Naše generace zažije velmi vzácné nebeské představení které proběhne v úterý 8. června dopoledne. Z Evropy, Afriky a Asie bude tento den po šest hodin pozorovatelný přechod Venuše přes sluneční kotouč. Jev, který se naposledy uskutečnil v roce 1882, tedy před 122 roky.
Jak to všechno začalo
Planeta Venuše byla dlouhou dobu sledována pouze jako Večernice zářící večer nad západním obzorem a nebo jako Jitřenka nad východem ranním. V roce 1627 si však slavný astronom Johannes Kepler uvědomil, že by tato planeta mohla být pozorovatelná i ve zcela jiný okamžik – když se postaví mezi nás a zářící sluneční disk. Od vynálezu dalekohledu na počátku sedmnáctého století jsme mohli vidět pouze šest takových událostí: v roce 1631, 1639, 1761, 1769, 1874 a 1882. Na naší planetě tedy v tomto okamžiku nejspíš nežije jediný očitý svědek přechodu Venuše přes sluneční kotouč!
1631, 1639: První pokus
První příležitost zahlédnout přechod planety přes sluneční disk dostal francouzský astronom Pierre Gassendi, který v roce 1631 sledoval přechod Merkuru. Ráno 7. listopadu 1631 se udělalo alespoň částečně jasno a pozorovatel na stínítku kontroloval obraz Slunce. Kromě obvyklých slunečních skvrn si přitom všiml drobné, nápadně tmavé tečky, která pozvolna měnila polohu… Nebylo pochyb, šlo o Merkur!
Pierre Gassendi se jenom o měsíc později pokusil zahlédnout i Venuši. Tentokrát však úkaz nebyl z Evropy prakticky pozorovatelný. Nechybělo málo a pozorovatelům unikl i druhý přechod Venuše přes Slunce v prosinci 1639. Kepler totiž další takový úkaz předpověděl až na 6. června 1761! Naštěstí geniální anglický astronom Jeremiah Horrocks pouhý měsíc před úkazem dokončil několik roků dlouhý přepočet této předpovědi a zjistil, že se Venuše znovu objeví už 4. prosince 1639!
1761, 1769: Jak je co veliké?
Přechody Venuše rozhodně neupadly v zapomnění, byť astronomové museli na další takovou událost čekat 122 roků. Naopak. Edmond Halley totiž v polovině osmnáctého století navrhl tyto úkazy využít k proměření velikosti Sluneční soustavy. V principu by tedy stačilo přesně změřit dobu pobytu Venuše na slunečním kotouči, vypočítat vzdálenost této planety a s využitím třetího Keplerova zákona i všech ostatních těles Sluneční soustavy. Edmond Halley zemřel roku 1742 a první příležitost k využití jeho myšlenky přišla v roce 1761. Jak Angličané, tak Francouzi vyslali na několik míst naší planety astronomy, aby 6. června 1761 pozorovali dění na Slunci, co nejpečlivěji.
Další šance se astronomům naskytla 3. a 4. června 1769. Přechod Venuše přes Slunce tehdy pozorovalo asi sto padesát oficiálních astronomů z osmi desítek různých míst.
1874, 1882: Vyhozené peníze
Devátého prosince 1874 přešla Venuše přes Slunce, astronomové se vrátili domů a ze svých pozorování odvodili vzdálenost Země od Slunce na 148,1 až 149,4 milionu kilometrů – tedy zhruba s patnáctkrát větší chybou než předpokládali. Ohromující kampaň tak nepřinesla prakticky nic nového. Není divu, že při lovu dalšího úkazu 6. prosince 1882 astronomové již nic velkolepého nepodnikali. Opět se sice pozorovalo a proměřovalo, opět se sice putovalo na různá místa zemského povrchu, ale nikdo si už nic nesliboval.
2004: Dlouho očekávané repete
Co nás tedy v úterý 8. června 2004 čeká? Celý přechod Venuše přes sluneční disk potrvá přes pět a půl hodiny, to nejzajímavější se ale odehraje v prvních a posledních dvaceti minutách. Planeta se objeví u spodního okraje Slunce v 7 hodin 19 minut a 40 sekund letního středoevropského času. Pokud se na ni v těchto chvílí budete dívat velkým dalekohledem s dostatečným zvětšením (samozřejmě s patřičným filtrem), s největší pravděpodobností uvidíte světlý prstýnek kolem celého temného kotoučku planety – tedy sluneční světlo rozptýlené ve Venušině atmosféře.
