Jupiter: král mezi planetami

Září na obloze jako nejnápadnější těleso po Slunci, Měsíci a Venuši.Září na obloze jako nejnápadnější těleso po Slunci, Měsíci a Venuši.

Největší a nejhmotnější planeta Sluneční soustavy, typický představitel obřích planet, má plynokapalný charakter a chemické složení podobné Slunci.

Od hvězd se Jupiter liší jen menší hmotností, která nestačila k vytvoření podmínek pro termonukleární reakce, probíhající ve hvězdách. Patří sice k tělesům, vydávajícím do prostoru víc tepelné energie, než sama přijímají (asi 60 %), avšak zdrojem je nejspíše pomalé gravitační smršťování.

Přesto se svými mnoha měsíci podobá jakési „sluneční soustavě v malém“, jak pochopil Galileo Galilei, který v lednu 1610 planetu a její čtyři velké měsíce poprvé pozoroval dalekohledem. Dalšími mezníky ve výzkumu této planety byl objev rádiového záření Jupiteru roku 1955 a zahájení kosmického výzkumu průletem sondy Pioneer 10 (1973).

Roku 1995 měřilo přímo v atmosféře planety pouzdro sondy Galileo, která v letech 1995–2003 Jupiter a jeho soustavu systematicky studovala jako jeho umělá družice.

Na vlastní očiTo, co na planetě pozorujeme jako viditelný povrch, jsou horní vrstvy atmosféry. Rychlá rotace (s periodou cca 10 h!) způsobuje vydouvání rovníkových vrstev a vznik výrazné pásové struktury ve směru rovnoběžek s nejvýraznějšími temnými pásy severně a jižně od rovníku a řadou užších pásů oddělených jasnými oblastmi – zónami.

Plyn ohřátý vnitřním teplem planety stoupá, adiabaticky se ochlazuje a tvoří se světlá oblačnost z krystalů čpavku vznášejících se v plynném vodíku. Prokázány jsou i malé příměsi metanu, dalších uhlovodíků a stopové množství vody.

Jasné zóny vidíme tedy v oblastech výstupných atmosférických proudů a jde o oblačnost, temné pásy pozorujeme v místech sestupných proudů, kde se oblačnost rozpouští a kde vidíme hlouběji do atmosféry.

Nejrychleji rotuje atmosféra v okolí rovníku, pomaleji nitro s magnetickým polem a nejpomaleji atmosféra ve středních šířkách.

Záhadné mizení rudé skvrnyNejnápadnějším viditelným útvarem je Velká rudá skvrna, zřejmě pozorovaná již v polovině 17. století. Kolem skvrny větší než naše Země proudí oblačnost, část je strhávána dovnitř útvaru, kde krouží až v deseti okruzích v kladném smyslu.

Protože útvar leží na jižní polokouli, jde o anticyklonální proudění. Jde o nejchladnější místo na Jupiteru; hustá oblačnost zde účinně zadržuje vyzařování z nitra planety. Záhadné však je, proč se již delší dobu zmenšuje: před sto lety to byl ovál o šířce 15 tisíc km a délce 42 tisíc km; loni byla délka už jen 25 tisíc km, a jestli to tak půjde dál, v polovině 21.

století bude skvrna kruhová! Příbuznými, také anticyklonálními útvary, jsou bílé ovály s životností až několika desítek let. Vyskytují se mezi dvěma sousedními rotačními proudy s různými rychlostmi, mezi nimiž se otáčejí.

Temné oválné skvrny jsou oblačné deprese v horní vrstvě oblačnosti, kde vidíme hlouběji do atmosféry.

Mají nejvyšší teplotu z pozorovaných útvarů, protože zde atmosféra nejméně brání vyzařování z hlubších vrstev atmosféry.

Právě do jedné takové oblasti se strefilo pouzdro sondy Galileo v prosinci 1995. Atmosféra obsahuje kromě vodíku a helia také metan, amoniak a vodní páry. Teplota pod oblaky směrem ke středu roste. Na vrcholcích mraků je -150°, o 60 km hlouběji je přibližně stejná teplota jako na Zemi, ještě níž je teplota na bodu varu vody.

Polární záře nad oceánem kapalného vodíkuPod atmosférou se nachází rozsáhlý oceán kapalného vodíku. Jeho vnější část je tvořena stlačeným molekulárním vodíkem a heliem a tvoří vlastní povrch planety. Tato vrstva sahá do hloubky přibližně 16 000 km (tj.

asi 0,8 poloměru planety od středu), kde při tlaku vyšším než 40 000 MPa a teplotě 13 000 stupňů dochází plynule k přechodu na atomární vodík, který vykazuje kovové vlastnosti. Průběh tlaku i teploty ukazuje, že i tato vrstva je v kapalné fázi.

