Žijeme v moderní době, obdivujeme nádherné záběry z Marsu – a přitom na Zemi četné záhady minulosti stále zahaluje přízračný závoj nejasností. Proto archeologie vyhledává, zkoumá a třídí hmotné památky, důležité pro studium starších období vývoje lidské společnosti. Mnoho jejích objevů však může sloužit i na cestě lidstva k budoucnosti.
Akvadukt – název pro vodovod užívaný už od starověku v Egyptě, Babylonu, Jeruzalémě a Kartágu. Původně sloužily především k zavlažování půdy. Později se – zejména ve starém Řecku a Římské říši – využívaly i pro dodávku vody obyvatelům. Ve starém Římě bylo již deset akvaduktů, některé jsou funkční dodnes. Nejdelší akvadukt – 132 km – měli v Kartágu.
Bazilika – původně úřednická budova ve starověkém Řecku. V římské antice se tak nazývala stavba určená pro soud či trh. Bazilika měla podélný půdorys s dominantním sloupem Boha a postranními loděmi. Z tohoto architektonického typu se vyvinuly starokřesťanské kostely.
Cairn – původně keltský název označuje nahromadění kamene, megalitickou stavbu kruhového či polygonálního tvaru z nasucho kladených kamenů. Charakteristické je zastřešení ve tvaru kupole a vchod vytvořený především z velkých svislých kamenných bloků.
Depot – hromadný nález, sklad, poklad jako úmyslné společné uschování podobných předmětů. Rozhodující není množství, materiál a funkce uschovaných věcí, ale přímý záměr předměty ukrýt. Důvodem k tomu byly neklidné politické poměry, obavy z války nebo odcizení…
Epigrafie – pomocná historická věda, která se věnuje vývoji písma. Shromažďuje, interpretuje a publikuje nápisy, které byly někde vytesány, vyryty či vytepány – například do kamene či kovu. Jindy mohou být vyškrábány do stěn (sgrafito) či malovány na omítky (dipinto).
Fórum – jádro římského města, náměstí, středisko hospodářského a politického života. Pokud jde o tvar prostranství, nejprve byl nepravidelný (Forum Romanum), později již pravidelný (císařské fórum v Římě), podélný, bylo dlážděné, s veřejnými budovami (radnice, soudní a trhové baziliky – viz – a chrámy).
Geoglyf – záhadný zemní obrazec v krajině, který můžeme vidět pouze tehdy, když jsme ve větší výšce nad ním (např. z vrtulníku či malého letadla).Světoznámá je především planina mezi městy Nazca a Ica v jižním Peru. Tady jsou v poušti na ploše 500 m2 podivné geometrické obrazce staré již 1500 let. Jejich hluboké rýhy jsou nejen v poušti, ale i na náhorních plošinách a strmých svazích. Někteří badatelé je považují za pomůcky astronomů, jiní za znamení pro návštěvníky z vesmíru.
Hieroglyf – značka obrázkového staroegyptského písma užívaného asi od roku 3500 př n.l. do roku 200 n. l. Obrázky se však – na rozdíl od dřívějšího způsobu – nepoužívaly k označení zobrazených či jim příbuzných věcí, ale na označení věcí zcela odlišných. V klasické egyptštině existovalo 750 hieroglyfických znaků.
Chalkolit – název v mnoha vědeckých dílech užívaný pro dobu měděnou.
lmperium Romanum – geografický a právní pojem označující území pod římskou správou. První římská osada tohoto velkého státu se datuje v 10. stol. př. n. l. Největší rozsah (45 provincií) měla římská říše za vlády císaře Trajána (98 – 118 n. l.) a za jeho nástupce Hadriána.
Jantarová cesta -pozemní komunikace, která v Evropě spojovala severní části s kulturně vyspělým jihem. Existovala od pravěku, mimořádný význam získala v římském období. Začínala v Akvileji na severním adriatickém pobřeží, vedla i kolem slovenského Devína přes Moravskou bránu až k Visle a pobřeží Baltského moře.
Katakomby – podzemní pohanské, křesťanské nebo židovské pohřebiště v podobě rozvětvených podzemních chodeb, kde byly uloženy ostatky zemřelých. Nejvýznamnější katakomby jsou na okraji Říma (přes 100 km chodeb), v Neapoli, Alexandrii, Syrakusách a na Maltě.
Labyrint – původně řecké označení minojských paláců na Krétě podle častého symbolu sekery s oboustranným ostřím (řecky: labrys). Složité stavební dispozice paláců, komplikované členění prostor, kde bylo mnoho vnitřních dvorů, schodišť, chodeb a místností, připomínaly bludiště.
