Od pradávna je naplněním poslání obou lidských pohlaví mít potomky. Mnozí partneři to v dnešní době, silně poznamenané civilizací, nemají jednoduché, a proto musí často využívat moderních lékařských metod a prostředků, aby své rodičovské poslání naplnili.
Naši planetu postihuje neplodnost!
Celosvětově se neplodností trápí 5 – 8% párů a v hospodářsky vyspělých zemích Evropy se to týká 15 – 20% dvojic, tedy zhruba každého šestého páru. Sociální a humánní aspekty přitom hovoří jasně.
Kde hledat příčinu?
O manželských párech, které při pravidelném pohlavním styku s frekvenci až 3x týdně nedosáhnou těhotenství do jednoho roku, se dá říci, že trpí sterilitou. Ta může postihovat ženy, které ještě nikdy nebyly těhotné i ty, jejichž nynějšímu problému předcházel v minulosti porod, potrat či mimoděložní těhotenství.
Infertilním stavem se označuje manželství nebo partnerství, po třech neúspěšných těhotenstvích, kdy žena otěhotní snadno, ale plod nedonosí. Přitom podíl na neplodnosti párů je u obou pohlaví vzácně shodný, i když v poslední době začíná převládat příčina ze strany muže. Oba partneři se tedy na problému podílejí přibližně 40%, u 3 – 5% se nedaří příčinu zjistit a zbytek je kombinací zdravotních nebo psychických problémů u obou.
Věk nepřeje plodnosti
Obrovskou roli hraje v otázce otěhotnění věk ženy. V dnešní době se při plánování rodičovství klade značný důraz na ekonomické a kariérní zajištění a svou roli zde sehrává i úspěšné prodlužování věku jako takového. Mnohé páry pak často odkládají těhotenství na „pozdější dobu.“ A právě s přibývajícím věkem narůstá nebezpečí, že partneři mohou mít s početím potomka problémy.
Největší šanci na úspěšné početí dítěte mají budoucí maminky ve věku od 20 do 30 let, tady je možnost úspěchu asi 70 %. Hůře už jsou na tom ženy ve věku od 30 do 40 let, kdy je pravděpodobnost otěhotnění asi 27%. Věková hranice nad 40 % skýtá možnost otěhotnění přirozenou cestou jen pro 3 % něžného pohlaví.
U mužů jsou ideální dispozice mezi 25. a 30. rokem života, kdy je kvalita spermatu největší. Jinak jsou muži plodní i nad 50 let, ale s každým šedým vlasem navíc se kvalita většinou snižuje, i když i tady mohou výjimky potvrzovat pravidlo. Rozebírání vztahu věku muže k plodnosti se v historii omezuje na hodnocení spermiogramu (pohybu a počtu spermií) a výskyt kongenitálních (vrozených) poruch při diagnostice spermiogramu. Mezi odborníky převažuje názor, že dochází ke změnám tvaru a pohyblivosti spermií.
Nepřítel stres
V neposlední řadě ovlivňují plodnost i psychosociální problémy, jako stres, nervové vyčerpání nebo duševní přepracovanost, přičemž stres jednoznačně dominuje. Například muž – podnikatel stále nemá na svou partnerku čas a frekvence pohlavního styku v období optimálním pro početí klesá. Zde stačí předepsat koitální aktivitu, tedy „časovaný“ pohlavní styk. V ostatních případech už jde o daleko složitější záležitosti. Jsou zaznamenány případy, kdy oba partneři byli naprosto zdraví, ale vzhledem ke zmíněným psychickým zátěžím se muselo přikročit k umělému oplodnění.
Velmi důležité pro oba partnery jsou také stav celkové výživy a životospráva. Na tyto faktory se často zapomíná. Značný vliv má i negativní působení zevního prostředí – poruchy vyvolávají například těžké kovy, jako kadmium, rtuť, mangan, olovo nebo chrom. Své mohou udělat také radiační dávky u žen, u mužů pak dochází k poškození semenotvorných kanálků s následnou poruchou v produkci spermií. Z lékařského hlediska je možné předpovědět i genetické dispozice.
Na co si dát pozor?
Při plánování rodičovství nelze podceňovat ani zdánlivě banální záležitosti, mezi něž patří třeba i teplo. Jsou tím myšleny „zápary“ u řidičů, časté navštěvování sauny a dokonce i nošení těsných slipů. Určitě nemá cenu zdůrazňovat neblahý vliv těžkých i lehkých drog, kouření, alkoholu a infekčních chorob. Jen pro zajímavost – v současnosti je celosvětově nakažených osob virem HIV 42 miliónů. Přenos na embryo nebyl zatím popsán, ale nelze jej vyloučit.
Když se přírodě nedaří!
Jedním z řešení ke zvýšení porodnosti a k naplnění rodičovství je využití reprodukční medicíny.
S první historickou zmínkou o jakési „léčebné“ metodě, jak se mohou muž a žena stát rodiči bez pohlavního styku, se setkáváme už v bibli, kde je narození Izáka, syna Abraháma a Sáry, přisuzováno Božímu zásahu. Takovým zázrakem je v moderní medicíně umělé oplodnění.
Inseminace
Přeskočme tisíciletí do doby, kdy se psal rok 1799. Tehdy anglický lékař John Hunter zavedl metodu inseminace, která se v lehčích případech zdánlivě neplodných párů používá dodnes. Odebere se sperma a odborníci se postarají o jeho kvalifikovaný přenos do ženských pohlavních orgánů. Zavedení spermií zbavených ejakulátu do dělohy se většinou opakuje několikrát a nepomůže-li ani inseminace, jsou k dispozici další formy.
V misce nebo ve zkumavce
Nejprogresivnější a nejúčinnější umělá oplodňovací metoda IVF (in vitro fertilizace) přinesla první plod v roce 1978, kdy se v anglickém Oldhamu 28. července narodila Luise Brownová. Gynekolog Patrick Steptoe a embryolog Robert Edwars odebrali pacientce oocyty (ženská vajíčka) a v laboratoři je ve skleněné misce spojili s partnerovým spermatem. Odtud pochází název „dítě ze zkumavky“ a základ nového lékařského oboru, reprodukční medicíny (v naší republice se narodilo první děcko pomocí IVF v roce 1981 v Brně).
Zdánlivě se tato metoda jeví jako velice jednoduchá, ovšem nezbytné zázemí pro dosažení kýženého úspěchu je daleko složitější. Proto jsme ve Fakultní nemocnici v Praze – Motole požádali o bližší informace šéflékařku Centra reprodukční medicíny, zabývajícího se neplodností, MUDr. Miladu Brandejskou: „Pokud se ženě skutečně nepodaří do roka otěhotnět, určitě by oba partneři měli navštívit odbornou poradnu se zaměřením na poruchy plodnosti. Tam absolvují vyšetření za účelem zjištění příčiny neplodnosti. Podotýkám, že vyšetřeni musí být oba partneři a stejně tak oba musí souhlasit se způsobem léčby. Každý případ se ovšem musí řešit individuálně. V diagnostickém algoritmu se zhodnotí ovulace, tedy periodické uvolňování zralého vajíčka z vaječníku, důležitá je i ovariální rezerva – vaječníková. U žen se dále kontroluje stav vejcovodů, malé pánve a dělohy. U mužů pak více napoví analýza ejakulátu. V neposlední řadě se zkoumá také imunologie reprodukce. Po všech těchto vyšetřeních, ke kterým mohou pochopitelně i individuálně přibýt další, se stanoví diagnóza. Snad ani nemusím dodávat, že na každém jednotlivém případu spolupracuje celý tým gynekologů, embryologů, genetiků a dalších lékařů a vědců.“
Jak se „vyrábí“ embryo?
K vytvoření embrya pomocí metod asistované reprodukce je nejprve nutné podat léky pro stimulaci růstu folikulů (váčky obsahující vajíčka) ve vaječníku pacientky. Následně se ultrazvukem kontroluje léčebný efekt a podle velikosti folikulů a výšky děložní sliznice se načasuje odběr vajíček. Ten se provádí ambulantně v krátké šetrné narkóze, po níž je žena schopna odejít po dvou až třech hodinách z ordinace. Přefiltrované mužské spermie se v laboratorní misce spojí s odebranými ženskými vajíčky a vše se poměrně náročnou metodou pod neustálým dohledem embryologa kultivuje. Vzniká počáteční fáze embrya – prvojádro. Po 16 až 18 hodinách je už možno mikroskopicky zjistit fertilizaci, tedy oplodnění „ve zkumavce.“
Embrya mají v nemocnicích tu nejlepší péči, kdy se u nich stejně jako u pacientů denně provádí vizita, v tomto případě ale pod mikroskopem. Po dalším dělení prvojádra na vícebuněčné embryo je na programu ambulantní výkon, spočívající v přenosu fertilizovaných embryí do dělohy matky. Ten se provádí speciálním katetrem (trubicí) v rozmezí od 48 hodin až do pěti dnů po odběru oocytů. Embryotransfer může přitom na obrazovce ultrazvuku sledovat i otec a vlastně tak být i u zrodu potomka.
