Pro harmonický rozvoj osobnosti je důležité i umění. Není proto náhodou, že mezi špičkovými vědci je i mnoho kvalitních hudebníků. Vždyť i tak slavný fyzik Albert Einstein byl vášnivým houslistou. 
Dnes se na nás z médií valí kvanta hudby a u drtivé většiny jsou jejím základním kamenem klávesové nástroje. Klavírní křídlo spatřilo světlo světa v Itálii v roce 1709, za tři roky tedy oslaví již třísté narozeniny. Jeho vynálezcem byl Bartolomeo Christofori, který svůj nástroj nazval Gravicembalo col piano e forte neboli cembalo s výškami a hloubkami. Za předchůdce piana se dají považovat klavichord a harpsichord.
V první polovině 19. století vznikla v Evropě řada dílen specializovaných na stavbu klavírů – např. pařížšký Erard, londýnský Broadwood, vídeňský Bösendorfer a u nás pak Petrof Hradci Králové. Nástroj prodělal dlouhý vývoj, byla zdokonalena funkce pedálů a rozšířen rozsah z pěti oktáv v dobách Mozarta na dnešních sedm a více. Stejně tak se vyvinula klavírní mechanika, jaká se používá při stavbě pian i v současnosti. K polovině 19. století již klavír vypadal a fungoval stejně jako dnes.
Princip fungování klavíru není složitý. Každá klávesa klavíru je spojena se soustavou pák. Po stisknutí klávesy mechanismus pohne kladívkem, které pak udeří do napjaté struny. Díky jejímu následnému rozkmitání pak vyjde z klavíru zvolený tón.
