdo by miloval parazity. Ale i tito tvorové jsou součástí živočišné říše a lidstvo už doprovázejí velmi dlouho. Hlístice, kam patří roup nebo škrkavka, stejně jako ploštěnci, ke kterým náleží tasemnice, jsou evolučně jedny z nejstarších […]
Nedávný výzkum se pokusil hlouběji prozkoumat družnost koček porovnáním jejich preferencí pro interakci s lidmi s jejich preferencemi pro jídlo, hračky a vůně. Autoři studie našli podobný počet koček, které preferovaly interakci s lidmi, než těch, které preferovaly jídlo. Výrazně menší skupina koček preferovala hračky a vůně. Upřednostňování hraní nebo mazlení s lidmi před jídlem je v rozporu s […]
Vousy u koček a psů nejsou jen tak na ozdobu, slouží jim jako takový druhý hmat, podobně to mají i tuleni, kteří dokážou zaznamenat vodní vlnění, pocházející od ryby z veliké dálky, díky čemuž svou kořist snadno najdou a uloví. Tulení vousy jsou mnohem citlivější, než je tomu u našich domácích mazlíčků, což je vlastnost, […]
Žraločí zátoka u Austrálie příhodně ve čtenáři vyvolává pocit strachu z přítomnosti žraloků. Nicméně zde žije také něco jiného, něco mnohem většího, než jsou ozubené stroje na smrt. Co to je? Řeč je o louce mořské trávy známé jako Posidonie australská (Posidonia australis), která u pobřeží Austrálie zabírá plochu více než 200 kilometrů čtverečních, což […]
Věda ve své honbě za poznáním nezná hranic. Důkazem nám může být tým odborníků, který ze severoamerického souvrství Morrison nadšeně informoval o nálezu  pestré směsky pozůstatků obojživelníků, které vyzvrátilo jiné zvíře.    150 milionů let staré zvratky některého ze zástupců čeledi kaprounovitých, kteří cíleným zvracením pozřené potravy běžně matou predátory, podle odborníků odhalují, že starověké […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz