Na lesnatých svazích Jizerských hor i Krkonoš, od Tanvaldu až po Žalý u Vrchlabí, můžete často narazit na nevelké kupy balvanů, soustředěné do skupin po desítkách, někdy i po stovkách. Zjistit jejich stáří a objasnit jejich účel se zatím nepodařilo.
Jedno z nejtypičtějších seskupení najdete na Jírově kopci mezi Tanvaldem a osadou Český Šumburk, necelých 750 m n.m. Dnes v okolí stojí vzrostlý les, ale ještě před šedesáti lety tu bývala pole. Zbytky mezí jsou v lese dodnes patrné – hlavně díky vysbíraným kamenům, které na ně rolníci odkládali. Vznikly tak dlouhé kamenné pásy i rozměrné haldy balvanů, místními nazývané „hrobky“. Největší z nich má na výšku 10 metrů.
Rolníci orali a sklízeli na Jírově kopci už ve středověku a dochované meze jejich kamenitých polí přímo sousedí s pozůstatky jiné lidské aktivity, která měla s obděláváním polí asi jen málo společného – se skupinou několika desítek nevelkých kamenných kup na západním svahu kopce. Mají v průměru maximálně 4–5 metrů a nejsou vyšší než dva metry. „Hrobky“ se jim neříká, přitom by právě ony hrobkami být mohly.
Jepičí život slovanských mohyl
O kamenné kupky na horských svazích se už před druhou světovou válkou zajímal lesní inženýr Vilém Vaníček. Bylo mu jasné, že musí být dílem lidských rukou a několik jich dokonce prokopal, ovšem s nepříliš valným výsledkem. Zjistil pouze, že tyto nevelké hromady nejsou jen obyčejnými nakupeními kamenů. Každá z nich ve svém nitru ukrývala kamennou konstrukci nad umělou prohlubní, obsahující uhlíky. Na základě toho dospěl Vaníček logicky k přesvědčení, že se jedná o mohyly se žárovými pohřby. Dokonce je i datoval, a to podle nádoby, kterou našel v jedné z hromad na Kozákově. Skupiny kamenných kup byly podle něj slovanskými mohylovými pohřebišti z 11. nebo 12. století. Tato hypotéza však měla jepičí život, protože hned po válce byla archeology rázně odmítnuta. Z uvedené doby totiž u nás neexistuje žádný doklad o pohřbívání do mohyl, nádoba se podle odborníků mezi kameny mohla ocitnout až druhotně. Problém kamenných kupek byl smeten ze stolu s jednoduchým konstatováním, že zcela jistě jde o hromady vysbíraného materiálu z polí, stejného, který rolníci na Jírově kopci nakupili na meze i do mohutnějších hald, zvaných „hrobky“. Diskuse utichla. Až docela nedávno se o kamenné kupy znovu začali zajímat archeologové, zejména pak tanvaldský rodák Petr Šída z pražského Národního muzea.
Svědectví uhlíků rozhodne
Při nedávném průzkumu na Jírově kopci nad Tanvaldem archeologové odkryli a rozebrali tři kamenné kupy. Stejně jako Vilém Vaníček, i oni pod nimi našli kamenné konstrukce, nepochybně záměrně sestavené, a také četné uhlíky. Experti v nich identifikovali zbytky mnoha různých dřevin, prozrazujících druhové složení lesa, který tu stál v době budování kamenných kup. Datovat vznik kupek však na základě tohoto rozboru nelze – podobné složení porostu je pro zdejší oblast typické minimálně tři tisíciletí. Jedinou možností, jak zjistit stáří kamenných hromad, zůstává radiokarbonová metoda, aplikovaná na vzorky uhlíků. Petr Šída ale doufá, že získané datum bude pravěké. On sám je přesvědčen, že se v žádném případě nejedná o kameny vysbírané z polí. „Je to jasné na první pohled,“ říká o kamenných kupách. „Stačí se projít po okolí. Takzvané kamenné ‚hrobky‘ jsou vždy umístěny na středověké mezi, lokalitu s menšími kupami však středověká pole důsledně obcházejí a snaží se jí vyhnout. S tehdejší parcelací tedy nemá vůbec co do činění. Dá se předpokládat, že skupina kamenných hromad v lese je starší.“
O tom, že hromady nemají nic společného s obděláváním polí, svědčí podle Šídy i jejich složitá vnitřní struktura. Rolníci by neměli důvod vršit kamenné hromady nad jámami s popelem a skládat vnitřní konstrukce. Jejich kamenné „hrobky“ jsou poskládány na rovném terénu, zcela bez ladu a skladu. Není vyloučeno, že i z materiálu některých menších rozebraných kupek, které vadily při orbě.
