Redakce 21. STOLETÍ pro vás sestavila žebříček nejvýznamnějších vodních kanálů a průplavů na světě. Bez těchto umělých vodních cest si už dnes nelze námořní, ale ani říční plavbu představit.
1. VOLŽSKO-BALTSKÝ PRŮPLAV
Průplav, spojující řeku Volhu s Baltským mořem, je dlouhý 588 kilometrů a je nejdelším průplavem na světě. Stavba této vodní cesty byla dokončena v roce 1964. Nahradila tak dosavadní Mariinský plavební systém, který byl vybudován již v roce 1810 a probíhal prakticky po stejné trase. Nový průplav vychází z přehradní nádrže u Rybinska na Volze a je veden přes Bílé jezero k Oněžskému jezeru, přes řeku Svir do Ladožského jezera a odtud po řece Něvě do Baltského moře. Protože je Volžsko-baltský průplav součástí Jednotného systému velkogabaritních (hlubokovodních) vodních cest, které na sebe navazují, je možné proplout trasou Severní moře – Baltské moře – Volžsko-baltský průplav -Volha – Kaspické moře až do Íránu.
2. STŘEDOZEMNÍ PRŮPLAV
Druhým nejdelším průplavem světa je německý Středozemní průplav s délkou 467 kilometrů. Spojuje průplav Dortmund-Ems, odkud odbočuje u Bergeshövede, s řekou Vezerou a dále pak ústí do Labe. Průplav byl stavěn postupně od západu k východu. První úsek, dosahující k Vezeře a dále až do Hannoveru, byl otevřen již v roce 1915. Na průplavu se ale dále pracovalo, a celého spojení k Labi se dosáhlo těsně před druhou světovou válkou -v roce 1938. Proto je i tato druhá, východní část průplavu řešena moderněji a velkoryseji než část západní. I tak je pro lodi širší než devět metrů průplav příliš těsný a modernizuje se. V rovinatém terénu severního Německa nebyl velký problém vést trasu kanálu po jediné vrstevnici. Po celé jeho délce tak byly postaveny pouhé tři stupně, což je v evropských vodních cestách skutečná rarita. Další raritou na Středozemním průplavu je průplavní most v Minden, který je veden přes řeku Vezeru. Lodě tak proplouvají vysoko nad řekou a nemusejí zdlouhavě sestupovat na hladinu řeky a znovu získávat ztracenou výšku. Podobné mimoúrovňové křížení vzniká ještě u Magdeburgu, kde má průplav překročit Labe.
3. KANÁL DU MIDI
Historický kanál Du Midi, zvaný též Languedocký průplav, se vine v délce 241 kilometrů mezi platany a vinohrady při úpatí Pyrenejí a spojuje řeku Garronu, ústící do Biskajského zálivu, se Středozemním mořem. Složitý systém s 99 plavebními komorami a 55 akvadukty dal vybudovat Paul Riquet, jemuž byl za tento pozoruhodný stavitelský počin nad kanálem postaven pomník. Když byl kanál v roce 1681 dokončen, začalo se po něm přepravovat víno, ale brzy se stal rušnou a významnou obchodní cestou. K těmto účelům sloužil průplav donedávna, ale dnes jej už křižují jen turistické čluny, plující restaurace a vyhlídkové lodě. A není jich málo.
4. BĚLOMOŘSKO-BALTSKÝ PRŮPLAV
Bílé moře s Volžsko-baltským průplavem spojuje Bělomořsko-baltský průplav a je tak jednou ze součástí »jednotného systému«. Je dlouhý 227 km, přičemž 90 km z této délky připadá na Oněžské jezero a 100 km na říční úseky, kterými je veden. Na průplavu bylo vybudováno 19 plavebních komor. Stavebním materiálem bylo opět dřevo. Průplav byl dokončen v roce 1933 a jeho stavba trvala pouhých dvacet měsíců. Průplav byl důsledně zmodernizován až v devadesátých letech minulého století, kdy byly i všechny dřevěné objekty nahrazeny betonovými.
5. SUEZSKÝ PRŮPLAV
Nejdůležitější, nejznámější a z hlediska parametrů největší námořní vodní cestou je Suezský průplav, slavnostně otevřený roku 1869. Je dlouhý »pouhých« 169 km, ale zkracuje cestu z Evropy do Asie zhruba o 10 000 km. Jeho historie je neobyčejně stará, sahá až do starověku, kdy staroegyptská cesta spojovala Nil s Rudým mořem. Průplav chtěl obnovit už císař Napoleon I., ale jeho inženýr špatně vypočítal rozdíl mezi hladinou Rudého a Středozemního moře, který měl být deset metrů. Jeho chyba byla vyvrácena až po padesáti letech, kdy se zjistilo, že výškový rozdíl je zanedbatelný. A tak roku 1854 obdržel francouzský podnikatel Ferdinand de Lesseps koncesi na výstavbu průplavu. Výstavba trvala sice 11 let, ale vzhledem k tomu, že většina zemních prací byla prováděna ručně, tak je to ještě krátká doba. Průplav je veden jen v jediné úrovni od přístavu Port Said na pobřeží Středozemního moře po Suez na Rudém moři. Je široký 120 až 150 m a jeho plavební hloubka dosahuje místy až 23 m, průměrně se ale pohybuje kolem 14 metrů. V roce 1980 byl pod průplavem otevřen 5,6 km dlouhý tunel, který spojuje východní a západní pobřeží.
