Kuriózní mikročočky

Další fotometrický způsob je založen na principu mikročoček. Není to tak dávno, co tuto metodu většina astronomů vnímala pouze jako kuriozitu a s jejím využitím při lovu exoplanet se vůbec nepočítalo.Další fotometrický způsob je založen na principu mikročoček. Není to tak dávno, co tuto metodu většina astronomů vnímala pouze jako kuriozitu a s jejím využitím při lovu exoplanet se vůbec nepočítalo.

Jev gravitační čočky vzniká zakřivením paprsků elektromagnetického záření vzdáleného objektu v gravitačním poli bližšího hmotného tělesa, nacházejícího se mezi objektem a námi. Při vzácné konstelaci, kdy se Země, „čočka“ a objekt nacházejí na jedné přímce, pozorujeme tzv.

Einsteinův prstenec, v ostatních případech pak několik různě deformovaných a zvětšených obrazů vzdáleného objektu. Když se podíváte skrz vinnou skleničku na nějaký jasný zdroj světla, spatříte několik jeho obrazů.

Sklenice přitom funguje stejně jako gravitační čočka, která pozemšťanům přiblíží hodně vzdálenou galaxii.

Galaxie jako zvětšovací lupyS myšlenkou, že by ve vesmíru měly existovat takové „gravitační lupy“, přišel v roce 1936 Albert Einstein. Výpočty však ukázaly, že půjde o úhlově velmi malé a především značně slabé objekty.

Proto sám geniální fyzik tehdy přiznal, „šance spatřit tento úkaz není příliš veliká“. To platilo po čtyři desetiletí, avšak od konce 70. let se podařilo takových přírodních zvětšovacích skel objevit asi padesát, nyní především díky Hubbleovu kosmickému teleskopu.

Tìmito gravitačními čočkami však byly vzdálené galaxie či jejich kupy a slouží především kosmologům.Teoreticky se může stát, že se přesně na spojnici Země a vzdálené hvězdy ocitne další objekt, jinak neviditelný.

V gravitačním poli takového objektu dojde k ohybu světla a my bychom mohli sledovat několik obrazů vzdálené hvězdy. Takové mikročočky mají však natolik malou hmotnost a tedy i slabé gravitační pole, že výsledný obraz má průměr nejvýše několik miliontin vteřiny, tedy hluboce pod rozlišovací schopností přístrojů.

Jedna šance za milion letNicméně jev se přece jen projeví a to fotometricky. Pokud před nějakou velmi vzdálenou hvězdou prochází slabě zářící, ale velmi hmotné těleso, můžeme zaznamenat postupný nárůst a pokles její jasnosti.

Pokud okolo procházejícího tělesa obíhá ještě planeta, může se i ona na křivce jasnosti projevit jako krátkodobé zjasnění. Jestliže čočku tvoří dva objekty, v našem případě hvězda a planeta, závisí tvar křivky na poměru jejich hmotností a na úhlové vzdálenosti hvězda–planeta.

Po většinu času bude křivka stejná jako v případě jednoduché čočky. Pouze na několik hodin (primární zdroj má za následek zjasnění trvající typicky několik desítek dnů) se zde projeví další zjasnění.

Doba, po kterou lze sekundární (z hlediska doby trvání, nikoli jasnosti) maximum pozorovat, závisí na hmotnosti čočkující planety.Je to ovšem komplikovanější: před konkrétní hvězdou přejde „fokusující“ objekt v průměru jednou za milion let!

Ovšem naštěstí dovedeme každou noc měřit jasnost několika milionů hvězd, takže naděje, že zachytíme gravitační čočku, je zcela reálná. Podstatnou vadou je fakt, že měření již nebudeme nikdy moci zopakovat a že tedy exoplanetu nemůžeme nadále studovat ani objev ověřit.

Proto nám tato metoda poskytuje spíše orientační přehled vhodný do statistik.

Čočky zobrazují planetyIdea, že by tímto způsobem mohly být pozorovány i případné planety v okolí hvězd,se objevila bezprostředně poté, co byly gravitační mikročočky experimentálně dokázány. A překvapivě zaznamenala úspěch.

První pozorování planety, jež způsobila zjasnění bezejmenné hvězdy ležící směrem ke středu galaxie se uskutečnilo roku 1998 v rámci projektu MACHO. Světelné změny naznačují, že má hmotnost 0,002–0,01 % hmotnosti hvězdy, kolem níž obíhá ve vzdálenosti asi 300 milionů km.

Nejistota je způsobena tím, že zachycené světelné změny nejsou o moc větší než chyba měření. Mateřská a současně „fokusující“ hvězda nebyla pozorována přímo, nicméně se zdá, že je méně hmotná než Slunce (odhadem 20–60 %).

