Hlemýždě zahradního si většinou všimneme jen tehdy, když útokem na zeleninu ztrpčují život zahrádkářům. Ne každý však ví, že tito pomalí tvorové s očima na stopkách mají podivuhodné schopnosti i neobyčejně zajímavé námluvy.
Jak se leze přes žiletku
Hlemýždi se pohybují klouzavým pohybem s pomocí mohutných svalů na spodku své masité nohy. Kdo někdy pozoroval hlemýždě či jiného plže lezoucího po skle, mohl si všimnout jemných příčných vlnek pohybujících se svalů. Také jistě nepřehlédl slizovou stopu, kterou za sebou hlemýžď zanechává. Právě hustý hlenovitý sliz je tajemstvím, které hlemýžďovi dovolí přelézt bezpečně i po ostří žiletky. Vrstva slizu obalí její ostří, takže plž přes něj může v klidu klouzat kupředu. Pomáhá mu v tom i to, že příliš mnoho neváží a jeho tělo tedy na ostří netlačí příliš velkou silou.
Hlemýždi střílejí šípy!
Stejně jako s ničím ve svém životě nespěchají hlemýždi ani s námluvami. Jejich představa milostného života se však od té naší poměrně výrazně liší. Především jsou to oboupohlavní tvorové (hermafroditi), a tak může být oplodněn kterýkoli z partnerů. Ten pak naklade vajíčka. Navíc se zdá, že je milostným hrátkám učil sám bůh lásky Amor, protože během svého zdlouhavého aktu po sobě oba hlemýždi střílejí nefalšovanými šípy! Jsou to ostré šipky složené z krystalického vápence aragonitu, které slizcí milovníci skladují ve speciálním šípovém vaku. Když se vystřelený šíp zabodne partnerovi do kůže, povzbudí tím jeho pohlavní touhu. Šíp, dlouhý 1,5 až 2 cm a v nejširším místě tlustý asi 2 mm, se poté vstřebá.
Šípový vak je vychlípenina vejcovodu (jsou to hermafroditi, tak ho mají všichni), anatomický nazývané bursa telae. Při aktu je vysunut spolu s vagínou a penisem z pohlavního otvoru, který se nalézá na boku těla za hlavou napravo u pravotočivých a nalevo u levotočivých jedinců (levotočiví jedinci jsou mnohem vzácnější).
Příroda zná neuvěřitelné množství způsobů, jakými se živočichové chrání před útoky masožravců. Hlemýždi nemohou spoléhat na rychlý únik, mají však v záloze jinou strategii – svou spirálovitě stočenou ulitu. Jejich schránka je vystavěná z uhličitanu vápenatého, což je stejná chemická látka tvořící horninu vápenec. Už to samo o sobě je zárukou její pevnosti. Spirálovitě stočené závity a střední cívka se navíc vzájemně podpírají a ještě tak zvyšují pevnost celé této unikátní živočišné stavby. Ulita přirůstá přidáváním vrstviček vápence kolem jejího ústí. Jednotlivé přírůstky jsou patrné jako příčné proužky na povrchu schránky.