Sourozenec v záloze
Zde se ovšem opět ukazuje jak velkou roli pro otěhotnění hraje ženský věk. Do 35 let se transferují jedno až dvě embrya, nad 35 let tři a nad 40 roků čtyři embrya, prostě přirozené stárnutí sebou nese i určitá rizika.
Nadbytečná embrya se zmrazí, jsou uschována a lze je bez časového omezení použít při neúspěchu po přenosu „čerstvých“ embryí či při plánování sourozence. Hodinu po tomto výkonu musí pacientka strávit v klidu na lůžku a za tři týdny jí po kontrole lékaři sdělí verdikt, v převážné většině příznivý. Není přitom nijak neobvyklé, že se po takovémto zásahu narodí dvojčata. To je pro maminku a tatínka, kteří tuto složitější, ale účelnou a plnohodnotnou cestu podstoupili, dvojnásobná radost, ale z profesního hlediska považují odborníci vícečetné těhotenství za komplikaci.
Výběr ideálních spermií
V oblasti zkoumání genetiky a porodnosti se pokouší o jednu z nejužitečnějších lidských „bomb“ australští vědci. Ta by měla ze značné části odstranit neplodnost a u nově zrozených dětí také možnosti vzniku rakoviny v jakémkoliv věku.
Muži se celosvětově podílejí na neplodnosti ze 40 %. Vědci u našich protinožců pracují na experimentu s oddělením zdravých, silných spermií od těch slabších a nekvalitních. Vše se odehrává v magnetickém poli. Podle dosavadních pokusů se zjistilo, že nejlepší spermie mají silný elektrický náboj, kterým slabší a méně pohyblivé spermie neoplývají. Doktor Moira O´Bryan z melbournského Institutu pro rozmnožování je přesvědčen, že magnetické pole jednoduše rozpozná kvalitu spermií. Oplodnit pak „super spermiemi“ pomocí IVF budoucí matky není problémem. Magnetický filtr by měl po dalších výzkumech přinést ještě další převratnou novinku. Jestliže spermie obsahují genetické vady, které by při přirozeném stárnutí mohly způsobit rakovinu, magnet je automaticky vyřadí jako nepotřebné. Magnetický přístroj se v tomto roce bude klinicky testovat v australských nemocnicích. V případě úspěchu by mohl řešit problémy i na dalších kontinentech, tedy i v Evropě.
Kde hledat pomoc?
Po celém světě jsou už stovky kvalitních pracovišť, řešících neplodnost. Mají k dispozici řadu léčebných možností. Od obyčejných hormonálních úprav menstruačního cyklu, vitaminové terapie zejména u mužů, inseminace až po IVF, oplodnění mimo tělo matky a zpětné navrácení embrya k vývoji a donošení zdravého potomka. Podle statistik WHO (Světové zdravotnické organizace) přicházejí metodou asistované reprodukce na svět v současné době více než tři procenta zdravých dětí. Je zajímavé, že velká část z nich je silně hyperaktivních.
V České republice se asistovanou reprodukcí zabývá 16 center, z toho je pět státních. Předností státních center je jejich začlenění do nemocničního komplexu, takže řadu doplňkových vyšetření je možné absolvovat v jednom místě. Dalším plusem je operativní řešení komplikací, které se mohou v průběhu léčby, kontroly a sledování vyskytnout. Jedná se sice o malé procento, ale rizikům je třeba předcházet.
Zdravé děti z Motola
O tom, že ani v naší republice za celosvětovými trendy v léčení neplodnosti nezaostáváme svědčí například i výsledky Centra reprodukční medicíny v pražské Fakultní nemocnici v Motole, kde byly od jeho založení v roce 1995 vyšetřeny tisíce partnerských dvojic i jednotlivců. Většině se po odpovídajícím léčení a poradenství rodičovství povedlo. Jen díky nejnáročnější z metod asistované reprodukce se zde narodilo více než 850 zdravých dětí.
Jsou opravdu hyperaktivní?
Příbuzenství je všude na světě hluboce zakořeněná kulturní hodnota
a ideál rodiny s dětmi je tak silný, že problém neplodnosti je mnohdy, postiženou skupinou a bohužel někdy i okolím, vnímán jako handicap. Následný úspěch, třeba právě v podobě „dítěte ze zkumavky“, pak často vede k nadprůměrné až přehnané péči o tyto děti, které se tak někdy mohou zdát i rozmazlenější. Zvýšená péče se ale většinou projevuje tím, že vytoužené děti jsou bystřejší, aktivnější, zručnější… Odtud pak pramení názor, že takto narozené děti jsou hyperaktivní.
Důležité je vědět, že proti populačnímu průměru nebyl ve skupině dětí narozených pomocí technik asistované reprodukce prokázán zvýšený výskyt vrozených vývojových vad.
