Pašerák se snaží zachovat klid. Tohle není jeho první podobná cesta. Dobře ví, že jakmile dá najevo nervozitu, okamžitě bude podezřelý. Náhle se mu ale stáhne žaludek. Je mu jasné, že jeho jízda končí, protože už brzy vyčmuchá zásilku drog pes, kterého jeden z celníků právě přivádí.

Říká se o nich, že jsou nejlepším přítelem člověka. Láska, kterou dokážou psi dát, je nezměrná. Nicméně tyto šelmy bývají díky svým velmi citlivým čichovým receptorům často využívány ozbrojenými či záchrannými složkami, a to k celé škále specifických úkolů.

Hledají osoby, výbušniny, drogy, zbraně, nebo dokonce lidské ostatky. Nelze ovšem opomenout ani jejich další potenciál, jímž speciálně některá plemena disponují a který je činí ideálními kandidáty na střežení objektů.

Tradice už z dob Rakouska-Uherska

Jako parťáci policistů, respektive policejních psovodů, jsou služební psi vnímáni asi nejčastěji. V českých končinách funguje tahle spolupráce už od dob Rakousko-Uherska. Tehdy čtyřnohé šelmy pomáhaly četníkům či příslušníkům Finanční stráže a Ozbrojené stráže železnic.

Ještě v 19. století u našich západních sousedů, tedy v Německu, založil Max von Stephanitz (1864–1936), kynolog a velký propagátor služebních psů, plemennou knihu německých ovčáků. Kromě toho byl prvním prezidentem Klubu německých ovčáků, který spoluzaložil.

De facto tak stál u zrodu dlouhé linie neocenitelný policejních „čmuchalů“. Ostatně německý ovčák je považován za jakýsi archetyp služebního psa – byť jsou samozřejmě hojně nasazována i jiná plemena. Dodejme ještě, že jako první byl do oné knihy zapsán Horand von Grafrath.

O tomto čtyřnohém chlupáčovi pojednává rovněž jeden z dílů legendárního koprodukčního seriálu Dobrodružství kriminalistiky, příhodně nazvaný Pes.

Škola psovodů z první republiky

Tradice využívání psů v policejních službách pokračovala v tuzemsku i po vzniku Československa. Ve městě Nové Hrady na Českobudějovicku se ve 20. letech minulého století konal první kurz psovodů Policie ČSR. Později došlo k založení Policejní školy psovodů, a to v Pyšelech, nacházejících se poblíž středočeského Benešova.

V dalších letech potvrzovali zástupci druhu Canis familiaris, že zejména jejich stopařské schopnosti mají obrovský přínos – ostatně tvořili součást každé četnické pátrací stanice. Po druhé světové válce byla škola přemístěna do obce Býchory na Kolínsku.

V té době už bezpečnostní složky disponovaly vlastním chovem a nedocházelo tak k odkupování zvířat od civilních kynologů. Tento chov byl koncipovaný tak, že upřednostňoval vlastnosti potřebné pro roli služebních psů před zevnějškem, který by té které šelmě zajišťoval body na výstavách.

Samozřejmě v dobách diktatury, ať už nacistické nebo komunistické, se psi mohli stát nástroji v rukou tyranů a utlačovatelů, těžko lze ale nějakou vinu připisovat samotným zvířatům.

Zázemí chovatelské stanice

V současnosti je organizace výcviku psů i jejich psovodů v gesci Odboru služební kynologie a hipologie. Jak název tohoto celorepublikového útvaru napovídá, zaměřuje se rovněž na služební koně. Spadá pod něj vedení kurzů, pořádání nejrůznějších konferencí, celostátních soutěží a v neposledních řadě i samotný chov.

Ten je pochopitelně klíčový. Potřebné zázemí mají odborníci v chovatelské stanici v Prackovicích nad Labem. Nejčastěji se tu rodí štěňata německého ovčáka.

Práce pro akční drsňáky

Samotný trénink šelem i jejich páníčků probíhá v takzvaných výcvikových střediscích. Tady se z psů i psovodů stávají plnohodnotní členové sboru. Výcvik je rozdělen na všestranný a speciální. Ten všestranný zahrnuje disciplíny označené jako pachové práce, poslušnost a obranné práce.

Absolvují ho zpravidla němečtí nebo belgičtí ovčáci, u nichž se čichové přednosti snoubí s těmi fyzickými. Při dramatickém zásahu umí vyčmuchat ukrytého kriminálníka stejně efektivně, jako ho následně zadržet.

V neposlední řadě také dovedou pouštět hrůzu, což je dobrou prevencí před potenciálním konfliktem. Jde o takové akční drsňáky.

Učí se odhalit i akcelerant hoření

Speciální výcvik je pak zaměřený na velmi konkrétní činnosti, jejichž účelem je v drtivé většině najít či detekovat – ať už pohřešované osoby v terénu nebo drogy, výbušniny a nástražné výbušné systémy, zbraně, případně lidské ostatky.

Odhalit umí čtyřnozí „čmuchalové“ i takzvané akceleranty hoření, což pomáhá při vyšetřování žhářských útoků.

Více se dočtete v čísle 5/2026