Světově proslulá pařížská instituce, která nese jméno svého strůjce, vědce Louise Pasteura, zakladatele mikrobiologie, už má za sebou více než sto let úspěšné existence.
Hlavním oborem výzkumů je biologie. Vědci z celého světa jsou soustředění celkem ve sto dvaceti šesti výzkumných jednotkách, ve dvanácti vědeckých odvětvích. Více než padesát procent výzkumů se zaměřuje na boj s infekčními nemocemi: jednak virového původu (hepatitida, chřipka, AIDS, vzteklina…), bakteriálního původu (tuberkulóza, cholera…) a dále onemocnění, která mají na svědomí parazité a mykózy.
Statistiky v otázce infekčních nemocí jsou hrozivé. Víte například, že denně následkem nějaké infekční nemoci zemře na světě 50 000 osob?
Kromě mikrobiologie, ve které se Institut Pasteur drží na světové špičce, se vědecké jednotky zabývají strukturální biologií a chemií, imunologií, molekulární biologií, neurobiologií, virologií a parazitologií.
Vedle výzkumné činnosti se Institut Pasteur věnuje také výuce na úrovni třetího univerzitního cyklu (u nás doktorandské studium) a studenti si volí specializace na základě potřeby veřejného zdraví, funguje zde rozsáhlá vědecká knihovna a lékařské centrum s laboratořemi, které poskytuje jednotlivcům konzultace a očkování před cestami do exotických zemí, a vedle toho i anonymní testy na HIV a hepatitidu.
Naše odborná spolupracovnice, Mgr. Zuzana P. Krupičková, měla exkluzivní možnost tuto slavnou instituci navštívit, prohlédnout si jednotlivá pracoviště, vyzpovídat řadu významných vědců a podívat se do míst, která dala světu osm nositelů Nobelových cen a kam se běžný smrtelník jen těžko dostává. Její průvodkyní byla Corinne Jamma z tiskového oddělení Pasteurova institutu, který se nachází v patnáctém pařížském obvodě u stanice metra Pasteur. Rozkládá se na ploše 11 000 m čtverečních, má statut soukromé nevýdělečné nadace a zaměstnává téměř 2 500 osob.
Tuberkulóza zamořuje celý svět
Řekli byste, že touto nemocí trpí celá třetina světové populace? Na tuberkulózu každoročně umírají 2 miliony osob a ročně přibývá 8 a půl milionu nových případů! Je to druhá nejrozšířenější infekční nemoc na světě (přičemž prvenství patří AIDS). Vedoucí Jednotky mykobakteriální genetiky, doktorka Brigitte Gicquel přiznává, že tuberkulóza je velkým problémem, protože veškerá očkování selhávají: „V současné době máme k dispozici jediný preparát, očkování BCG, které bylo vyvinuto a zavedeno do lékařské praxe už v roce 1921. Má sice více než devadesátiprocentní účinnost v případě dětí, ale u dospělých není dostatečně účinné. Analýza ukázala, že zabírá v necelých padesáti procentech. A tak hledáme způsoby, jak očkování vylepšit nebo vyvinout nějaké nové a účinné. V tomto smyslu spojilo své úsilí několik našich a světových pracovišť. Naše bádání výrazně posunulo dopředu získání kompletního obrazu o počtu chromozomů bakterie, způsobující tuberkulózu Mycobacterium tuberculosis v roce 1998, a to díky francouzsko-britské spolupráci vedené Stewartem Colem zde v našem institutu.“
Vývoj vakcíny horečně pokračuje
Úsilí týmu doktorky Gicquelové, v němž jsou vědci z Portugalska, Polska i Mexika se zaměřuje na vyvinutí účinného očkování cestou třídění desítek mutantních bacilů tuberkulózy, přičemž se vybírají takové, které se nerozmnožují v buňkách lidského organismu (makrofágy), a které tedy nejsou patogenní, aby se poté otestovaly na myších. Z tohoto třídění budou posléze otestovány stovky takových mutantů. Receptor, který umožňuje bakterii, aby se přichytila na některé klíčové buňky našeho obranného systému, byl objeven před rokem na stejném pracovišti. Výzkumy, vedené okolo tohoto receptoru by mohly přinést nástroje, které by umožnily modulaci obranného systému lidského organismu buď prostřednictvím očkování, nebo během nemoci. „Problém je v tom, že některá očkování, které vyvineme, se perfektně uplatňují v Africe, kde mají stoprocentní účinnost, ale když je pak aplikujeme třeba na populaci v Asii, není jisté, zda bude úspěšné. Existují zkrátka různé systémy imunity.“
Klinické testování probíhá v současné době pouze jediné – doktorka Gicquelová je koordinátorkou společnosti TB Ethics, tvořené vědci, filozofy a experty na etické otázky, kteří společně diskutují o zamezení pokusů prováděných na zvířatech.