Mohyly s výhledem na Ještěd?
Ukáže-li datování, že dochované kamenné kupky jsou pozdně středověké nebo dokonce novověké, nastane problém s jejich interpretací. Vůbec totiž není jasné, kdo a proč by se v oné době v pojizerských lesích zabýval sestavováním stovek, ne-li tisíců kamenných hromádek. Souvisely snad s nějakými pastvinářskými aktivitami nebo třeba s těžbou? A bude-li získané datum raně středověké nebo pravěké? „V takovém případě se s velkou pravděpodobností bude jednat o mohyly,“ říká archeolog Petr Šída. To, že obsahují jen uhlíky, mnoho neznamená – keramiku a kosti zdejší kyselá půda brzy stráví.
Výskyt mohyl na Jírově kopci by mohl přinést zlom v dosud macešském vztahu archeologů k našim severním hraničním horám. Zatím byly tyto oblasti víceméně přehlíženy a nesoustředilo se do nich žádné významnější bádání. Nenašla se tam dosud pravěká ani raně středověká sídliště, existují jen ojedinělé nálezy artefaktů. Z nich je jasné, že lidé do hor odedávna chodili – možná za surovinou nebo za lovem, snad tu i pásli dobytek. Proč by sem nemohli chodit pohřbívat své mrtvé? Svah Jírova kopce přímo nad dnešním Tanvaldem se k tomu mohl výborně hodit. Jak už víme, je obrácen k západu a pokud by tu nerostly stromy, byl by výhled z něj korunován pohledem na 16 kilometrů vzdálený Ještěd, jehož masiv byl výraznou krajinnou dominantou okolí i bez své dnešní stříbřité hotelové ozdoby na vrcholu. Je to hodně divoká teorie? To ukáže další výzkum.
Více se dozvíte:
www.rozhlas.cz/planetarium
Nejstarší středoevropský důl
Další zajímavý výzkum v podhůří Jizerských hor probíhá nedaleko Jablonce nad Nisou, na katastru obce Jistebsko, poblíž Dolní Černé Studnice. Na svahu Maršovického vrchu, asi 650 m n.m., se ve smrkovém lese skrývá nejstarší dochovaný důl ve střední Evropě. Před 7000 lety těžili v těchto místech naši první zemědělci kultury s lineární keramikou obzvláště tvrdý a houževnatý kámen, který používali na výrobu nástrojů. Surovinu na místě zpracovávali na polotovary, které se exportovaly po celé střední Evropě. V lese u Dolní Černé Studnice zůstalo po dávných těžařích 25 hektarů terénu, rozrytého mělkými jámami a miliardy kamenných zlomků a úštěpů.
Archeologové pod oblaky
Asi nejvýš kopali naši archeologové na severním svahu krkonošského Kotle, 1370 m n.m. V roce 1972 tam Vít Vokolek a Jiří Sigl z královéhradeckého muzea zkoumali tzv. Růženčinu zahrádku, přibližně kruhový objekt o průměru třiceti metrů, vymezený nízkým kamenným valem. Podle některých archeologů tu mohlo být pravěké kultovní místo – pramen Labe je odtud co by kamenem dohodil. Před válkou se tam údajně našly staré střepy. Výzkum však neodhalil nic, co by pravěké stáří Růženčiny zahrádky potvrdilo. Dnes je převážně pokládána za novověký útvar, patrně z první poloviny 18. století, nicméně nejasného účelu.
