Obrovský pavouk, který vypadá, jako by k nám utekl z tropického pralesa. Ve skutečnosti se s ním můžeme setkat i na jižní Moravě. Slíďák tatarský, kterému se někdy přezdívá tarantule, má rád teplo, sucho a otevřenou krajinu. Přestože jeho vzhled budí respekt, pro člověka nepředstavuje vážné nebezpečí.
Když se řekne tarantule, většina lidí si představí mohutného chlupatého pavouka z exotických krajů. Jenže podobně impozantní tvor žije také v Česku. Jmenuje se slíďák tatarský (Lycosa singoriensis) a jeho výskyt je doložený především na jižní Moravě.
Samice mohou mít tělo dlouhé až 3,5 centimetru. Když k tomu připočteme nohy, dostaneme se přibližně na sedm centimetrů. Na naše poměry je to pořádný pavoučí obr. Není proto divu, že dokáže člověka překvapit.
Kousnutí bolí, ale jed není důvod k panice
Přes svou velikost není slíďák tatarský agresivní a na člověka běžně neútočí. Pokud se cítí ohrožený a nemá možnost uniknout, může se bránit kousnutím. Jeho jed však podle odborníků nezpůsobuje otravu ani u většiny lidí nevyvolává vážnější zdravotní komplikace.
To neznamená, že by kousnutí bylo úplně bez následků. Může způsobit lokální bolest, která se dá přirovnat k bodnutí vosou.
Nejlepší je nechat ho v klidu odejít. Slíďák nemá zájem o souboj s člověkem a jeho klepítka nejsou žádnou zbraní hromadného ničení.

Z teplých stepí až na jižní Moravu
Slíďák tatarský pochází především z euroasijských stepních oblastí. Vyskytuje se například v okolí Černého a Kaspického moře nebo na severním Balkáně. V Evropě představuje jižní Morava severozápadní hranici jeho rozšíření.
První potvrzený nález na našem území pochází už z roku 1923. Pavouci se pak na jižní Moravě objevovali opakovaně až do poloviny 20. století. Poté na dlouhou dobu zmizeli. Znovu a ve větším počtu se začali objevovat po roce 2000.
Podle arachnologů Milana Řezáče a jeho kolegy souvisí jejich návrat velmi pravděpodobně s klimatickou změnou. Slíďákům totiž vyhovují teplá a suchá léta a mírnější zimy. Právě takových podmínek v posledních desetiletích přibývá.

Přes den se schovává, v noci vyráží na lov
Slíďák tatarský není pavouk, který by si stavěl velké pavučiny mezi větvemi. Žije v norách, které si hloubí v suché půdě. Vyhovují mu místa s řídkou vegetací a obnaženým povrchem. Najít ho lze například na suchých loukách, říčních březích, hliněných svazích nebo ve vojenských výcvikových prostorech.
Z nor vylézá především v noci. Přes den tak může zůstávat skrytý, i když se pohybujeme v jeho blízkosti.
Zatím se jeho výskyt soustředí hlavně na jižní Moravu. Podle Milana Řezáče by mu ale při pokračujícím oteplování mohly vyhovovat i další oblasti, například okolí Prahy nebo Polabská nížina. Přes Českomoravskou vrchovinu se však zatím nedostal.
