Vysvěcení znovuobnoveného kostela Frauenkirche v Drážďanech se připravuje na říjen 2005 po dvanáctileté rekonstrukci a šedesát let po jeho zničení.
Po desetiletí chodili obyvatelé a návštěvníci německého města Drážďany na náměstí Neumarkt kolem válečné ruiny. Drážďanský kostel Frauenkirche, bývalý symbol města, byl zničen 15. února 1945 při požáru, který vypukl po předchozím bombovém útoku spojenců.
Kamenný zvon nad městem
Položení základního kamene kostela proběhlo roku 1726, poté co se v roce 1722 rozhodlo o výstavbě nového kostela a plánováním byl pověřen radní tesařský mistr Georg Bähr. Místo původně plánované dřevěné kopule získal kostel kopuli kamennou, která v roce 1743, po dokončení stavby, na základě své jedinečné formy dostala jméno Kamenný zvon. Po zničení v roce 1945 byly již v roce 1948 první kusy trosek vyzdviženy a katalogizovány pro obnovu, jejíž začátek měl ale přijít až po pádu Berlínské zdi v roce 1990.
Gigantická výzva moderní technice
Jednou z hlavních myšlenek gigantického záměru bylo provést obnovenou výstavbu podle originálních stavebních plánů, a to za co největšího využití historického stavebního materiálu. Umožnit to měly moderní technologie a dnes platné poznatky stavební statiky a fyziky. Od září tohoto roku, deset let po započetí rekonstrukce, lze opět vidět Kamenný zvon. Pozdně barokní kostel je opět korunován pískovcovou kopulí. K plánovanému vysvěcení kostela v roce 2005 již není dlouhá cesta. Budova s kopulí dosáhla výšky 61,5 metrů, nad kterými v příštích měsících bude stát lešení pro stavbu takzvané lucerny. V červnu 2004 by měla být kamenná stavba zakončena ve výšce 91,23 metrů, na kostel se pak nasadí dřevěná, mědí pokrytá střecha ve tvaru lucerny s křížem. Ve vnitřních prostorách pracují truhláři, štukatéři, elektrikáři a malíři na tom, aby dokončili vnitřní výzdobu k vysvěcení v říjnu 2005. Ovšem až k dnešnímu stavu rekonstrukce kostela to byla dlouhá a komplikovaná cesta. Od začátku byla archeologická rekonstrukce obrovskou výzvou, jejíž čisté stavební náklady jsou odhadem 130 miliónů euro. Staré stavební plány Bährovy, podklady pozdějších oprav, fotografie a kameny získané z cca 200 tisíc kubických metrů velké hromady suti byly vyhodnoceny s cílem rekonstruovat kostel tradičním stavebním postupem zděné pískovcové stavby.
Mamutí lešení
Ještě minulý rok byl kostel Frauenkirche celý zahalen lešením, které vážilo zhruba 950 tun. Nejtěžším úkolem lešenářů přitom bylo obestavění kopule, kde lešení přes klenutí muselo udržet enormní zatížení pískovcem a maltou. Obtížná byla i správná práce s maltou. Trvalo dlouho, než byla směs přesně přizpůsobena požadavkům. Jen pro kopuli existoval po e dva roky vlastní výzkumný tým technických univerzit v Drážďanech a v Karlsruhe.
Jak rozložit tuny?
Na jednom z nejvážnějších problémů ztroskotal již Bähr v 18. století. Hlavní kopule s lucernou váží dohromady 9000 tun, dohromady s tamburem (prstenec zdiva pod kopulí) a vnitřní kopulí musí být hlavní stavba schopna unést 12 500 tun. Jelikož se Bährovi nepodařilo břemeno odklonit přes vnější zdivo do základů a váhu neslo pouze 8 vnitřních pilířů, došlo rychle k poškození stavby. Na vnitřních pilířích došlo k trhlinám a již jen připevnění železných kruhů mohlo zabránit prasknutí pilířů. Aby v novém Frauenkirche zabránili stejnému nedostatku, odklonili statici hlavní zátěž pomocí ohromného ocelového kruhového ukotvení do hlavní římsy.
Hledají se peníze
Odborníci z »Wiederaufbau Frauenkirche« museli v posledních letech překonat hodně překážek. Ovšem vždy přicházely i grandiózní zážitky úspěchu, jako objevení oltáře v roce 1993, dokončení sklepní klenby, tzv. spodního kostela (Unterkirche) v roce 1996, zabudování 95 tun těžkého fragmentu v roce 2001, příjezd a vysvěcení nově odlitých zvonů v květnu 2003 a konečně dokončení a odhalení kamenného zvonu. Ředitel stavby Eberhard Burger řekl 30. září v aktuální stavební správě: „Dokončenívelké rekonstrukce je už blízkou budoucností. Možná to bude popudem pro všechny mecenáše, sponzory, podporovatele a investory k vybrání ještě potřebných 17 milionů euro.“
JAK SE KRÁJÍ PÍSKOVEC?
Pro těžbu originálního pískovce byly vybrány lokality nedaleko našich hranic, na okraji Česko-saského Švýcarska, ovšem v nechráněné oblasti. Tam neustále pracují unikátní automatické řezačky, řízené počítači tak, aby mohutné bloky vykrajovaly přesně podle předkreslených originálů. Staré metody stavby z pískovce, které byly pro historickou rekonstrukcí nutností, se stavební dělníci nejprve museli naučit. Aby následně, jako za časů Bähra, kladli kámen po kameni nejprve na sucho na malé olověné destičky. Teprve po uzavření spár zvenčí koudelí mohl být volný prostor mezi kameny zalit maltou. Dohromady bude celá stavba obsahovat 50 % starého materiálu, ale jen 15 % venkovní plochy mohlo o být rekonstruováno originálním materiálem. Protože pískovec se dnes již netesá ručně jako dříve, ale přesně se řeže, nebudou již štěrbiny budovy různě silné, což ji celkově učiní stabilnější a pevnější, než kdy Bährova budova mohla být.