6. ALBERTŮV KANÁL
Belgie je podobně jako Holandsko protkána vodními cestami. Nejdůležitější z nich je Albertův kanál, který překonává rozvodí mezi řekou Šeldou a Maasou. 129 km kanálu spojuje řeku Maasu od Lutychu, který je významnou průmyslovou oblastí, s antverpským přístavem. Albertův kanál byl postaven bez vrcholové zdrže, o jednostranném sklonu od Maasy k Šeldě. Počáteční úseky průplavu jsou tak vedeny skalním zářezem o hloubce až 67 metrů. Protože byl kanál dostavěn už v roce 1938, prošel nedávno velkou modernizací, po které už mohou proplout až do Lutychu menší námořní lodě.
7. MOSKEVSKÝ KANÁL
Spojení mezi Moskvou a Volhou a tím i celým jednotným systémem« zajišťuje 128 km dlouhý Moskevský kanál. Jeho stavba, která byla dokončena v roce 1937, trvala necelých pět let, a to i přes to, že byl z architektonického hlediska budován značně honosně a hloubkové parametry a užitné rozměry plavebních komor musely být stejné, jaké má Volha. Průplav začíná u Ivaňkovské přehrady a je na něm deset zdymadel. Moskva má přitom ještě další spojení s Volhou -po kanalizované řece Moskvě a regulované řece Oce.
8. VOLŽSKO-DONSKÝ PRŮPLAV
Dokonalost »jednotného systému« dotváří Volžsko- donský průplav, který spojuje Volhu s Donem a tím i s Černým mořem. Je dlouhý 101 km a má 13 plavebních komor s o dost menšími užitnými rozměry než plavební komory na Volze či Moskevském průplavu. O to výraznější je jeho nadnesená a až archaická architektura. Když byl kanál po dvaceti měsících stavby v roce 1952 dokončen, byl podél něj vysázen zelený pás, který je údajně tvořen dvaadvaceti miliony stromy. Kořeny stromů zpevňují svahy průplavu a jejich koruny chrání lodi v poměrně úzkém řečišti před silnými nárazy větru. Výstavbou Volžsko-donského průplavu se Moskva stala vnitrozemským přístavem pěti moří.
9. KIELSKÝ PRŮPLAV
V severoněmeckém Holštýnsku byl v roce 1895 dokončen 99 km dlouhý námořní průplav, pojmenovaný tehdy jako průplav císaře Viléma. Dnes Kielský průplav – nebo také Severomořsko-baltský průplav či Nord-Ostsee-Kanal -je nejkratší vodní cestou mezi Severním a Baltským mořem, kde průplav ústí do Kielského zálivu nedaleko námořního přístavního města Kiel. Protože je průplav vybudován u ústí Labe, doplují do Kielu i lodě plující po Labi. I když je kanál vybudován v úrovni hladiny obou moří, musely být na začátku i na konci průplavu – tj. v Brunsbüttelkoogu a v Kielu-Holtenau – vybudovány plavební komory, aby se vyrovnal odlišný příliv a odliv. Na průplavu převažuje provoz velkých námořních lodí a říční lodě plující do Kielu si tu už musí zvykat na slanou vodu.
10. PANAMSKÝ PRŮPLAV
O zkrácení cesty z Atlantského oceánu do Tichého průplavem přes Panamskou šíji se snažili už v 16. století španělští králové. Přecenili však možnosti tehdejší techniky, a tak vážný pokus o vybudování průplavu podnikl až v 19. století Ferdinand de Lesseps, jehož autorita po dokončení Suezského průplavu na celém světě značně vzrostla. Nad všemi zvažovanými návrhy nakonec zvítězila varianta úrovňového průplavu bez plavebních komor. Stavba byla zahájena roku 1881. Lesseps však špatně odhadl jak obtížnost stavby, tak finanční rezervy. O osm let později musely být práce přerušeny a celý podnik zkrachoval. Práce na průplavu obnovili v roce 1904 daleko lépe technicky i finančně vybavení Američané. Plán průplavu zjednodušili tím, že do podélného profilu průplavu umístili vrcholovou nádrž – Gatunské jezero – ve výši 26 m nad mořskou hladinou. I tak museli vyhloubit u nejhlubšího zářezu téměř sto metrů. K vrcholové zdrži se lodi z Tichého oceánu dostanou přes tři dvojité plavební komory – dvě u Miraflores a plavební komora Pedro Miguel. K Atlantskému oceánu pak klesají opět přes tři komory u Gatunu. 98 km dlouhý Panamský průplav byl otevřen roku 1914, dva dny po vypuknutí první světové války. V současné době se studuje rekonstrukce Panamského průplavu, neboť jeho komory už začínají být nedostačující v propustné kapacitě i ve velikosti přijímaných lodí.
Radka Vojáčková
