V tajemném prostoru nad našimi hlavami můžeme pouhým okem, pomocí teleskopů nebo prostřednictvím snímků z družic a vesmírných sond spatřit podivuhodné úkazy. Některé z nich vám 21. STOLETÍ stručně přibližuje.
Astronautika (kosmonautika) – technický obor zabývající se lety do vesmíru. Využívá znalostí astronomie, aerodynamiky, fyziky atmosféry, chemie, biologie, lékařství, geofyziky, planetologie, raketové, sdělovací a výpočetní techniky apod. Např. amerického projektu Apollo (lety k Měsíci) Apollo se zúčastnilo půl milionu různých pracovníků.
Bílý trpaslík – hvězda velmi malých rozměrů, asi velikosti Země. Hmotnost je však srovnatelná s hmotností Slunce. Krabička od zápalek naplněná látkou z bílého trpaslíka by vážila tolik jako slon. B.t. je složen hlavně z hélia, vzniká odhalením degenerovaného jádra obra červeného (viz). Vzhledem k malým rozměrům vyzařuje velmi málo světla a ani ti nejbližší b.t. nejsou pouhým okem viditelní. Nejznámějším je Sirius B., průvodce Siria. Připomeňme, že hvězdy se vytvářejí z oblaků plynů a prachu.
Canis Maior (zkratka Cma) – Velký pes. Nápadné souhvězdí zimní oblohy, které představuje psa Lailapsa ležícího u nohou boha Oriona. Už ve vykopávkách v Tróji archeologové objevili kotouček ze slonoviny, na kterém bylo toto souhvězdí znázorněno v podobě psa.
Černé díry – kosmický objekt s hmotou natolik stlačenou, že jeho úniková rychlost převyšuje rychlost světla. (Dřív byly nazývány „ kolabující“ či „zamrzlá“ hvězda). Z černé díry nemůže uniknout žádná částice ani žádný světelný paprsek. Proto se nazývá „černá“, protože černé těleso ani neodráží ani nevysílá světlo. Pojem „díra“ souvisí s tím, že vše do ní padá jako do bezedné propasti a nic se z ní nemůže dostat ven. Nepatří však mezi degenerované hvězdy (viz), protože ji nelze pozorovat.
Degenerovaná hvězda – název odvozen od toho, že v nitru má degenerovanou látku. Příkladem je bílý trpaslík (viz) . V toho se mění termonukleární reakcí.
Ekliptika – 1. rovina zemské dráhy kolem Slunce. 2. Dráha Slunce po obloze. Je to hlavní kružnice, ve které ekliptika protíná nebeskou sféru. Světový rovník protíná ekliptiku v jarním a podzimním bodě, který Slunce prochází o jarní a podzimní rovnodennosti. Po e. se pohybuje Slunce a v její blízkost planety sluneční soustavy (kromě Pluta). Souhvězdí, kterým e. prochází, se nazývá zvířetník.
Fotosféra – vrstva hvězdné atmosféry, ze které uniká do vesmíru převážná část záření hvězd. Je to nejchladnější vrstva hvězdy. Pod ní je hustší a teplejší nitro hvězdy, ze kterého neuniká žádný paprsek; nad ní je řidší a teplejší chemosféra.
Galaxie – obrovský systém hvězd, mezihvězdného prachu i plynu a nezářivé hmoty. Systém svazuje vzájemná gravitace složek. Jednou z galaxií viděnou z vnitřku od slunce je Mléčná dráha. Ostatní galaxie se nám jeví na obloze jako mlhavé obláčky. Proto byly dlouho považovány jen za mlhoviny. V pozorovatelném vesmíru (do vzdálenosti 10 mld. světelných let) je na bilion galaxií.
Halleyova kometa – nejznámější kometa; jediná, která byla spatřena zblízka. Je výjimkou pokud jde po pojmenování, protože ji Edmond Halley (1656 – 1742) sám neobjevil. Jen v roce 1705 předpověděl, že jestliže tato kometa pozorovaná v létech 1531, 1607 a 1682 je stejné těleso, tak se znovu objeví roku 1758. Kometa se skutečně v oné době vrátila. Je to tzv. krátkoperiodická kometa s dobou oběhu přibližně 76 let. Její návrat se ale nedá přesně předpovědět, neboť velké planety mohou působit změnu její dráhy. Další přiblížení k Zemi se předpokládá v roce 2061.
Chemické složení vesmíru – vyjadřuje se relativním zastoupením jednotlivých prvků. Nejhojnější je vodík (cca 80% všech atomů) před heliem (téměř 20 %). Všechny ostatní prvky představují asi 2 % počtu atomů ve vesmíru; říká se jim „ kosmická špína“.
Impakt – srážka dvou těles v planetární soustavě, při které menší těleso vrazí velkou rychlostí do velkého. Na tělesech s pevných povrchem tak zanechá trvalé impaktní krátery. Nejrazantnější impakty před více jak 3 miliardami let vytvořily moře (mare) na Měsíci.
Jádro komety – základní část komety. Odborníci ho popisují jako „špinavý balvan“ (o velikosti několika km) složený hlavně z ledu (asi 75 %) a prachových zrnek (25 %), která způsobují černou barvu jádra. Ledy nejsou kompaktní, připomínají ementálský sýr či usedlý špinavý sníh.
Kometa – těleso sluneční soustavy tvořené jádrem komety (viz) a komou (hlavou komety, což je obrovský mrak) a ohonem (i dvěma) komety. Velikost: 1 – 40 km. Složení: Materiálem komety jsou zmrzlé plyny (kompaktní sníh a led), na kterých jsou zamrzlé prachové částice. Materiál je křehký, takže se kometa může někdy rozpadnout.