Uprostřed se skrývá pevné jádro o poloměru necelých 10 000 km z kovů a silikátů, jehož hmotnost je asi 10 až 15x větší než hmotnost celé Země. Centrální tlak dosahuje hodnoty 4 milionů MPa a teplota 30 000 stupňů.

Hmotnost molekulární vrstvy a atmosféry je asi 21 %, hmotnost metalického vodíku s heliem asi 74 % a hmotnost jádra 5 % hmotnosti planety. Konvektivní proudy v elektricky vodivém nitru z metalického vodíku vybuzují kolem Jupiteru silné magnetické pole, zodpovědné mj.

i za pozorované polární záře. Magnetosféra je velmi rozsáhlá, osa magnetosféry svírá úhel 9,6° s rotační osou a střed dipólu neleží přesně v geometrickém středu planety. Pole má opačnou polarizaci než zemské (stejně jako magnetosféry všech velkých planet).

Vnitřní magnetosféra do vzdálenosti 5 poloměrů Jupitera rotuje spolu s planetou. Směrem ke Slunci se ve vzdálenosti čtyř milionů kilometrů od planety vytváří turbulentní přechodová oblast, zvaná magnetopauza.

Jde o rozhraní, kde se vyrovnává tlak magnetického pole s tlakem slunečního větru; na čele směrem ke Slunci je ohraničena rázovou vlnou vzdálenou 5 milionů kilometrů od Jupiteru. Směrem od Slunce se táhne magnetický ohon do vzdálenosti nejméně sto milionů kilometrů a možná až k dráze Saturnu.

S magnetosférou souvisejí polární záře v mohutných aurorálních oválech kolem magnetických pólů ve výškách až 2300 km nad oblačnou vrstvou. Polární záře tisíckrát jasnější než pozemské jsou způsobeny částicemi, vyvrženými z vulkánů měsíce Io. Tento měsíc se pohybuje vnitřní částí magnetosféry a je spojen s Jupiterem plazmovou trubicí.

Výkon, který se touto trubicí přenáší, se mění v rozmezí 2 až 100 TW. Skvělé snímky polárních září pořídil Hubbleův kosmický teleskop i sonda Cassini na své cestě k Saturnu.Kolem planety se v magnetosféře rozkládají radiační pásy.

Relativistické elektrony pocházející z Jupitera a zachycené v radiačních pásech magnetickým polem planety se projevují decimetrovou rádiovou emisí.

Zrodí se planeta, nebo hvězda?Stejně jako výjimečný je dnešní Jupiter, byl zvláštní i jeho vývoj. K jádru, které vzniklo postupným spojováním menších těles (planetesimál) jako u planet zemského typu, byl gravitační silou strháván zbylý plyn z původního protoplanetárního oblaku.

Při smršťování zachycené látky vzrostla povrchová teplota na několik tisíc stupňů a zářivý výkon až na tři tisíciny dnešního zářivého výkonu Slunce! Jupiter se pak z poloměru asi milion kilometrů napřed velmi rychle a poté pomaleji smršťoval a současně prudce klesala jeho teplota i zářivý výkon až na dnešní hodnotu.

V jeho středu nikdy nenastaly takové poměry, aby tam probíhaly termonukleární reakce jako na Slunci. Při vzniku Jupitera se z gravitačně zachycené látky vytvořil prachoplynný disk, ve kterém vznikly družice – nejspíše pouze čtyři galileovské satelity.

Naproti tomu se dnešní menší Jupiterovy satelity byly zachyceny z heliocentrických drah. Poslední „zásilka objevů“ z Havajských ostrovů, která dorazila loni na jaře, obsahovala 30 nových drobných satelitů.

Kromě nejpočetnější rodiny satelitů má Jupiter tři slabé prstence, objevené sondou Voyager 1. Jsou složeny z velmi malých prachových částic.

Charakteristické údaje

Hmotnost 1316 hmotnosti ZeměPrůměr 142984 kmHustota 1330 kg/m3 „Povrchová“ teplota -150 °C Doba otočení kolem osy 9,925 h Odklon rotační osy od kolmice k dráze 3,12 ° Přitažlivost na povrchu 2,14 ZeměDoba oběhu kolem Slunce 11,8565 letVelká poloosa dráhy 5,023 AU (778 412 000 km)Excentricita 0,0484 Inklinace 1,3° Počet měsíců 62

Autor: Redakce
Rubriky:  Astronomie
Publikováno:
Další články autora
Právě v prodeji
Tip redakce

Související články

Žhavé hvězdy pokrývají obří magnetické skvrny

Žhavé hvězdy pokrývají obří...