Marathon – osada v severovýchodní Atice proslavená bitvou, ve které roku 490 př. n. l. Athéňané porazili přesilu Peršanů. Vzdálenost z Marathonu do Atén (42,2 km) údajně přeběhl rychlý posel, aby zvěstoval Atéňanům zprávu o vítězství. Po doběhnutí zemřel vyčerpáním. Od obnovení novodobých olympijských her v roce 1890 se tento čin připomíná vytrvalostním během na vzdálenost 42,195 km.
Nymfeum – svatyně nymfy, monumentální prostor bohatě zdobený sloupy, výklenky a sochami. Svatyně sloužila k okrase měst, paláců a římských vil.
Oppidum – mohutně opevněné keltské sídliště (hradiště, předchůdce města), které se poprvé objevuje nejméně jedno století před narozením Krista. V těchto místech, chráněných mj. kamennými valy, sídlili i řemeslníci a obchodníci.
Pazourek – usazeninová hornina, kterou tvoří kysličník křemičitý. Vyskytuje se v mnoha tvarech v křídě a příbuzných usazeninách (sedimentech). Na různých nalezištích se liší barvou – od černé až po medově žlutou. Dá se výborně štípat, brousit i jinak obrábět, takže v době kamenné ho prapředci používali ke zhotovení různých předmětů -včetně zbraní, protože má ostré hrany.
Ramapithek – nejstarší známý
zástupce hominidů – nejstarších přímých předchůdců člověka. (Tomu se podobal třeba uspořádáním zubů.) Žil před 14 miliony let ve smíšeném prostředí -především na okraji hustých lesů. Právě před 70 lety objevil Američan E. Lewis jeho pozůstatky v severozápadní Indii
Sarkofág – velká schránka na uložení mrtvého, většinou zdobená. Původně ji tvůrci zhotovovali ze zvláštního druhu vápence, později i z jiného kamene, pálené hlíny, dřeva, jen málokdy z kovu.
Telc – sídlištní mohyla vytvořená dlouhodobým osídlením. Vznikla na místech, kde byla stavba. Po jejím narušení se trosky neodstraňovaly, pouze zplanýrovaly a na takto upraveném povrchu vznikala další stavba. Výška těchto mohyl závisí na počtu přestaveb, délce a intenzitě osídlení. Některé z nich dosáhly výšky až 40 metrů nad zemí.
Únětická kultura -kultura starší doby kamenné ve střední Evropě. Název dostala podle pohřebiště v Úněticích (severozápadně od Prahy), kde koncem 19. století badatelé prozkoumali 31 kostrových hrobů. V nich nalezli také mnoho předmětů z bronzu, neboť únětická kultura existovala na přechodu z doby kamenné do bronzové.
Venuše – soška převážně nahých žen se zvýrazněnými druhotnými pohlavními znaky (často bez dolních končetin). Venuše byly projevem kultu zabezpečení plodnosti. Dosud nalezené výtvory mají velikost 4 – 23 cm, jsou převážně z mamutoviny, pazourku (viz), někdy i z vypálené hlíny (např. Dolnověstonická Venuše).
Wurm – odborné pojmenování pro poslední dobu ledovou. Zahrnuje období asi 50 000 – 14 000 let př. n. l. Tehdy ledovec opět pokryl severní Evropu od britských ostrovů přes jižní Skandinávii, severní Německo a Polsko po Finsko. (Teplota zpočátku klesla o 3 – 5 °C, takže nejvyšší teplotní průměr činil 15 – 17 °C a postupně se dále snižoval.)
Xemxije – unikátní komorové hroby na Maltě (u obce St. Pauls Bay). Jedná se o šest hrobů, do kterých byli nebožtíci kolektivně pochováni v měděné době. Poprvé vše prozkoumal až v roce 1955 J. D. Evans.
Yanaazilikaya – název pro skalní svatyni asi z 2. tisíciletí př. n. l. Turisté z celého světa toto místo (2 km od Bogazköy) navštěvují, aby spatřili největší monumentální cyklus chetitského umění – mj. 65 velkých reliéfů chetitských božstev.
Zikkurat – vysoká chrámová věž
5 (nazývaná též Vrch Boha, Nebeský vrch, Babylonská věž), pocházející se sumerského období. Zikkuraty měly podklad pravoúhlý čtvercový či podlouhlý a kruhový (Babylon). Malý chrám na vrcholu sloužil jako svatyně, pozorovatelna i hvězdárna. Tento stavební typ se udržel celé tisíciletí. Nejznámější z nich je mytický Bábel v Babylonu.