Leonidy – meteoroidické roje patří mezi nejčastější noční úkazy. Vyskytují se kolem 17. a 18. listopadu. V listopadu 1833 bylo pozorováno 46 000 těchto meteoroidů za pouhou hodinu. Mnozí je přirovnávali k Niagarskému vodopádu na obloze, jiní to dokonce považovali za konec světa. Meteoroidy následují svoji mateřskou kometu, přičemž jejich proud je široký až 35 000 km.
Měsíc – po Slunci představuje nejjasnější těleso na naší obloze. Jedná se o jedinou přirozenou družici Země a nejbližší kosmické těleso. Obíhá Zemi tak, že se k ní stále přivrací stejnou polovinou (v důsledku rotace). Měsíc svítí odraženým slunečním světlem; odráží však průměrně jen 7 % dopadajícího slunečního záření.
Dvojice Země – Měsíc je označována jako dvojplaneta. Jejich vzájemná přitažlivost způsobuje mj. přílivy na obou tělesech, posunuje těžiště Měsíce od jeho geometrického středu o 2 km směrem k Zemi. Obě tělesa obíhají společné těžiště; to je 1 400 km pod zemským povrchem.
Nebe – v astronomickém smyslu se tak obvykle označuje pozadí, na které se promítají hvězdy, planety, Slunce a další kosmické objekty. Pohybem nebeských těles v planetární soustavě a vícenásobným hvězdným systémem se zabývá odvětví astronomie zvané nebeská mechanika.
Obr červený (červená hvězda) – hvězda tzv. pozdního spektrálního typu, která má vysokou svítivost. Ve vrstvě kolem horkého heliového jádra dochází k rychlému rozepnutí vnějších vrstev. Vnější vrstvy červeného obra se stávají nestabilními. Většina hvězd tyto vrstvy ztrácí a stávají se z nich bílí trpaslíci (viz).
Planeta – těleso obíhající kolem Slunce (nebo jiné hvězdy) a svítící pouze odraženým světlem. Ve sluneční soustavě je 9 planet: Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun, Pluto. Vedle toho tady existuje větší množství planetek ( asteroidů, planetoidů) menších než 1000 km. Pozor: Tuto tradiční definici v nejnovější době rozšiřují objevy mladých (žhavých) osamocených planet vyzařujících infračervené záření. Předpokládá se, že v budoucnu dojde i k objevům nezářících (vychladlých) planet.
Roj meteoroidů – obrovské množství meteoroidů, což jsou drobné prachové částice a kousky kamení. Pocházejí z komet a asteroidů ( planetek). Každý rok do zemské atmosféry vstupuje přibližně 220 000 tun takových látek. Nejmenší meteoroidy vytvářejí meteory čili svítící stopy. Větší kusy proniknou až zemský povrch – to jsou meteority. Někdy při značném množství svítících částí může dojít až k tzv. meteorickému dešti.
Řádný paprsek – paprsek světla, který po kolmém dopadu na přirozenou plochu krystalu prochází krystalem beze změny směru.
Scorpius (česky Štír) – zvířetníkové souhvězdí, které můžeme vidět právě nyní – od května do září. Seskupení hvězd (třistakrát větší než průměr Slunce) mezi Střelcem a Váhou připomíná štíra připraveného k bodnutí. Vychází v době, kdy zapadá Orion, protože Štír je podle pověstí jeho úhlavním nepřítelem. Podle báje řecká bohyně Héra kdysi vypustila z podzemí obrovského jedovatého štíra, aby bodnul a usmrtil Oriona, který jako zdatný lovec mohl vyhubit všechnu zvířenu. Héra potom z vděčnosti za vykonanou službu umístila Štíra na oblohu. Ovšem ani tam není v přílišném bezpečí – uhýbá před Střelcem, který napíná svůj luk a míří přímo na srdce Štíra.
Široká dvojhvězda – vizuální dvojhvězda, jejíž složky jsou na obloze vzdáleny tak, že je rozlišíme i malým dalekohledem.
Terminátor – ostrá hranice mezi osvětlenou a noční polokoulí planety nebo Měsíce. Podíváme – li se na Měsíc, poznáme terminátor podle dlouhých stínů, které ukazují plasticky terén s vystupujícími pohořími a kráter.
UFO (Unidentified Flying Object) – neidentifikovaný létající objekt. Tak se označuje předmět či atmosférický úkaz považovaný veřejností za dopravní prostředek – tzv. létající talíř – mimozemské civilizace. Jen v USA registrují 10 000 případů, kdy tam někdo UFO spatřil. Odborníci to vysvětlují jako optické klamy, kulové blesky, oblaka, vyhořelé stupně nosných raket apod.
Veleobr – hvězda s absolutní velikostí. Poloměry takové modrobílé jasné hvězdy převyšují až dvacetkrát poloměry Slunce.
Westova kometa – jedna z nejjasnějších komet v posledním období. Teprve v roce 1975 ji objevil Richard West.
X-paprsky – rentgenové záření.
Ylem – počáteční žhavý materiál při tzv. velkém třesku (obrovském výbuchu), kterým podle vědců začal vznik vesmíru.
Zatmění – zastínění nebeského tělesa jiným tělesem. Může být částečné či úplné.
Železný meteorit (siderit)- skládá se především ze železa s příměsí niklu a kobaltu. Má delší životnost, takže často dopadá na zemský povrch. (Proto převažuje v muzejních sbírkách.)
Více se dozvíte:
Josip Kleczek, Velká encyklopedie vesmíru, ACADEMIA 2002
