Tradice chovu rybího druhu bojovnice pestré (Betta splendens) sahá daleko do minulosti. V současné době je tento druh intenzivně zkoumán a jak vyplývá z nejnovějších poznatků, bude jeho „životní styl“ daleko složitější, než se předpokládalo.

Rod Betta dnes zahrnuje celkem 47 druhů, z nichž některé jsou známy už od poloviny 19. století. U dospělých jedinců se vyvinul relativně silný pohlavní dimorfizmus (existence organismu nebo orgánu v dvou různých formách) v délce ploutví a většinou i intenzitě zbarvení. To je jedním z důvodů, proč jsou tyto rybky tolik oblíbeny mezi akvaristy.

Když je málo kyslíku…
Bojovnice pestrá (Betta splendens), asi 6 cm velké rybky s dlouhými pestrobarevnými ploutvemi, pochází z tropických oblastí jihovýchodní Asie. Patří do skupiny tzv. labyrintních ryb (Anabantoidei), které evoluce donutila adaptovat se na kyslíkem chudé vody její domoviny. Vytvořilo se u ní totiž jakési přídavné dýchací zařízení, složené z několika růžicovitých lamel (labyrint), důmyslně ukrytých pod skřelemi. Díky tomuto mechanizmu můžou asijské bojovné ryby i celá skupina jejich příbuzných dýchat atmosférický kyslík. Nejsou tak tolik závislé na kvalitě vody, a proto jsou schopny obývat i bahnité a často velice zakalené vodní prostředí.
Principiálně jsou bojovnice všežravci, avšak nejnovější výsledky jejich výzkumů ukazují, že v případě, mají-li v potravě vyšší obsah živočišné složky, má to za následek podstatně časnější vývoj jejich pohlavních orgánů.

Stavitelé vzdušných zámků
Existují dvě základní rozmnožovací strategie, které tato rybí skupina využívá. Při té první odchovává samec v tlamce jikry, na způsob jihoamerických cichlid, až do jejich vylíhnutí.
Druhou, velice působivou metodou, kterou využívají právě bojovnice pestré, je stavba impozantního pěnového hnízda. Samec má pro tyto účely v tlamce speciální stmelovací žlázy, ze kterých vylučuje sekret, jenž při průchodu vzduchu vytvoří směsici slinných výměšků. Z těch pak buduje velké bublinkové hnízdo, pod které poté naláká samici.

Starostlivý otec
Zásnubní tanec bývá velmi intenzivní a působivý. Samec s rozevlátými ploutvemi a roztaženými skřelemi krouží okolo samice. Když spolu takto dotančí pod hnízdo, obejme ji celým tělem a donutí ji tak vypustit jikry, které ihned oplodní svým mlíčím.
Vypuštěné jikry jsou těžší než voda a tak začnou okamžitě klesat ke dnu. Samec je proto musí rychle sesbírat a sám nanosit do hnízda. Samička jen přihlíží. Když celý svatební rituál skončí, stará se samec o jikry v hnízdě až do jejich vylíhnutí. V tomto období odhání jakéhokoliv potenciálního vetřelce, samici nevyjímaje. V uzavřených chovech je proto nutné po vytření okamžitě samičku izolovat, není-li nádrž dostatečně zarostlá. Po vylíhnutí potěru se samec již dále o potomstvo nestará.
Výběr atraktivního partnera je mezi bojovnicemi založen na jejich pestrém zbarvení. Rybky jsou totiž od přírody vybaveny dobrým barevným viděním, s čímž souvisí mimo jiné i výběr místa pro stavbu hnízda. Z mnohých pokusů je známo, že samci i samice jsou více přitahováni stejně vybarvenými jedinci.
    
