Že i tolik diskutované telefonické odposlechy mohou být užitečné (alespoň kriminalistům), o tom svědčí množství usvědčených pomocí fonoskopie.
V kriminalistické praxi se stále častěji potvrzuje užitečnost kriminalistické audioexpertizy, či jejího užšího oboru fonoskopie. Ta zkoumá jen charakteristiku hlasu, tedy člověkem artikulovaného zvuku.
Kde se bere hlas?
Lidský hlas ve své podstatě vzniká jako zvuk v jazýčkové píšťale. Odborníci ho definují jako akustický výsledek složité činnosti řady lidských orgánů.
K vydávání slyšitelného zvuku, lidského hlasu, dochází při výdechu (expiraci), kdy vytvoření různých tónů má na svědomí změna vnitřního a vnějšího napětí hlasových vazů. Jejich zkrácením a snížením se totiž rozechvívají hroty hrtanu.
S pomocí moderní měřící techniky se pak dají zachytit jeho konkrétní hodnoty: výška základního tónu, hodnota spektrální frekvence, síla zvuku a doba tónace. Právě tohoto podrobného popisu kriminalisté využívají.
Hledají se zvláštní znaky!
Prorektor pro vědu a výzkum a vedoucí katedry kriminalistiky Policejní akademie ČR plk. prof. PhDr. Jiří Straus, DrSc. pro 21. STOLETÍ upřesnil pojem kriminalistická audioexpertiza: „Podstatou kriminalistického zkoumání lidského hlasu je skutečnost, že pomocí specifických metod kriminalistiky můžeme na zvukovém záznamu vyhledat zvláštní znaky. Ty dokážeme graficky zobrazit, měřící technikou přesně změřit a určit tak ty znaky, které jsou charakteristické jen pro jedinou osobu.“
Na základě analýzy řeči, využívající nejnovější vědecké poznatky, pak dokážou experti určovat věk, vzdělání, původ, povolání a někdy dokonce i přibližné bydliště zkoumané osoby.
Audioexpertiza umožňuje využívat i další stopy, dříve nevyužitelné. Například v anonymních telefonátech, bez ohledu na to, zda jde o nahrávky pořízené poškozenou osobou (např. vydíraným podnikatelem) či operačním střediskem policie. Podle hlasových zvláštností volajícího a různých doprovodných zvuků (např. motorových vozidel, domácích elektrospotřebičů…) se dá se často poznat jak telefonující, tak i místo odkud telefonuje.
Originální nahrávka se co nejméně přehrává, protože u každé další kopie se zvyšuje šum o 3 – 4 decibely. Pro potřeby vyšetřování, tedy k vícenásobnému přehrávání, se z originálního záznamu pořídí na expertizním pracovišti velmi kvalitní kopie. Není asi třeba zdůvodňovat, proč lepší výsledky zkoumání (identifikace pachatele) jsou přímo úměrné délce záznamu.
Tak se leze do pasti!
Jak 21. STOLETÍ prozradili znalci, v policejní praxi převažují případy, kdy volají anonymové. Jejich mluvené projevy jsou velmi krátké, obsahují většinou 10 – 20 replik, tedy jednotlivých nepřerušených hlasových projevů. Někdy jim však na výhrůžky či vydírání postačí jediná věta! Pravdou je, že pro metody akustické a fonetické analýzy mnohdy poslouží i kratší záznam. Tady odborníci sledují hlavně tempo, rychlost a dynamiku řeči, výšku a charakter hlasu, způsob vyslovování jednotlivých hlásek či jejich skupin (zejména odchylky od normálu), přízvuk, melodii a celkovou dikci řeči
Větší prostor (rozsah) však vyžadují metody lingvistické (jazykové), které zkoumají výběr a tvarování slov, jejich spojování do větších celků apod. Někdy osobu pachatele přiblíží i použité nářeční či oblastní prvky, výslovnost souhláskových skupin – například mluvčí z české oblasti užívá “na schledanou“, z Moravy „na zhledanou“.
Pozor na jazyk!
Zásadní význam pak má elektroakustické zkoumání (měřitelné vyjádření fonetických vlastností), kdy se sleduje rychlost řeči ve slabikách za sekundu, výška základního hlasového tónu a její statistická analýza, průběh okamžitého spektra řeči (sonogram), křivka melodie řeči či výška základního hlasového tónu.
Měření na sonogramech jsou nejčastější – vyjadřují grafickou závislost kmitočtu na čase. Délka jednoho sonogramu bývá cca 2,4 sekundy, horní hranici kmitočtu na svislé ose je většinou 4 – 7 kilohertzů (KHz).
Z celkové jazykové úrovně telefonátu se pak dá usuzovat i na vzdělání podezřelého, zatímco profesi mohou prozradit použité slangové výrazy. Momentální psychický stav se dá rozpoznat podle rychlosti řeči, pauz, přeříkávání, intonace apod.