Čtyři stupně nebezpečí
Vcházíme do jedné laboratoře, plné žen v bílých pláštích skloněných nad mikroskopy, a doktorka Gicquelová nám představuje postgraduální studentku: „Jana Korduláková je ze Slovenska, můžete si popovídat.“ Doktorka Korduláková, která zde působí již dva roky, si své pracoviště velice pochvaluje. Je tu nadmíru spokojená a neměnila by. Celkově návštěvníka v Institutu Pasteur udivuje množství žen, které tu pracují. Je jich téměř padesát procent.
Prošli jsme laboratořemi, ale do některých je z bezpečnostního hlediska zakázáno vstupovat. Nebezpečné úseky jsou označovány podle stupňů od jedničky do čtyřky. Nejnebezpečnějším stupněm je čtyřka: tam je nutné si obléknout vzduchotěsný skafandr, který se podobá kosmonautickému. Bakterie na vás totiž mohou přeskočit, ani nevíte jak, a domů byste si mohli přivézt dáreček v podobě nebezpečné infekce.
Morové nákazy nejsou minulostí
Druhou zastávkou je Jednotka molekulární a lékařské bakterologie, kde se jedna skupina pod vedením doktorky Elisabeth Carnielové zabývá morem. Musíme sestoupit do podzemí. Rozsáhlé laboratoře a přednáškové místnosti se nacházejí ve sklepních labyrintech, ve kterých bloudí i naše průvodkyně, asistentka Corinne Jammy. Atmosféra je zde poněkud ponurá a na návštěvníka padá hrůza z neznámého. Bezpečnostním stupněm v laboratořích je téměř všude čtyřka, takže jsou nepřístupné, nicméně všechny informace nám poskytne doktorka Carnielová
„Na pracovištích se vyvíjejí prostředky, jak vyhladit mor, jednu z nejnebezpečnějších nemocí bakteriálního původu, která je současně klasifikována jako potenciálně nejnebezpečnější agent v oblasti bioterorismu. Její nebezpečí je zákeřné, protože se nejprve několik let „potichu“ rozšiřuje, a potom náhle propukne v podobě epidemie.
Mor se šíří záhadnými cestami
Cožpak mor, tato nemoc středověku, ještě existuje? Bleskne mi hlavou slavný román Alberta Camuse Mor, který vypráví o epidemii, která propukla v padesátých letech dvacátého století v alžírském Oránu. Doktorka Carnielová jako by mi četla myšlenky, říká: „Je zajímavé, že v nedávné době se objevila rozsáhlá epidemie dýmějového moru v Oránu, jako by se tam po těch padesáti letech vrátila. Navíc pro nás je záhadou, jak se mohla vyskytnout ve stejnou dobu v několika vesnicích, když jsou od sebe vzdálené více než 150 km. Mor přenášejí krysy, které přece jen takovou vzdálenost nezvládnou tak rychle.“
Na člověka tuto nemoc přenášejí z krys blechy. Nejvíce zasaženým světadílem je Afrika (největším místem výskytu je Madagaskar, následuje Kongo, Zambie, Uganda a Mozambik). Po Africe se mor vyskytuje v Asii, například v Kazachstánu. Za posledních deset let bylo podchyceno více než 30 000 případů a tato nemoc zaznamenala velkou expanzi (objevilo se dokonce pár případů i v USA).
