Hluboká žilní trombóza je závažné onemocnění, které v České republice ročně postihne 15 000 až 20 000 nových pacientů. V případě nerozpoznání a včasného zahájení léčby může být toto onemocnění i smrtelné.
Srážení krve je přirozený ochranný mechanismus, který brání tomu, aby člověk při poranění vykrvácel. Zároveň tento proces představuje ochranu před průnikem infekce do zraněného místa. Srážení krve představuje celou sérii biologických a chemických reakcí. Pokud se stane, že tento proces z selže, dochází k vytvoření krevní sraženiny – tj. k trombóze. Krevní sraženina pak může částečně nebo úplně zablokovat krevní tok. Někteří lidé se mohou narodit s vrozenou dispozicí k snadnější tvorbě krevní sraženiny nebo s defekty protisrážecích bílkovin či s jejich nedostatkem. U těchto osob je pak riziko tohoto onemocnění relativně vysoké.
Nemoc jen cestovatelů?
Hluboká žilní trombóza, která bývá také nazývána „syndromem ekonomické třídy“ představuje typické oběhové obtíže, které vznikají při dlouhodobém pobytu ve stísněném prostoru, především u cestujících v letecké přepravě. Sedadla tzv. ekonomické či turistické třídy nejsou příliš velká, pohodlná a nenabízejí dostatek volného prostoru pro nohy. O něco lépe jsou na tom cestující využívající Business Class nebo First Class. Jejich sedadla jsou již na první pohled o poznání větší, pohodlnější a nabízejí dostatek prostoru pro nohy. Vzhledem k vysoké ceně letenek však tato místa využívá jen málo cestujících. S problémem zvýšeného rizika hluboké žilní trombózy se lze setkat také při cestování dálkovými autobusy na velké vzdálenosti, kde je situace obdobná. O tom, že riziko onemocnění nehrozí jen cestovatelům svědčí několik případů z poslední doby. Příčinou vzniku hluboké žilní trombózy může být i dlouhé sezení za psacím stolem nebo počítačem, a to bez dostatečného odpočinku a dalšího pohybu – zejména dolních končetin. Lékaři z Nového Zélandu zadokumentovali případ, kdy dvaatřicetiletý muž téměř zemřel, když se v jeho žíle vytvořila velká krevní sraženina, která poté doputovala až do plic. Tento muž trávil denně u počítače v průměru 18 hodin a lékaři jeho onemocnění dávají do souvislosti s touto činností.
Následky mohou být vážné
V praxi je možné se setkat s různými typy krevních sraženin, a to podle místa jejich vzniku. Mohou vzniknout buď v tepnách nebo v žilách. Tepenné sraženiny jsou zpočátku bílé a jsou tvořeny převážně krevními destičkami. Tyto sraženiny jsou hlavním důvodem vzniku infarktu a cévních mozkových příhod. Žilní sraženiny jsou červené a jsou tvořené hlavně lepkavými vlákny fibrinu, který vzniká z protisrážlivých bílkovin. Důsledkem srážení krve v žilním řečišti je hluboká žilní trombóza a plicní embolie. Krevní sraženiny obvykle vznikají v hlubokých lýtkových, stehenních nebo pánevních žilách. Ačkoliv se nejedná o nijak vzácné onemocnění, určení správné diagnózy je v případě některých pacientů poměrně složité. Mezi základní příznaky hluboké žilní trombózy patří především tzv. křečové žíly, citlivost nebo bolestivost postižené končetiny, případně její otok.
Embolie a post-trombotický syndrom
Podle statistických údajů dostane téměř polovina pacientů, kteří nejsou léčeni, plicní embolii. Plicní embolie je nejzávažnější komplikací hluboké žilní trombózy. Vzniká tak, že se část krevní sraženiny oddělí, čímž vznikne tzv. vmetek. Ten je krví nesen do plic, kde uzavře plicní cévy a brání toku krve do plic. V tomto okamžiku je život pacienta ve vysokém ohrožení, protože může dojít k srdeční nedostatečností nebo náhlé smrti. Pacienti, kteří prodělají plicní embolii opakovaně, obvykle trpí vysokým krevním tlakem v plicním oběhu. Post-trombotický syndrom je způsoben poškozením jednocestné chlopně v žíle, což vede ke zvýšení krevního tlaku na cévní stěnu. Vzniká tak dlouhotrvající otok, zarudnutí a bolest končetiny, přičemž v nejzávažnějších případech dochází ke vzniku tzv. bércových vředů. Post-trombotickým syndromem trpí přibližně dvě třetiny pacientů, u kterých se vyskytla hluboká žilní trombóza. Nejčastěji tento syndrom vzniká do dvou let po výskytu hluboké žilní trombózy. Tyto pozdní komplikace pak trvale negativně ovlivňují kvalitu života nemocných. V mnoha případech je možné předejít post-trombotického syndromu správnou léčbou trombózy a dlouhodobou prevencí.
