Domů     Vesmír
Vesmírné úkazy od A do Ž
21.stoleti 21.4.2005

V tajemném prostoru nad našimi hlavami můžeme pouhým okem, pomocí teleskopů nebo prostřednictvím snímků z družic a vesmírných sond spatřit podivuhodné úkazy. Některé z nich vám 21. STOLETÍ stručně přibližuje.V tajemném prostoru nad našimi hlavami můžeme pouhým okem, pomocí teleskopů nebo prostřednictvím snímků z družic a vesmírných sond spatřit podivuhodné úkazy. Některé z nich vám 21. STOLETÍ stručně přibližuje.

Astronautika (kosmonautika) – technický obor zabývající se lety do vesmíru. Využívá znalostí astronomie, aerodynamiky, fyziky atmosféry, chemie, biologie, lékařství, geofyziky, planetologie, raketové, sdělovací a výpočetní techniky apod. Např. amerického projektu Apollo (lety k Měsíci) Apollo se zúčastnilo půl milionu různých pracovníků.

Bílý trpaslík – hvězda velmi malých rozměrů, asi velikosti Země. Hmotnost je však srovnatelná s hmotností Slunce. Krabička od zápalek naplněná látkou z bílého trpaslíka by vážila tolik jako slon. B.t. je složen hlavně z hélia, vzniká odhalením degenerovaného jádra obra červeného (viz). Vzhledem k malým rozměrům vyzařuje velmi málo světla a ani ti nejbližší b.t. nejsou pouhým okem viditelní. Nejznámějším je Sirius B., průvodce Siria. Připomeňme, že hvězdy se vytvářejí z oblaků plynů a prachu.

Canis Maior (zkratka Cma) – Velký pes. Nápadné souhvězdí zimní oblohy, které představuje psa Lailapsa ležícího u nohou boha Oriona. Už ve vykopávkách v Tróji archeologové objevili kotouček ze slonoviny, na kterém bylo toto souhvězdí znázorněno v podobě psa.

Černé díry – kosmický objekt s hmotou natolik stlačenou, že jeho úniková rychlost převyšuje rychlost světla. (Dřív byly nazývány „ kolabující“ či „zamrzlá“ hvězda). Z černé díry nemůže uniknout žádná částice ani žádný světelný paprsek. Proto se nazývá „černá“, protože černé těleso ani neodráží ani nevysílá světlo. Pojem „díra“ souvisí s tím, že vše do ní padá jako do bezedné propasti a nic se z ní nemůže dostat ven. Nepatří však mezi degenerované hvězdy (viz), protože ji nelze pozorovat.

Degenerovaná hvězda – název odvozen od toho, že v nitru má degenerovanou látku. Příkladem je bílý trpaslík (viz) . V toho se mění termonukleární reakcí.

Ekliptika – 1. rovina zemské dráhy kolem Slunce. 2. Dráha Slunce po obloze. Je to hlavní kružnice, ve které ekliptika protíná nebeskou sféru. Světový rovník protíná ekliptiku v jarním a podzimním bodě, který Slunce prochází o jarní a podzimní rovnodennosti. Po e. se pohybuje Slunce a v její blízkost planety sluneční soustavy (kromě Pluta). Souhvězdí, kterým e. prochází, se nazývá zvířetník.

Fotosféra – vrstva hvězdné atmosféry, ze které uniká do vesmíru převážná část záření hvězd. Je to nejchladnější vrstva hvězdy. Pod ní je hustší a teplejší nitro hvězdy, ze kterého neuniká žádný paprsek; nad ní je řidší a teplejší chemosféra.

Galaxie – obrovský systém hvězd, mezihvězdného prachu i plynu a nezářivé hmoty. Systém  svazuje vzájemná gravitace složek. Jednou z galaxií viděnou z vnitřku od slunce je Mléčná dráha. Ostatní galaxie se nám jeví na obloze jako mlhavé obláčky. Proto byly dlouho považovány jen za mlhoviny. V pozorovatelném vesmíru (do vzdálenosti 10 mld. světelných let) je na bilion galaxií.

Halleyova kometa – nejznámější kometa; jediná, která byla spatřena zblízka. Je výjimkou pokud jde po pojmenování, protože ji Edmond Halley (1656 – 1742)  sám neobjevil. Jen v roce 1705 předpověděl, že jestliže tato kometa pozorovaná v létech 1531, 1607 a 1682 je stejné těleso, tak se znovu objeví roku 1758. Kometa se skutečně v oné době vrátila. Je to tzv. krátkoperiodická kometa s dobou oběhu přibližně 76 let. Její návrat  se ale nedá přesně předpovědět, neboť velké planety mohou působit změnu její dráhy. Další přiblížení k Zemi se předpokládá v roce 2061.