Včasná léčba má stoprocentní úspěch
U člověka se mor vyskytuje ve třech základních formách: dýmějové (přenáší se kousnutím blechy), plicní (přenáší se prostřednictvím vzduchu) nebo septikemické. Dýmějový mor je nejběžnější klinickou formou onemocnění. Je pro něj příznačný velice vážný infekční syndrom: vysoká horečka a hypertrofie lymfatických uzlin (dýměj), a to již po 1 až 5 dnech od kousnutí. Ve 20 až 40 procentech případů se dýměj podebírá a nemocný se uzdraví až po hodně dlouhé době. V ostatních případech nastane otrava krve a nemocný zemře během šestatřiceti hodin. Pokud infekce zasáhne plíce, může nastat nákaza člověka člověkem prostřednictvím vykašlávání, a při absenci vhodné léčby umírá nakažený do tří dnů. Když se nemoc včas rozezná, existují stoprocentně úspěšné léky: antibiotika streptomycin, chloramfenikol a tetracyklin.
Na světě je spolehlivá diagnostika
V loňském roce oslavil Pasteurův institut v boji s morem skutečně velký úspěch: ve spolupráci s Institutem na Madagaskaru vyvinuly Suzanne Chanteau a Farida Nato speciální diagnostické proužky, které za pouhých patnáct minut spolehlivě identifikují, zda je člověk nakažen (identifikují také choleru). Proužek, na který se nanesou sliny zkoumané osoby, určí přítomnost specifického antigenu bacilu moru, antigenu F1, což dříve trvalo přibližně dva týdny. V případě plicního moru (který se přenáší přímo z člověka na člověka) však nastává smrt nakaženého velice rychle, pokud se nezačne s léčbou do čtyřiadvaceti hodin, a tak byla dřívější diagnostika pro záchranu života téměř bezvýznamná.
Vyvinutí speciálních proužků je skutečně obrovským úspěchem a nadto výroba takových proužků je nízkonákladová. Testy se mohou praktikovat v nejzapadlejších oblastech, kde neexistuje elektřina, protože přeprava ani skladování proužků nevyžadují chladicí boxy a realizace testu nevyžaduje žádné speciální pomůcky. Přesto doktorka Carnielová přiznává, že o výrobu takových proužků neprojevila dosud zájem žádná farmaceutická společnost: „Co chcete, mor je nemocí třetího světa, chudých zemí…“
Ministerstvo zdravotnicví na Madagaskaru zahrnulo používání diagnostických proužků do svého programu Boje proti moru, Světová banka financovala jejich výrobu pro potřeby Madagaskaru.
Pohroma pro miliony lidí – AIDS
Třetí návštěvou je Jednotka biologie retrovirů, kterou nás provádí doktorka Elisabeth Menu. Vedoucí laboratoře je slavná doktorka F. Barré – Sinoussi, která v roce 1983 společně se dvěma spolupracovníky, doktorem Jean-Claude Chermannem a Lucem Montagnierem, vůbec poprvé oddělila virus HIV-1 (ve stejné době byl virus objeven v USA doktorem Gallo, a tak probíhaly debaty o prvenství). V následujících letech se bádání v této oblasti zvýšilo a virus se začíná popisovat a zkoumat, vedle toho skupina v Institutu Pasteur vyvinula diagnostické testy, které se dostaly do prodeje už v roce 1985. Bylo potvrzeno, že virus HIV-1 je agentem AIDS. V roce 1985 byl objeven druhý virus, nazvaný později HIV-2.
AIDS je v současné době nejvážnější infekční chorobou. V současné době pracují vědci v Institutu Pasteur v několika směrech: jednak zkoumají původ a evoluci nákazy virem HIV, dále variabilitu a typy, mechanismy vstupu a množení HIV v lidských buňkách, přenos z člověka na člověka, fyziopatologii nákazy, imunitní odpovědi buněk, přirozenou ochranu člověku před nákazou a pracují na vyvinutí vhodných léků a očkování.
