Nový princip detektoru lži pracuje s takzvaným „otiskem mozku“, kdy si mozek pachatele zločinu jakoby řekne: „Aha! Tak tohle znám!“. Je však tato metoda přesná? Nedá se přístroj oklamat?

Lidský mozek není ani na okamžik v klidu. Miliardy nervových buněk neustále „nasávají“ elektricky nabité částice z vnějšího prostředí, nebo je zase „vyplivují“ ven. V mozku tak vznikají slabé elektrické proudy, které elektrody připnuté k hlavě zachytí. Jeden z typických proudů, tzv. vlnu P300, zaznamenají aparatury zhruba 300 milisekund poté, co naše paměť zjistí shodu nově získané informace s významným faktem uloženým v paměti.

Elektrické „Aha!“
Americký neurolog Lawrence Farwell využil vlastností vlny P300 ke konstrukci nového detektoru lži. Metodu nazval „brain fingerprint“ čili „otisk mozku“. Při tomto testu se pouští vyšetřovaným osobám na monitor počítače v krátkých záblescích slova nebo obrázky, z nichž některé se vážou k vyšetřovanému zločinu. Může to být jméno nebo podoba oběti, vražedná zbraň, nebo informace o místu činu. Zároveň jsou snímány z mozku vyšetřované osoby mozkové vlny s přednostním ohledem na výskyt vlny P300. Mozek pachatele zločinu si po zaznamenání této informace jakoby řekne: „Aha! Tak tohle znám!“. Na aparatuře se to projeví vlnou P300. Nevinný člověk na takový podnět nereaguje.
Zdaleka ne všichni odborníci si jsou spolehlivostí Farwellvých testů jisti. Testy pracují velmi dobře v modelových situacích, kdy vědci nechali jednoho dobrovolníka nejprve bodnout dýkou v markýrované vraždě do figuríny a následně ukážou skupině dobrovolníků „vražednou“ zbraň, vlna P300 „vraha“ spolehlivě „vyhmátne“. V reálných podmínkách to není odhalení tak jednoduché.
Japonští vědci testovali „otisk mozku“ a došli k závěru, že v polních podmínkách odhalí nástup vln P300 pravého pachatele se stejnou přesností jako slepé hádání.
 
Fackou proti detektoru
Vyšetření hodnotí, co si člověk zapamatoval, ale už nezohledňuje, v jakém stavu se prověřovaná paměť nachází – nakolik je poznamenána třeba užíváním drog, léků nebo prožitým stresem. Mnoho zločinů páchají psychopati, jejichž mozek nereaguje na podněty obvyklým způsobem. Nelze tedy vyloučit možnost, že nástup vlny P300 vyvolá vzpomínka, jež nemá se zločinem zhola nic společného. Představme si, že pachatel spáchal vraždu puškou určité značky a že podezřelý zareagoval na její obrázek vlnou P300. Co to znamená? Možná ze  zbraně skutečně střílel, stejnou reakci ale můžeme zaregistrovat u neškodného sběratele zbraní, který se specializuje na pušky stejné značky.
Farwell namítá, že nikdy netestuje podezřelého jen jedním stimulem, ale že jich volí hned několik. „Pokud podezřelý zareaguje vlnou P300 na všechny „návnady, jež mají přímou souvislost se zločinem, nemůže jít o náhodu,“ tvrdí.
Při ověřovacích testech vyšla najevo ještě jedna závažná slabina „otisku mozku“. Zločinec může vyšetření snadno bojkotovat. Nedokáže sice potlačit nástup vlnu P300, dokáže ji však kdykoli vyvolat například tím, že si představí, jak právě dostal facku. Vlna P300 se dostaví jako na zavolanou.
„Čeká nás ještě dlouhý a složitý výzkum, než bude metoda připravena pro praktické využití,“ tvrdí psycholog Peter Rosenfeld z Northwestern University ve virginijském Evanstonu.