Chemické složení vesmíru – vyjadřuje se relativním zastoupením jednotlivých prvků. Nejhojnější je vodík (cca 80% všech atomů) před heliem (téměř 20 %). Všechny ostatní prvky představují asi 2 % počtu atomů ve vesmíru; říká se jim „ kosmická špína“.

Impakt – srážka dvou těles v planetární soustavě, při které menší těleso vrazí velkou rychlostí do velkého. Na tělesech s pevných povrchem tak zanechá trvalé impaktní krátery. Nejrazantnější impakty před více jak 3 miliardami let vytvořily moře (mare) na Měsíci.

Jádro komety – základní část komety. Odborníci ho popisují jako „špinavý balvan“ (o velikosti několika km) složený hlavně z ledu (asi 75 %) a prachových zrnek (25 %), která způsobují černou barvu jádra. Ledy nejsou kompaktní, připomínají ementálský sýr či usedlý špinavý sníh.

Kometa – těleso sluneční soustavy tvořené jádrem komety (viz) a komou (hlavou komety, což je obrovský mrak) a ohonem (i dvěma) komety. Velikost: 1 – 40 km. Složení: Materiálem komety jsou zmrzlé plyny (kompaktní sníh a led), na kterých jsou zamrzlé prachové částice. Materiál je křehký, takže se kometa může někdy rozpadnout.
 
Leonidy – meteoroidické roje patří mezi nejčastější noční úkazy. Vyskytují se kolem 17. a 18. listopadu. V listopadu 1833 bylo pozorováno 46 000 těchto meteoroidů za pouhou hodinu. Mnozí je přirovnávali k Niagarskému vodopádu na obloze, jiní to  dokonce považovali za konec světa. Meteoroidy následují svoji mateřskou kometu, přičemž jejich proud je široký až  35 000 km.

Měsíc – po Slunci představuje nejjasnější těleso na naší obloze. Jedná se o jedinou přirozenou družici Země a nejbližší kosmické těleso. Obíhá Zemi tak, že se k ní stále přivrací stejnou polovinou (v důsledku rotace). Měsíc svítí odraženým slunečním světlem; odráží  však průměrně jen 7 % dopadajícího slunečního záření.
Dvojice Země – Měsíc je označována jako dvojplaneta. Jejich vzájemná přitažlivost způsobuje mj. přílivy na obou tělesech, posunuje těžiště Měsíce od jeho geometrického středu o 2 km směrem k Zemi. Obě tělesa obíhají společné těžiště; to je 1 400 km pod zemským povrchem.
Nebe – v astronomickém smyslu se tak obvykle označuje pozadí, na které se promítají hvězdy, planety, Slunce a další kosmické objekty. Pohybem nebeských těles v planetární soustavě a vícenásobným hvězdným systémem se zabývá odvětví astronomie zvané nebeská mechanika.

Obr červený (červená hvězda) – hvězda tzv. pozdního spektrálního typu, která má vysokou svítivost. Ve vrstvě kolem horkého heliového jádra dochází k rychlému rozepnutí vnějších vrstev. Vnější vrstvy červeného obra se stávají nestabilními. Většina hvězd tyto vrstvy ztrácí a stávají se z nich bílí trpaslíci (viz).

Planeta – těleso obíhající kolem Slunce (nebo jiné hvězdy) a svítící pouze odraženým světlem. Ve sluneční soustavě je 9 planet: Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun, Pluto. Vedle toho tady existuje větší množství planetek ( asteroidů, planetoidů) menších než 1000 km. Pozor: Tuto tradiční definici v nejnovější době rozšiřují objevy mladých (žhavých) osamocených planet vyzařujících infračervené záření. Předpokládá se, že v budoucnu  dojde i k objevům nezářících (vychladlých) planet.

Roj meteoroidů – obrovské množství meteoroidů, což jsou drobné prachové částice a kousky kamení. Pocházejí z komet a asteroidů ( planetek). Každý rok do zemské atmosféry vstupuje přibližně 220 000 tun takových látek. Nejmenší meteoroidy vytvářejí meteory čili svítící stopy. Větší kusy proniknou až zemský povrch – to jsou meteority. Někdy při značném množství svítících částí může dojít až k tzv. meteorickému dešti.

Řádný paprsek – paprsek světla, který po kolmém dopadu na přirozenou plochu krystalu prochází krystalem beze změny směru.