Před Slunce Venuše zcela vstoupí kolem 7 hodin a 39 minut. Právě v těchto chvílích přitom dostaneme šanci zahlédnout efekt černé kapky. Dalších několik hodin bude Venuše putovat směrem doprava. V té době se můžete na planetu podívat i bez dalekohledu. Její úhlový průměr kolem jedné minuty totiž zaručuje, že bude se speciálními brýlemi vidět i bez jakýchkoli dalších optických pomůcek. Nejvíce bude Venuše zanořena kolem půl jedenácté a po celou dobu bude patrná jako nepřehlédnutelná temná tečka. Ve 13 hodin 3 minuty se Venuše opět přiblíží ke slunečnímu okraji. Nejdříve nám předvede efekt černé kapky, pak se rozzáří atmosféra planety a po dvaceti minutách se planeta ztratí na denní obloze. To bude kolem 13 hodin 23 minut. Ve velkých dalekohledech by však mohla být pozorovatelná i nadále… Znovu se nám Venuše před Slunce vrátí 6. června 2012 a pak až v prosinci roku 2117.
Jak se na úkaz podívat?
Na jednoduché pozorování nebudete potřebovat žádný dalekohled. Pokud bude oslnivý sluneční disk ztlumen ranním zákalem, mlhou či průsvitnými mraky, můžete zatmění sledovat jen tak pouhýma očima. Jakmile však začne oslňovat a vy budete bolestivě přivírat víčka, musíte se ochránit dobrým filtrem. V takovém okamžiku s úspěchem využijete speciální brýle pro sledování zatmění Slunce. Pokud tyto brýle nemáte anebo je na některé z hvězdáren včas neseženete, musíte si vyrobit náhražku. Tou nejdostupnější je temný svářečský filtr (hustota č. 13 nebo 14) nebo osvětlený konec černobílého filmu. Jeho kvalitu snadno otestujete pohledem na sluneční disk či zapnutou stolní lampu se žárovkou: nesmí v žádném případě oslňovat!
Dalekohled ukáže víc
Mnohem zajímavější bude pohled na Slunce skrz dalekohled, obzvlášť v prvních a posledních dvaceti minutách úkazu, kdy bude patrná Sluncem osvětlená Venušina atmosféra a na krátko i efekt černé kapky. V takovém případě je dobré se dívat větším dalekohledem s větším zvětšením – obraz Slunce však musíte zeslabit pomocí filtru! Při pozorování loveckým triedrem můžete použít filtr z černobílého filmu nebo speciální pokovené folie (je k dostání v obchodech s astronomickou optikou). Upevněte jej před objektiv tak, aby bokem neprošlo žádné světlo. Pohled na sluneční disk musí být příjemný, o nic světlejší než krajina před vámi sledovaná bez dalekohledu.
Zkuste si Slunce promítnout
Snadné je také sledovat úkaz dalekohledem, kdy obraz Slunce promítnete na kousek papíru. Nehledě na absolutní bezpečnost, může spolu s vámi průběh přechodu pozorovat hned několik lidí. Vezměte čistý bílý papír a přidržte ho za okulárem (pro začátek použijte nejmenší možné zvětšení). Jakmile dalekohled na stativu správně namíříte, objeví se na papíru světlé kolečko – obraz Slunce. Jestliže nebudou jeho okraje ostré, zkuste papír přiblížit či oddálit a pohrajte si i s ostřením. Kromě temného Venušina disku můžete takto spatřit větší sluneční skvrny. Ať už budete pozorovat pouhým okem, dalekohledem, hledáčkem fotoaparátu či videokamery, vždy je nutné chránit se filtry, které dostatečně zeslabí viditelné i infračervené záření. Bez nich je takový pohled nejen nebezpečný, ale dokonce může v extrémním případě vést k trvalé ztrátě zraku!
