Vědci již o Alzheimerově chorobě, nevyléčitelném neurodegenerativním onemocnění mozku, které způsobuje úbytek nervových buněk a je nejčastější příčinou demence, vědí hodně. Stále ale neznají jedinou definitivní příčinu jeho vzniku.

Je však čím dál zřejmější, že nemoc vzniká působením více procesů najednou, mezi nimiž významnou roli sehrává také imunitní systém a chronický zánět. Nové poznatky dokonce naznačují, že některé mechanismy vedoucí k poškození mozku mohou začínat mimo samotný mozek….

Při Alzheimerově chorobě dochází k hromadění amyloidu beta mezi nervovými buňkami ve formě plaků. Dlouho převládal názor, že právě to je hlavním spouštěčem nemoci. Ukázalo se však, že samotné odstranění amyloidu k zastavení nemoci nestačí.

Dále se uvnitř neuronů hromadí ve formě klubek protein tau, který je dnes považován za nejpravděpodobnější příčinu poškození neuronů, které navíc urychluje zánětlivá reakce mozku. Výsledkem je zhoršování paměti, myšlení a dalších kognitivních funkcí.

Imunitní systém hraje roli v rozvoji nemoci

Stále více důkazů ukazuje, že významnou roli v rozvoji Alzheimerovy nemoci hraje imunitní systém. Nejnovější studie provedená na myších, publikována v časopise Nature Neuroscience, za kterou stojí neurolog David M. Holtzman, působící na neurologickém oddělení WashU Medicine, naznačuje, že některé imunitní procesy mohou začínat v lymfatických uzlinách mimo mozek.

Mozky lidí s Alzheimerovou chorobou obsahují mnohem více T-buněk (bílých krvinek podílející se na imunitní reakci těla) než zdravé mozky.

V předchozí studii Holtzmanův tým zjistil, že eliminace těchto T-buněk v mozku zabránila velké části poškození nervových buněk u myší. Co však zůstalo nezodpovězeno bylo, odkud tyto T-buňky pocházely a co je nasměrovalo do mozku.

Ví se, že některé T-buňky se při identifikaci cílů útoku spoléhají na jiný typ imunitních buněk, tak zvané dendritické buňky. V mozku se však nachází jen velmi málo těchto buněk a ty, které jsou přítomny, zřejmě neinteragují s T-buňkami, které se nahromadily po vzniku tau spletenců. Buňky, které dávaly instrukce, se proto musí nacházet jinde.

Dendrické buňky vysílají do mozku T-buňky

Když se v mozku začnou hromadit patologické shluky proteinu tau a dochází k poškozování neuronů, uvolňují se z nervových buněk různé molekuly a antigeny. Tekutina z mozku je odváděna lymfatickými cestami do hlubokých krčních lymfatických uzlin.

Vědecký tým správně odhadl, že právě tam dendritické buňky tyto antigeny zachytí a prezentují je T-lymfocytům. Dendritické buňky pak T-buňky aktivují a „vycvičí“ je k reakci. Ty následně putují do mozku, kde podporují rozvoj zánětu a neurodegenerace.

Pro vědce je to ale vlastně dobrá zpráva, protože cílení na buňky mimo mozek by jim mohlo pomoci vyhnout se zásadní překážce ve vývoji léků.

Hematoencefalická bariéra, přirozená ochranná přepážka mezi krevním řečištěm a mozkovou tkání, totiž chrání centrální mozkový systém tím, že omezuje vstup mnoha látek, včetně léků. „Jedním z problémů při vývoji léčby neurologických onemocnění je to, že je nutné léčbu navrhnout tak, aby se dostala do mozku a překonala hematoencefalickou bariéru, ale ve skutečnosti nemusíme léky dostávat do centrálního nervového systému, abychom zmírnili neurodegeneraci,“ komentuje zjištění David Holtzman.

Léčba cílená mimo mozek

Spolu se svými spolupracovníky eliminoval dendritické buňky z lymfatických uzlin a dalších míst u myší, kde se obvykle vyvíjejí tau spletence a dochází k rozvoji neurodegenerace. Bez těchto dendritických buněk obvyklý nárůst mozkových T-buněk zmizel, spolu s souvisejícím poškozením mozku.

Myši si zachovaly své kognitivní schopnosti i přes nezměněné množství tau spletenců. Tyto výsledky naznačují, že přerušení aktivity T-buněk může pomoci zpomalit nebo snížit kognitivní pokles spojený s Alzheimerovou chorobou, ačkoli prokázaná ochrana byla zatím pouze u myší.

„Ještě nedávno si většina lidí, včetně mě, nemyslela, že imunitní odpověď hraje roli v neurodegenerativních onemocněních, která jsou způsobena hromaděním bílkovin v mozku,“ vysvětluje Holtzman. „To, že se tyto dendritické buňky podílejí na neurodegenerativních onemocněních, je vzrušující;

ukázali jsme, že jsou důležité a že jsou potenciálním cílem budoucí terapie,“ dodává. Jeho tým nyní testuje, zda narušení funkce dendritických buněk ve středním věku, přibližně na začátku tvorby tau spletenců, může poskytnout stejnou ochranu jako jejich blokování od narození.

Vědci se také snaží identifikovat specifický signál, který vede T-buňky do mozku, aby mohli prozkoumat způsoby, jak jej blokovat.

Zdroj: SciTechDaily, ScienceNews.