Rizikové skupiny
V České republice každým rokem přibývá 15 000 až 20 000 nových případů onemocnění hlubokou žilní trombózou. Celkově bývají postiženi především muži, avšak v mladším věku, tj. do 45 let, bývají v častěji postiženy spíše osoby ženského pohlaví. To pravděpodobně souvisí s možnými komplikacemi, které se mohou vyskytnout v souvislosti s těhotenstvím a porodem. Kromě osob, které mají vrozené dispozice ke vzniku sraženin, patří mezi rizikové skupiny ti, kteří nedávno podstoupili velké chirurgické výkony nebo poškození dolních končetin a pánve. Podobně jsou na tom i pacienti trpící zhoubnými nádory, infekčními či septickými stavy. Významným faktorem, který zvyšuje riziko vzniku hluboké žilní trombózy jsou dříve prodělané trombózy, embolie, srdeční selhání a cévní mozkové příhody, protože zde velmi často hrozí regrese. Všeobecně je známo, že ke vzniku hluboké žilní trombózy významným způsobem přispívá obezita a že zvýšené riziko může přinést i užívání hormonální antikoncepce.
Léčba je dlouhá
Základem léčby hluboké žilní trombózy je tzv. antikoagulační léčba, která by měla snížit riziko plicní embolie a zabránit dalšímu narůstání stávající krevní sraženiny. Již vzniklou krevní sraženinu však tento způsob léčby ovlivňuje jen minimálně a riziko rozvoje pozdních komplikací je při tomto způsobu léčby značné – závisí především na rozsahu postižení, kolik a které úseky žilního systému jsou zasaženy trombózou.
Antikoagulační léčbu je nutno podávat po prodělané hluboké žilní trombóze dlouhodobě, tj. měsíce a délka podávání se řídí především přítomností rizikových faktorů. Další léčebnou možností je tzv. trombolytická léčba. Ta spočívá v celkovém podávání látek, které dokáží již vzniklou krevní sraženinu rozpustit. Tato léčba je významně účinnější při znovuobnovení průchodnosti žilního řečiště a má pro pacienta význam i ve snížení rizika objevení se pozdějších komplikací. Nevýhodou této metody je, že je zatížena větším rizikem krvácivých komplikací.
Nejúčinnější metody
Velmi účinnou možností je lokální trombolytická léčba. Při té je speciální cévkou zavedenou přímo do krevní sraženiny podávána účinná látka k jejímu rozpuštění. Tato metoda využívá předností popisované trombolytické léčby a současně tím, že účinná látka je dopravena přímo do místa jejího působení, což podstatně snižuje celkové množství potřebné látky k dosažení maximálního účinku, a tím i riziko celkových krvácivých komplikací. Tuto léčbu lze ovšem provádět pouze na vysoce specializovaných pracovištích schopných provádět i jiné výkony na žilním systému, jako jsou balónkové angioplastiky a implantace stentů – roztažení postiženého místa balónkem nebo zavedením kovové výztuže. Tyto výkony slouží k ošetření nemocných s chronickými změnami žilního systému, které někdy mohou být jednou z příčin právě proběhlé žilní trombózy.
Jak se bránit „syndromu ekonomické třídy“?
Preventivní opatření, která by měla snížit riziko onemocnění hlubokou žilní trombózou samozřejmě existují. Cestujícím, kteří cestují v letadle a kteří patří do některé z rizikových skupin by měli mít volný, netísnící oděv a měli by každých šest hodin vypít alespoň jeden litr tekutiny. Striktně se však nedoporučuje požívání nápojů obsahující jakékoliv množství alkoholu. Lékaři i palubní personál obvykle doporučují provádět během letu jednoduchá cvičení přispívající k udržení dostatečného oběhu, jako jsou např. občasné pohyby nohou v kotnících. Obecně lze doporučit, malou procházku uličkou přibližně po každých dvou hodinách. U cestujících dálkovými autobusy lze doporučit prakticky totéž. Ti však mohou k procvičení dolních končetin navíc využít pravidelné bezpečnostní zastávky. Podle některých lékařských studií lze riziko snížit na absolutní minimum nošením tzv. kompresních punčoch. Osoby s velmi vysokým rizikem onemocnění mohou před cestou požádat svého lékaře o injekci nízkomolekulárního heparinu, která se aplikuje pod kůži přibližně jednu hodinu před cestou. Heparin je látka, která účinně zabraňuje vysoké srážlivosti krve. Nízkomolekulární hepariny, které byly vyvinuty v osmdesátých letech minulého století, však na rozdíl od klasického heparinu neblokují tolik trombin, a proto se u nich projevuje menší riziko možného krvácení