Spokojí se i s poraženým
Nejzajímavější jsou ale bezesporu projevy agrese. Samci bojovnic jsou teritoriální živočichové a ve své blízkosti proto nestrpí žádného jiného soka. Na toto téma bylo odborníky realizováno mnoho pokusů, ve kterých byl kupříkladu samci izolovanému v malé nádrži ukázán barevný plastikový model a zkoumala se intenzita jeho reakce vůči atrapě. V jiném pokusu zas byla nádrž se samcem postavena před zrcadlo. Reakce byla vždy velice agresivní!
Zejména v období, kdy staví pěnová hnízda, jsou na přítomnost jiného samce obzvláště citliví. Jejich zápasy mnohdy končí buď totálním vyčerpáním anebo dokonce i smrtí soupeřů. V poslední době bylo ověřeno, že větší samci jsou daleko úspěšnější v soubojích, než samci menší. Zajímavé však je zjištění, že samicím na velikosti ani „hrdinství“ samce až tak nezáleží. Vyberou si mnohdy klidně i toho poraženého. Také míra, se kterou se sameček začne předvádět, je daleko větší, když je v dohledu nějaká slečna, než když se v teritoriu objeví jen sok.
Vzájemné vnitrodruhové agresivity bojovnic pestrých se začalo využívat i komerčně k organizování zvrhlých rybích zápasů, kdy se na jednotlivé samce uspořádávají vysoké sázky. V domovině bojovnic je to dokonce jakýmsi národním sportem.
Běžnou praxí při chovu těchto ryb je umísťování samců do malých nádržek tak, aby na sebe viděli a neustále se vzájemně dráždili. Tím se totiž jejich ploutve při častém roztahování posilují a zvířata potom vypadají mohutněji.

Samec nebo samice?
Samci jsou však agresivní nejen vůči sokům, ale i vůči některým samicím. Soužití páru v uměle vytvořených podmínkách tak bývá mnohdy velmi problematické a  je nutné respektovat osobité vlastnosti každá z ryb.
I samice v sobě mají zakódovanou určitou míru agrese, takže může dojít k situaci, že samice se k samci začne chovat jako potenciální sok a zaútočí na něj. Byly již dokonce popsány případy, kdy se z izolovaného hejna samic bez samců vyčlenila jedna dominantní, která získala samčí druhotné pohlavní znaky, tedy délku ploutví. Ta se pak chovala jako mírnější samec, nicméně zůstávala stále samicí. Současné pokusy prokázaly, že některé z těchto samic bylo pak možné po delší dobu chovat v uzavřených nádržích se samci, aniž by došlo k potyčkám.
Zajímavé je, že někdy bojovnice útočí nejen jedna na druhou, ale i na některé pomalejší ryby, které mají stejně dlouhé ploutve. Výsledky takových útoků potom mohou stát vyhlédnutou oběť i život.

Model pro budoucnost
V průběhu let se genetikům v mnoha případech podařilo přestavět morfologický plán tělní stavby bojovnic, což má za následek vznik spousty nových a  nesmírně atraktivních forem. Ty se velice liší od svého prapůvodního předka. Avšak nekomerčně zaměřené etologické studie navíc objevily v této rybě neobyčejně zajímavý model, který může pomoci ke studování a ochraně i jiných živočichů.  

Už více než 150 let…
Celý rod bojovnic má v současné době 47 ustálených druhů, z nichž některé je možné mezi sebou křížit. První bojovnice byly popsány už v roce 1849. 

Jak se šlechtí unikát…
Blízce příbuzným druhem bojovnice pestré je bojovnice nebojovná (Betta imbelis). Ta byla objevena až v roce 1975, protože ve volné přírodě se jedná o velice plachou rybu se skrytým způsobem života. Vzhledově se od bojovnice pestré neliší, jen má kratší ploutve. Samci bojovnic nebojovných na sebe v izolovaných podmínkách neútočí v takové míře. 
Tento druh se dříve používal ke křížení s bojovnicí pestrou i bojovnicí smaragdovou (Betta smaragdina), čímž se  někdy zvyšovala agresivita samců.  Nedávno se dokonce objevil názor, že samci jsou agresivnější než samice z toho důvodu, že samice prodávané na trzích jsou kříženci s betou nebojovnou, zatímco samci pocházejí z čisté formy. Avšak tato informace není podložená.