Naši předci se dvakrát rozmysleli, než svou vývojovou větev zcela oddělili od předků šimpanze.Genetické studie napovídají, že člověk se se šimpanzem křížil ještě poměrně dlouhou dobu poté, co se jejich vývojové větve rozešly.

Výsledky dokonce ukazují na možnost, že po generacích takového počínání jsme nebyli od šimpanzů opět k rozeznání, a proto muselo dojí ještě k jednomu rozdělení vývojových linií. Populační genetik David Reich z Harvardské univerzity v Cambridge se svým týmem porovnal gorilí, šimpanzí a lidský genom a z výsledků následně sestavil tzv.

molekulární hodiny ukazující před jakou dobou se tyto tři druhy oddělily od společného předka. Čím více rozdílů, tím delší samostatný vývoj. Vědci z výsledků usuzují, že jsem se šimpanzi definitivně rozloučili před 6,3 až 5,7 miliony let.

Tento údaj však „nesedí“ s mnohem starším nálezy fosilních pozůstatků nesoucích jasné znaky našich předků (lidský chrup a končetiny sloužící k chůzi po dvou).Na křížení našich předků ukazuje ještě jedna skutečnost.

Reichův tým zjistil, že samičí pohlavní chromozom X se začal u obou druhů lišit později než zbytek karyotypu. Ze studií mezidruhových hybridů jiných zvířat, kteří jsou méně životaschopní než jejich „čistokrevní“ rodiče, genetici vědí, že se většina problémových genů ukrývá právě na chromozomu X. Proto chromozom X podléhá silnému selekčnímu tlaku a v kříženecké populaci vykazuje vyšší homogenitu než ostatní chromozomy.

Autor: Petra Soukupová