Z toho vyplývá hmotnost planety mezi Zemí a Neptunem. Jiné pozorování odhalilo poprvé planetu, obíhající kolem dvojhvězdy.

Zpožďování záblesků pulsarůDalší metoda, kterou lze odhalit existenci neviditelných průvodců, je použitelná pouze u pulsarů. Tak, jak oběžnice hýbe pulsarem, sledujeme zpožďování nebo zrychlování jednotlivých záblesků.

Tento objev byl velkým překvapením zejména proto, že hvězda, která se stane pulsarem, existuje v tomto stavu jen krátkou dobu. Z toho vyplynulo, že vznik planet je z astronomického hlediska poměrně rychlou událostí.

Samotný výbuch, který stadiu pulsaru předchází, planetám nijak zvlášť neublíží (z hlediska mechaniky). Musíme konstatovat, že na původ planet u pulsarů neexistuje jednotný názor. Mnozí astronomové se domnívají, že oběžnice mohou vzniknout v okolí hvězdy během posledních fází jejího bouřlivého života.

Touto metodou byla odhalena existence třetího tělesa v binárním pulsaru PSR B1620-26 v kulové hvězdokupě M4 v souhvězdí Štíra, vzdálené od nás 1,8 kpc. Pulsar má za průvodce bílého trpaslíka a hnědého trpaslíka nebo exoplanetu o hmotnosti asi 10x větší, než je hmotnost Jupiteru.

Další způsoby detekceOdhad podle rychlosti rotace hvězdy Ze spektra hvězdy lze určit mimo jiné i její rotační periodu. Již dlouho se předpokládá, že hvězdy, okolo nichž jsou planetární soustavy, předaly část svého rotačního momentu právě svým planetám.

U pomalu rotujících hvězd lze tedy usuzovat na planety, ale nejde o metodu průkaznou a kromě toho nám vůbec nic neřekne o struktuře planetárního systému. Nejde tedy o detekci v pravém slova smyslu.Pozorování hvězdných supererupcíV minulosti jsme několikrát u hvězd spektrálních typů F až G pozorovali supererupce o energiích stokrát až desetimilionkrát větších, než nejmohutnější erupce pozorované na Slunci.

Jednou ze spekulativních příčin těchto erupcí, trvajících hodiny až dny, by mohly být procesy mezi magnetickými poli centrální hvězdy a velmi blízko obíhajících planet Jupiterova typu. Pozorování v infračerveném oboru spektra Vznikající planetární soustava se může prozradit během poslední fáze svého vzniku.

Při srážkách hmotných těles dojde k jejich roztavení, které by se mělo prozradit zvýšenou emisí v infračerveném oboru spektra. K tomuto jevu ovšem dojde pouze v případě malé rychlosti srážky – kolem 10 km/s.

Předpokládá se, že teplota povrchu tělesa po srážce setrvá při teplotě 2000 K po dobu několika tisíc let (impakty na větší tělesa budou svítivější, ale krátkodobější).Přímé zobrazeníTato metoda zatím naráží principiálně na dva problémy.

Exoplanety jsou natolik blízko své centrální hvězdy, že je nejsme zatím schopni od sebe rozlišit a běžné hvězdy typu Slunce jsou nesrovnatelně jasnější než jejich planety.Kdybychom studovali naši vlastní soustavu, zjistili bychom, že planeta bude miliardkrát méně jasná než Slunce.

Ze vzdálenosti již jen 15 světelných roků by úhlová vzdálenost Jupitera od Slunce byla kolem jedné vteřiny. Vzhledem k tomu, že pozemský seeing (???) se projevuje ve stejném řádu, je přímé pozorování planety pozemským dalekohledem bez využití systému adaptivní optiky nemyslitelné.

Cílem zdokonalení přímých zobrazovacích metod je proto v první řadě pokus o potlačení vlivu atmosférické turbulence (adaptivní optika) a dále snížení rozptýleného světla hvězdy (koronální masky).V neposlední řadě je nutné zvýšení kontrastu hvězda/planeta, kupříkladu pozorováním ve větších vlnových délkách.

Je známo, že planety pohlcují záření své hvězdy, ohřívají se a tepelnou energii vyzařují v infračervené oblasti, kde hvězda podobná Slunci příliš nezáří. Při takovém pohledu na naši soustavu by Jupiter byl výraznějším zdrojem tepelného záření než Slunce.

Avšak i infračervené záření je podobně jako viditelné světlo obtížně detekovatelné a překážkou zůstává i nedostatečná rozlišovací schopnost našich dosavadních přístrojů.