Dotorka Elisabeth Menu je vedoucí skupiny, která zkoumá mechanismy přenosu onemocnění z matky na dítě během těhotenství a při porodu. Největší riziko nákazy (70 procent případů) nastane až při porodu a je zajímavé, že v období těhotenství se virus z matky na dítě až do osmadvacátého týdne nepřenáší. Proč? Vědci vyzkoumali, že placenta je minořádně odolná, je skvělou bariérou a virus zkrátka nepropustí. Proti nákaze vyvinuli vědci přípravek AZT, který dovede nákaze v některých případech zabránit.
Východiskem má být očkování
Jistě nejzajímavějším tématem je vývoj vhodného očkování. Co Institut Pasteur v tomto směru přináší?
Jelikož nemoc postihuje z 95 procent obyvatele tzv. zemí třetího světa, z ekonomických důvodů je nutné vyvinout očkování, které by bylo nízkonákladové a které by mohlo být snadno distribuováno. Při takové perspektivě vznikl v Institutu Pasteur projekt, jehož cílem je vypreparovat očkování proti AIDS z očkování proti spalničkám. Vakcína proti spalničkám je vytvořena na základě slabého živého viru, který má výbornou imunitu a dovede ochránit celý příští život po jediné injekci. Cílem vědců je vytvořit kombinovanou vakcínu, tzn. uvést tři až čtyři geny HIV do genomu slabého viru spalniček.
Cesta k buněčné imunitě
Vedle této cesty existuje ještě jiná, po které se vydala Jednotka buněčné protivirové imunity pod vedením doktora Françoise Lemonniera. Úkolem vědců je vyhledat fragmenty HIV, schopné aktivovat specifickou buněčnou imunitu. Tyto fragmenty se nazývají „epitopy“. Speciální počítačové programy umožňují epitopy identifikovat:
Když jsou nalezeny vhodné epitopy, provádí se pokusy na myších, jejichž imunitní systém byl zčásti „polidštěn“ (to znamená, že jejich molekuly, které vykazují epitopy, jsou lidské). Ty epitopy, které jsou nejvíce imunogenní, jsou tak vybrány. Cílem je shromáždit je a vytvořit polyepitopy (10 až 40 epitopů), aby se šance zaktivovat imunitní systém zvýšila.
Vědci již disponují možnými látkami. Jedna z nich byla spojena s proteinem viru hepatitidy B s cílem vytvořit vakcínu s ADN. Vpravena do svalu myši, tato možná vakcína vyvolala vhodnou buněčnou odpověď proti většině zahrnutých epitopů. Třebaže „polidštěné“ myši neumožňují zhodnotit ochrannou sílu experimentálního očkování – myši se totiž virem HIV nemohou nakazit –, usnadňují výběr vhodných látek, které by mohly být vhodné pro člověka a napříště by mohly být předmětem klinických pokusů.
NOBELOVY CENY VĚDCŮM PASTEUROVA INSTITUTU OD ROKU 1900
Alphonse Laveran (1907)
„Za práci v oblasti úlohy prvoků jako přenašečů nemoci“ (objevil hematozoon malárie).
Elie Metchnikoff (1908)
„Za výzkum imunity“ (v roce 1883 objevil fagocyty a fagocytózu, poté buněčnou imunitu).
Jules Bordet (1919)
„Za objevy týkající se imunity“ (objasnil úlohu protilátek a komplementů).
Charles Nicolle (1928)
„Za práci na tyfusu“ (zejména za objev úlohy blechy při přenosu onemocnění).
Daniel Bovet (1957)
„Za objevy produktů syntézy, které zabraňují aktivitě některých substancí organismu, přesněji působící na vaskulární systém a svaly kostry“ (objevy syntetických látek vedoucích k znehybnění)
André Lwoff, François Jacob, Jacques Monod (1965)
„Za objevy genetické regulace syntézy enzymů a virů“.