Scorpius (česky Štír) – zvířetníkové souhvězdí, které můžeme vidět právě nyní – od května do září. Seskupení hvězd (třistakrát větší než průměr Slunce) mezi Střelcem a Váhou připomíná štíra připraveného k bodnutí. Vychází v době, kdy zapadá Orion, protože Štír je podle pověstí jeho úhlavním nepřítelem. Podle báje řecká bohyně Héra kdysi vypustila z podzemí obrovského jedovatého štíra, aby bodnul a usmrtil Oriona, který jako zdatný lovec mohl vyhubit všechnu zvířenu. Héra potom z vděčnosti za vykonanou službu umístila Štíra na oblohu. Ovšem ani tam není v přílišném bezpečí – uhýbá před Střelcem, který napíná svůj luk a míří přímo na srdce Štíra.

Široká dvojhvězda – vizuální dvojhvězda, jejíž složky jsou na obloze vzdáleny tak, že je rozlišíme i malým dalekohledem.

Terminátor – ostrá hranice mezi osvětlenou a noční polokoulí planety nebo Měsíce. Podíváme – li se na Měsíc, poznáme terminátor podle dlouhých stínů, které ukazují plasticky terén s vystupujícími pohořími a kráter.

UFO (Unidentified Flying Object) – neidentifikovaný létající objekt. Tak se označuje předmět či atmosférický úkaz považovaný veřejností za dopravní prostředek – tzv. létající talíř –  mimozemské civilizace. Jen v USA registrují 10 000 případů, kdy tam někdo UFO spatřil. Odborníci to vysvětlují jako optické klamy, kulové blesky, oblaka, vyhořelé stupně nosných raket apod.

Veleobr – hvězda s absolutní velikostí. Poloměry takové modrobílé jasné hvězdy převyšují až dvacetkrát poloměry Slunce.

Westova kometa – jedna z nejjasnějších komet v posledním období.  Teprve v roce 1975 ji objevil Richard West.

X-paprsky – rentgenové záření.

Ylem – počáteční žhavý materiál při tzv. velkém třesku (obrovském výbuchu), kterým podle vědců začal vznik vesmíru.

Zatmění – zastínění nebeského tělesa jiným tělesem. Může být částečné či úplné.

Železný meteorit (siderit)- skládá se především ze železa s příměsí niklu a kobaltu. Má delší životnost, takže často dopadá na zemský povrch. (Proto převažuje v muzejních sbírkách.)

Více se dozvíte:
Josip Kleczek, Velká encyklopedie vesmíru, ACADEMIA 2002

Související články
Země a jejích sedm sestřiček se od svého zrodu drží pomyslných máminých sukní. Možná se jejich orbity v minulosti měnily, možná pohltily některé ze svých sourozenců, ale z dálky Sluneční soustava působí jako vzorová hvězdná rodina. Nedá se ovšem vyloučit, že kdysi dávno v raných fázích vývoje Sluneční soustavy gravitační kulečník mohl některou z planet […]
Pete Conrad byl třetím člověkem na Měsíci, zemřel v roce 1999 při havárii motocyklu, který sám řídil. Manželka Nancy na jeho počest spustila Conrad Challange, prestižní mezinárodní soutěž, v rámci které mohou mladí lidé z celého světa soutěžit o to, kdo navrhne nejužitečnější inovaci pro vesmírný program. Letos v ní uspěla pětice studentů z Čech. […]
Americká sonda Juno zkoumá Jupiter už od roku 2016. Největší planeta Sluneční soustavy je bezesporu zajímavým tělesem, ale to samé platí i o jejích oběžnicích. Proto sonda čas od času zaměří svou pozornost na některou z nich. Kdyby na Jupiterově měsíci Io žili nějací kartografové, byly by ze své práce zoufalí. Extrémní vulkanismus tohoto tělesa, […]
Astronomové objevili dosud nejhmotnější hvězdnou černou díru v Mléčné dráze. Prozradila ji obíhající hvězda, která se kvůli ní při svém pohybu podivně „kymácí“. Neunikla tak pozornosti mise Gaia Evropské kosmické agentury. K ověření hmotnosti černé díry byla použita data z dalekohledu Very Large Telescope Evropské jižní observatoře (ESO VLT) a dalších pozemních observatoří, podle nichž […]
Při pohledu na hvězdný pár v srdci úchvatného oblaku plynu a prachu astronomy čekalo překvapení. Hvězdné páry jsou si obvykle velmi podobné, jako dvojčata, ale v případě HD 148937 se jedna hvězda zdá být mladší a na rozdíl od druhé je magnetická. Nová data Evropské jižní observatoře (ESO) naznačují, že v systému byly původně hvězdy […]
reklama
Nejčtenější články
za poslední
24 hodin    3 dny    týden
reklama
Nenechte si ujít další zajímavé články
reklama
Copyright © RF-Hobby.cz