Potřebujeme dalekohledy ve vesmíruPřímé zobrazení je tedy ještě zatím hudbou budoucnosti – ale nemusí to být budoucnost příliš vzdálená. Odborníci nyní doufají, že nejpozději do 10 let budou mít podobné snímky k dispozici.

Největší nadějí je výstavba velkých interferometrických dalekohledů v kosmickém prostoru mimo Zemi, které budou schopny alespoň některé exoplanety pozorovat přímo. V konečné fázi budeme schopni zkoumat jednotlivé exoplanety o velikosti Země spektroskopicky a usilovat o spektroskopický výzkum a pozorování detailů na jejich povrchu – ale to opravdu nebude dřív než za několik desítek let.

Autor: Redakce
Rubriky:  Astronomie
Publikováno:
Další články autora
Právě v prodeji
Tip redakce

Související články

Agresivní opice ukradly v Indii vzorky krve s koronavirem

Agresivní opice ukradly v Indii...

Zní to jako začátek katastrofického filmu, na jehož konci planetu...
Bezpečnostní rám z VUT automaticky pozná, zda má pracovník správné ochranné vybavení

Bezpečnostní rám z VUT automaticky...

Přilba, rukavice, bezpečnostní postroj a zaměstnanec po schválení systémem...
Připomínka českého hrdinství

Připomínka českého hrdinství

Dnes je tomu přesně 78 let, co byl uskutečněn známý atentát na Reinharda...
Včera, dnes a zítra: Roztroušená skleróza

Včera, dnes a zítra: Roztroušená...

Roztroušená skleróza je chronické autoimunitní onemocnění, které zasahuje centrální...
Českobudějovičtí parazitologové otestovali vakcínu proti lymské borelióze

Českobudějovičtí parazitologové...

Na světě již existuje látka, z níž by se mohla vyrábět vakcína proti lymské...
Sex jako těžká dřina

Sex jako těžká dřina

Některé australské či oceánské kmeny dodnes nevěří, že mezi pohlavním stykem a...
Cesta do vesmíru je opět volná

Cesta do vesmíru je opět volná

Od 11. 5. do konce srpna tohoto roku mohou zájemci opět navštívit největší...
Czech Nature Photo 2020 vyhrála série fotografií o ochraně outloňů

Czech Nature Photo 2020 vyhrála...

Koordinátorka veterinární péče a welfare organizace The Kukang Rescue Program,...
Jaká teplota vzduchu je pro stromy kritická?

Jaká teplota vzduchu je pro...

U stromů v tropických lesích je charakteristické, že při oteplování mohou vázat značné...
Mamuti v Mexiku

Mamuti v Mexiku

Ke zcela nečekanému objevu došlo při stavbě nového letiště 50 kilometrů...

Nenechte si ujít další zajímavé články

Pozoruhodná encyklopedie začala vznikat před 360 lety

Pozoruhodná encyklopedie začala...

Rozsáhlou zemědělskou encyklopedii Georgica curiosa začal psát její autor v...
Další holčička

Další holčička

Po šesti týdnech, jež uplynuly od narození první letošní sloní...
Náhled do jednoho z nejvyšších mrakodrapů pevninské Číny

Náhled do jednoho z nejvyšších...

Všichni v Šanghaji znají „otvírák“ neboli jednu z nejimpozantnějších...
Chytré české nabíječky elektromobilů samy komunikují se sítí

Chytré české nabíječky...

Žďárský DEL během letošního dubna uvedl na trh novou generaci chytrých nabíjecích...
Změnu městského znaku nařizuje panovnice za trest

Změnu městského znaku nařizuje...

Česká královna vdova Barbora Celská zastavuje roku 1444 město Jaroměř Jiřímu z Poděbrad. Měšťany tak chce...
Čeští herci, co se prosadili v zahraničí

Čeští herci, co se prosadili v...

Českých herců, které znají i za hranicemi, není...
Tábor odjel z Tábora pryč

Tábor odjel z Tábora pryč

Za zdánlivě banální větou v nadpisu se skrývá výrazný úspěch ZOO Tábor,...
Změří každému teplotu

Změří každému teplotu

Dvě termovizní kamery, které se na Energetickém ústavu Fakulty strojního...
Erby královských věnných měst: Přivlastnil si Hradec Králové neprávem jméno krále?

Erby královských věnných měst:...

Stará místní kronika tvrdí, že velké G ve znaku Hradce Králové značí počáteční písmeno jména Girzik, tedy...
Poznejte své IQ

Poznejte své IQ

V našem profesionálně sestaveném testu ihned zjistíte přesné výsledky a obdržíte certifikát.