NĚKTERÉ VELKÉ OBJEVY PASTEUROVA INSTITUTU
1885 První vakcína proti vzteklině (L. Pasteur)
1894 Léčení záškrtu (E. Roux, L. Martin a A. Chaillou)
1894 Objevení bacilu moru (A. Yersin)
1921 Vyvinutí očkování BCG (A. Calmette a C. Guérin)
1936 Objev protizánětlivého působení sulfamidů (J. a Th. Tréfouël, D. Bovet a F. Nitti)
1954 Očkování proti dětské obrně (P. Lépine)
1965 Nobelova cena za medicínu pro A. Lwoffa, F. Jacoba a J. Monoda za objev genetické regulace
1970 Oddělení prvního receptoru nervového přenosu (J. P. Changeux)
1983 Objevení HIV, virusu AIDS a vyvinutí diagnostických testů (L. Montagnier, J. C. Chermann a F. Barré-Sinoussi)
1985 První očkování pro člověka, získané genetickou cestou ze zvířecích buněk: vakcína proti hepatitidě B (P. Tiollais)
1989 Vyvinutí testu rychlé diagnostiky tuberkulózy (B. Gicquel)
2000 Kompletní oddělení bacilu lepry, společně se Sanger Centrem ve Velké Británii (S. Cole)
2001 Objev mechanismu infekce Listeria, způsobující zejména zánět mozkových blan
2002 Průzkum a popis úlohy nikotinu při smrti novorozence
2003 Potvrzení úlohy Helicobacter pylori při rakovině žaludku
Z HISTORIE INSTITUTU
Významným bodem se stalo datum 6. července 1885. V pařížské Ecole normale v ulici Ulm pan Louis Pasteur poprvé aplikoval na člověka očkování proti vzteklině, které sám vypreparoval.
O rok později přednesl o svém objevu na setkání členů francouzské Akademie věd a zároveň vyjádřil přání založit instituci, kde by se očkovalo proti vzteklině a vedly další výzkumy. Ihned se setkal s nadšenou odezvou, a tak vznikl slavný institut, pojmenovaný po svém zakladateli. Za dva roky, dne 14. listopadu 1888, byla instituce inaugurována, a to za přítomnosti prezidenta republiky Sadi Carnota.
Od svého vzniku se Institut Pasteur stále rozšiřuje a v současné době existuje již více než 28 poboček na pěti světadílech. Celkově je v nich zaměstnáno přes 9 tisíc osob: vědců, asistetů, úředníků a pomocného personálu. Posláním těchto satelitních vědeckých center, která jsou ve městech jako Abidjan, Alžír, Bangui, Casablanka, Dakar, Ho Chi Minh City, Hanoi, Řím, Šanghaj, Teherán, Tunis a mnoho dalších, je přispět k vyřešení problémů veřejného zdraví a především bojovat proti infekčním onemocněním, která se vyskytují v oblasti působení institutu (malárie, tuberkulóza, mor…).
Největším centrem je samozřejmě pařížské a dorozumívacím jazykem je angličtina. Je známé, že Francouzi neradi používají cizí jazyky, ale kupodivu i dva Francouzi zde spolu mluví anglicky. „Inu, věda nemá svou zemi, jejím domovem je veškeré lidství.“ Ano, hádáte správně, tuto větu neřekl nikdo jiný než slavný Pasteur.
FINANCOVÁNÍ INSTITUTU
39 % příjmy z vlastních aktivit (průmysl, prodej, služby)
30, 5 % dary, odkazy a výnos z národní památky
30, 5 % subvence a smlouvy o službách se státem
NĚKTERÉ NEMOCI, KTERÝMI SE INSTITUT PASTEUR ZABÝVÁ
AIDS, antrax, cholera, černý kašel, dengue (druh epidemické chřipky v tropických oblastech), hepatitida B a C, chřipka, leishmanióza, lepra, leptospiróza, leukémie a virus HTLV, mor, mykózy, salmonelóza, sarkom Kaposiho (zhoubný nádor), SARS, tuberkulóza, úplavice, virová chřipka oblasti západního Nilu, vzteklina, záškrt, žaludeční vředy, žlutá zimnice.