Astronomové objevili vskutku gigantické magnetické skvrny na povrchu extrémně...
Cesta do vesmíru je opět volná

Cesta do vesmíru je opět volná

Od 11. 5. do konce srpna tohoto roku mohou zájemci opět navštívit největší...
Zrod planety v přímém přenosu

Zrod planety v přímém přenosu

Pozorování provedená dalekohledem ESO/VLT odhalila neklamné známky zrodu...
Bahenní vulkanismus na Marsu

Bahenní vulkanismus na Marsu

Mezinárodní vědecký tým, jehož součástí byli i čeští výzkumníci,...
Planeta, kde po večerech prší. Nikoliv však voda, nýbrž rozžhavené železo

Planeta, kde po večerech prší. Nikoliv...

Pomocí dalekohledu ESO/VLT vědci pozorovali extrémní extrasolární planetu, u které...
Muskův Starship SN4 je na dobré cestě k prvnímu letu

Muskův Starship SN4 je na dobré...

Představitelé Muskovy americké technologické společnosti SpaceX mají důvod...
Astronomové vytvořili netradiční obraz planety Jupiter

Astronomové vytvořili netradiční...

Pomocí technologie Lucky imaging astronomové získali pozoruhodný snímek...
Nedaleko Sluneční soustavy byla nalezena černá díra

Nedaleko Sluneční soustavy byla...

Astronomové z Evropské jižní observatoře (ESO) a dalších institucí objevili černou...
Další důkaz, že se Albert Einstein nemýlil

Další důkaz, že se Albert...

Pozorování provedená dalekohledem ESO/VLT poprvé prokázala, že hvězda obíhající...
Hubbleův teleskop zkoumá vesmír již třicet let

Hubbleův teleskop zkoumá vesmír...

Přesně před třiceti lety 24. dubna 1990 raketoplán Discovery vynesl do...

Nenechte si ujít další zajímavé články

Nápad, který nikdo nechce. Co netušíte o bublinkové folii?

Nápad, který nikdo nechce. Co...

„Ne, to se mi moc nelíbí,“ převrací designér v rukou podivný...
Okultismus ve službách politiky: Chtěl astrolog Jan Kefer zničit Hitlera pomocí černé magie?

Okultismus ve službách politiky:...

„Děkuji vám, ale raději ne. Mám svůj plán,“ odmítne zdvořile prezident...
Dostal papež Julius II. pohlavní nemoc jako trest za nemravný život?

Dostal papež Julius II. pohlavní...

Všichni dobré vědí, že i duchovní jsou lidé z masa a kostí. Proto není divu,...
Památka v pohybu: Cestující maják Rubjerg Knude

Památka v pohybu: Cestující...

Na severním pobřeží Dánska stojí už celých 120 let. Mezi turisty je i...
Úžasný bodlák: Co dokáže ostropestřec mariánský?

Úžasný bodlák: Co dokáže...

Může léčit játra, pomáhat při cukrovce, zpomalovat stárnutí mozku a s ním...
Na popravu lupiče Jana Jiřího Grasela se přišla podívat celá Vídeň

Na popravu lupiče Jana Jiřího Grasela...

Jan Jiří Grasel se plíží s rasovským pytlem krajinou. Rasové, kteří měli za úkol odklízet všechno pošlé a...
Archeologové odkryli neznámý mayský palác. Vysvětlí tajemství záhadného úpadku Mayů?

Archeologové odkryli neznámý mayský...

Mayská civilizace vznikla několik tisíciletí před naším letopočtem. Vrcholu...
Den, kdy zahynuli dinosauři

Den, kdy zahynuli dinosauři

V dnešní době už si zřejmě neumíme představit, že by...
Konec dynastie Arpádovců: Otrávila uherského krále Ondřeje III. vlastní šlechta?

Konec dynastie Arpádovců: Otrávila...

„Král Ondřej zemřel. Někdo mu podal jed,“ šeptají si drbny na uherském dvoře roku 1301....
Poznejte své IQ

Poznejte své IQ

V našem profesionálně sestaveném testu ihned zjistíte přesné výsledky a obdržíte certifikát.