Lidé na celém světě, kteří od premiéry v roce 2003 shlédli film Tajemství Titaniku 3D, mluví o životním zážitku. Díky nejmodernější filmové 3D technologii je film vtáhne přímo doprostřed dramatického dění. 
Stávají se očitými svědky detailního prozkoumávání záhadných zákoutí údajně nepotopitelného plavidla. Při jeho katastrofě v mrazivé noci ze 14. na 15. dubna 1912 zahynulo v Atlantickém oceánu 1523 pasažérů.
„Především jsem se chtěl podělit o zážitky, které mi změnily život – ponořit se dva a půl míle do hlubin oceánu a objevit něco tak podivného a exotického jako je vrak Titaniku – skutečně ho vidět a pocítit tu jedinečnou atmosféru,“ řekl režisér unikátního dokumentárního filmu je James Cameron, který režíroval i slavný oskarový Titanic. V hlavních rolích dokumentu byly tentokrát mateřská loď, pomocné ponorky a miniponorky.
Pravdivost jeho slov potvrdili i diváci, kteří unikátní dokument mohli od premiéry v září 2004 spatřit na obřím plátně pražského kina Oskar IMAX.
Reality Camera System™ se osvědčil
Cameron vyvinul (mj. ve spolupráci se společností Sony) speciální kamerový systém Reality Camera System™. Filmařům se podařilo upravit kamerový systém tak, aby umožnil filmovat i několik hodin bez přestávky a vytvořit film v jakémkoliv formátu včetně IMAX®3D.
Reality Camera System™ se skládá ze dvou kamer Sony HD-950, které jsou propojeny pomocí kabelů. Kamery mohou být namontovány vedle sebe tak, aby vzdálenost jejich čoček byla stejná jako vzdálenost mezi lidskýma očima (tedy asi sedm centimetrů). Cameron a Pace navíc sestrojili systém „aktivní konvergence“. Ten umožňuje čočkám zaznamenávat obraz stejným způsobem jako naše oči sledují pohyblivý předmět, který se vzdaluje a přibližuje. Tak vzniká vysoce kvalitní trojrozměrný film, který zmírňuje námahu očí při sledování 3D filmu.
Soustava kamer Reality Camera System™ musela být před vysokým tlakem a vlhkem ochráněna titanovým krytem, který zkonstruoval Cameronův bratr Mike. V té době to bylo jediné zařízení, které umožňovalo bezpečný přesun techniky do takových hloubek.
Miniponorky pronikly všude
Pro pátrání ve vraku byly vyvinuty dvě dálkově ovládané miniponorky, které nesly kamery. Tato „podvodní vozidla“ posádka mateřské lodi pojmenovala Jake a Elwood a za jejich sestrojením stojí tým inženýrů a techniků vedený režisérovým bratrem Mikem.
Napájení miniponorky dříve zajišťoval kabel, který však omezoval pohyb plavidla. Proto byl nahrazen velkokapacitní baterií umístěnou přímo na palubě miniponorky. Ta zůstala s mateřskou ponorkou propojena pouze optickým vláknem pro výměnu informací a mohla se mnohem snadněji pohybovat. „Speciálně upravené miniponorky nám umožnily proniknout do každého prostoru Titaniku, kam se tato plavidla vešla. Viděli jsme salonky, kajuty, ložnice. Nalezli jsme i oblečení pasažérů,“ svěřil se James Cameron.
Zázemí expedice: mateřská loď a pomocné ponorky
Expedice Jamese Camerona při natáčení spolupracovala s předním ruským oceánografickým výzkumným ústavem. Ten jí propůjčil mateřskou loď pro dvě pomocné ponorky Mir 1 a Mir 2. Právě s nimi byly propojeny již zmíněné dálkově ovládané miniponorky nesoucí kamery speciálně sestrojené pro průzkum interiéru vraku Titaniku.
Kvalitní osvětlení pro natáčení v temnotě oceánských hlubin zajistil výkonný systém deseti svítidel zvaný Medúza.
Ponorky se mohou ponořit do hloubky přes šest kilometrů. Sestup a výstup do čtyřkilometrové hlubiny zabral vždy po dvou hodinách. Většina ponorů trvala asi 12 hodin.
Titanic se stal Cameronovým osudem
Připomeňme, že Cameronův hraný velkofilm Titanic, který měl premiéru roku 1997, získal 11 Oscarů.
Tentokrát se nejedná o sladkobolnou romantiku, ale o dokumentární film odhalující záhady nejslavnějšího lodního vraku.
Do toho se Cameron poprvé podíval v roce 1995 při natáčení hollywoodského trháku Titanic. Tato zkušenost ho natolik ovlivnila, že se rozhodl natočit o Titaniku dokument, aby se o zážitky podělil s lidmi na celém světě.
Při natáčení, které začalo v roce 2001, vzniklo na 900 hodin filmu. Dokument v konečné podobě má však pouhých 43 minut.
Ponorka trénovala v hustém kouři
Do stísněného prostoru pomocné ponorky se vejdou pouze tři osoby. Ve středu sedí „pilot,“
kolem něj (na lavici ve tvaru U) mohou ležet dva členové posádky. Malými okénky se dívají ven nebo sledují monitor videa.
Potápěči v ponorce museli být dokonale vyškoleni k práci s kamerou, aby zvládli filmování. Do speciální kamery se vejde film pro maximálně dvanáctiminutové natáčení, navíc ho nelze pod vodou vyměnit. Proto bylo důležité zvládnout efektivní zacházení s kamerou tak, aby nebyl promarněn ani jeden snímek. K tréninku posloužil model vraku a maketa ponorky. Ruští odborníci při něm pohybovali ponorkou v hustém kouři, který simuloval prostředí v tmavých hlubinách, a hledali nejlepší cestu pro průzkum vraku.
