Pouštní savci se svými orgány vyvádějí neuvěřitelné kousky.
Přežít v podmínkách extrémního sucha a horka pro větší savce znamená, že musejí omezit ztráty vody na absolutní minimum. Hlavním předpokladem pro takové šetření je snížení spotřeby kyslíku, a tím i nutné frekvence dýchání. Právě dýcháním totiž z organismu uniká značné množství vody. Pouštní gazely ze Saudské Arábie to řeší zenšováním objemu orgánů, jež jsou nejvíce náročné na okysličování, tedy hlavně srdce a jater. Naopak žaludky a střeva si zachovávají svou velikost, jelikož vodu pouští zvířata získávají hlavně z vegetace. Zajímavé také je, že savci přizpůsobení extrémnímu suchu mají v těsné blízkosti mozku v porovnání s ostatními druhy mnohem více tukové tkáně, která zajišťuje dostatečný přísun energie i v době, kdy zbytek těla trpí nedostatkem vody a živin.
