Absolvování trasy maratonského běhu je nejen výkonem na hranici lidských sil, ale na trase dlouhé 42 195 metrů někteří závodníci kolabovali a umírali.
Móda vytrvalostních běhů se rozšířila po celém světě. Člověk chce stále častěji dokazovat, že dokáže překonávat hranice svých možností. Dnes podléhají maratonké běhy přísným pravidlům, změnily se metody tréninku a profesionální běžci se před startem podrobují přísným zdravotním prohlídkám, takže dramata na tratích maratonu už nejsou tak častým jevem. Světových maratonů se však účastní i tisíce amatérů, kteří časti hazardují se svým životem. Na trase maratonu udělá závodník 30 000 kroků. Dochází k obrovskému zatížení kostí a tělesných orgánů otřesy. Trpí například i palce nohou, které narážejí do špiček bot, a závodníkům slézají nehty. Po maratonském běhu se sníží i tělesná výška o 1-2 centimetry. Ještě dva týdny po maratonu je organismus natolik oslaben, že podléhá i banálním chorobám. K plné regeneraci potřebuje závodník až tři měsíce. Podívejme se, co se odehrává v těle maratonského běžce po čas závodu.
 
Autor: Eva Borovičková