Aby bylo jasno…
Při kriminalistické identifikaci se nahrávky rozděluji na sporné a srovnávací. Prof. Straus k tomu pro náš časopis uvedl: „Sporné materiály tvoří mluvené projevy přímo spojené s trestným činem. Jejich původce však policisté neznají nebo je třeba dokázat, že právě jemu patří hlas na nahrávce. Většinou to jsou záznamy obsahující výhrůžky či, pomluvy.“
Existují však i zvukové záznamy řeči sebevrahů na rozloučenou. Z nich se musí rozpoznat, zda mluví opravdu možný sebevrah. Na jiných záznamech se snaží zkoumané osoby zkreslit, například pomocí úpravy zvuku, skutečný hlasový projev.
Záznamy zvuku, které naopak pocházejí od osoby známé, představují materiály srovnávací. Namluví je podezřelý a pak se porovnávají s původním sporným materiálem. Tam hrají důležitou roli zkoušky řeči, kdy podezřelá osoba má hovořit o věcech blízkých obsahu telefonátu. Podobně se provádějí i zkoušky hlasu, aby se získaly záznamy vět nebo jejich částí, které zazněly v anonymním záznamu, patřícím ke sporným materiálům.
Pokud od možného pachatele nelze získat zkoušku řeči ani hlasu, přichází ke slovu takzvaná ukázka řeči. To jsou záznamy přirozených rozhovorů ( ať již přímých či telefonických), které ovšem specialisté pořizují bez vědomí zkoumané osoby. K tomu mnohdy postačí „napíchnutí“ telefonu.
Více se dozvíte:
Jiří Straus a kol., Kriminalistická technika,Vydavatelství a naklad. Aleš Čeněk, 2005
Fonoskopie (audioskopická expertiza)
se zabývá převážně analýzou řeči, a to jak fonetickou a lingvistickou (tzv. subjektivní), tak elektroakustickou (přístrojovou – tzv. objektivní). Přitom je elektroakustická analýza často měřitelným vyjádřením analýzy fonetické.
Širším pojmem je kriminalistická audioexpertiza. Tak se nazývá specifická metoda kriminalistické praxe, která se zabývá zkoumáním lidského hlasu a dalších stop vzniklých ve zvukových záznamech. Snaží se zjistit identitu mluvící osoby, případně nahrávacího zařízení a další okolnosti, které nastanou v souvislosti s kriminalisty zkoumanou událostí.
Laboratoř CSL se nedá oklamat
Jednou z měřicích metod je analýza hlasu pomocí sonogramů. Lze ji přirovnat k tzv. trojrozměrnému znázornění řeči. Ve výsledném grafu tak vidíme na vodorovné ose čas, na svislé kmitočet a třetí rozměr je zobrazen zčernáním, které znázorňuje intenzitu daného tónu v daném okamžiku.
Přístroj, který tyto grafy od 60. let minulého století pořizoval, se jmenoval spektrograf VOICEPRINT.
Před deseti roky rozšířila moderní vybavení pracoviště fonoskopie Kriminalistického ústavu Praha Policie ČR instalace digitální laboratoře pro analýzu řeči CSL 4300B (Computerized Speech Laboratory). Její sestavu tvoří hostitelský počítač, interní deska s digitálním řečovým procesorem (Digital Speech Processor – DSP), externí jednotka s převodníky a sada programového vybavení.
Nová laboratoř umožnila řadu činností „přesluhující“ možnosti spektrografu VOICEPRINT. Reprodukce smyčky pásku v délce cca 2,4 sekundy rotační snímací magnetofonovou hlavou je nyní základem pro práci při přepisu špatně srozumitelných nahrávek. To znamená, že i zkoumaným osobám, které jen cosi zamumlají či se snaží měnit hlas, ve výsledném efektu takové triky nepomohou.
Náš hlas se občas mění
Hlas každého člověka projde v průběhu jeho života několika vývojovými stadii. Právě při nich dochází ke změnám zvláštních hlasových znaků. Nemusí to být ani propastný rozdíl mezi hlasovým projevem mutujícího puberťáka a operního pěvce.
Z hlediska identifikace osob podle hlasu je nejdůležitější období od 20 do 60 let, kdy je hlas poměrně dlouhou dobu relativně stálý. Ke změnám hlasu může dojít vinou nemoci či pouze pozměňováním různých návyků. Někteří zločinci by dočasné změny podoby hlasu při onemocnění mohli zneužít. Po uzdravení se jim totiž hlas znovu změní a jen stěží by se jim jejich trestný čin dokazoval.
Odborníci však vítají, když určité choroby změní hlas trvale, protože tak získají další individuální rozčlenění spekter lidského hlasu. Ty se pak dají zjistit ze sonogramu jako patologické odchylky od normálních hlasových funkcí, nebo vytvoří jiné významné markanty (znaky) změny hlasu.
