Od doby, kdy člověk začal vnímat svět kolem sebe, má potřebu se v něčem neustále vrtat. Nejdříve prstem, pak nějakým klacíkem a nakonec si k tomu vymyslel speciální nástroj, vrtačku.
Za praotce všech vrtalů, vrtáků a vrtaček lze považovat řeckého myslitele Archiméda. Ten sice proslul především svým koupáním ve vaně, ale kromě toho vynalezl klasický stavební vrták. Tento vynález je datován do roku 215 před naším letopočtem.
S tímto vrtákem si lidstvo vystačilo 2000 let. Na jemnější práce však bylo nutné vymyslet jiný způsob vrtání. Klasický vrták by například zubaři příliš nepomohl. A tak v roce 1790 spatřila světlo světa první zubní vrtačka. Jejím autorem byl osobní lékař prvního amerického prezidenta George Washingtona John Greenwood. K výrobě této vrtačky použil kolovrátek své maminky. Princip zubní vrtačky spočívá v tom, že vrtací korunku zde pohání horizontální turbína. Přívodní trubice vhání do vrtačky stlačený vzduch a jeho síla pak turbínu roztáčí.
Na elektrickou vrtačku si lidstvo muselo ještě sto let počkat. Koncem 19. století již elektřina nebyla ničím zvláštním, vždyť už v roce 1800 Ital Alessandro Volta vynalezl baterii, o 30 let později vznikl první elektromotor a do poloviny 19. století stihl Michael Faraday představit veřejnosti generátor elektrického proudu a transformátor.
Proč by tedy i vrtačka nemohla být poháněná elektřinou? Nad tímto problémem se zamyslel německý podnikatel Wilhelm Fein a v roce 1895 si nechal patentovat svou první elektrickou vrtačku. Jeho firma vyrábí své vrtačky do dnešních dnů.
