Věstonická venuše je patrně nejznámější českou archeologickou památkou a zároveň nejstarším uměleckým předmětem z keramiky na světě. Její hodnota je nevyčíslitelná. Ostatně proto nemůže například jen tak letět letadlem, protože by ji to mohlo doslova „ohrozit na životě“. Co by se s ní mohlo stát?.
Pouhých 11,5 centimetru vysoká soška ženy s výrazným poprsím a hýžděmi byla objevena 13. července 1925, letos v létě tedy uplynulo 100 let od jejího nálezu, a to na sídlišti lovců mamutů mezi Pavlovem a Dolními Věstonicemi na jižní Moravě.
Její stáří je odhadováno na 25 000 až 29 000 let. Nejprve to vypadalo, že dva nalezené kusy keramického těsta k sobě vůbec nepatří, až po jejich očištění a přiložení k sobě se ukázalo, že se celek podobá ženské postavě.
Podle místa nálezu získala označení Věstonická venuše. Další Venuše, pojmenované podle římské bohyně lásky, byly postupně nacházeny na mnoha místech Evropy i na Sibiři. Jejich velikost se pohybovala od 4 do 40 centimetrů.
Celkem je jich známo více než 200. Podle odborníků představovaly v dávné době jakousi pramáti rodu a při obřadech symbolizovaly tradiční ochranné lůno, stejně jako mohly být symbolem plodnosti, mateřství a zachování rodu.
Ohrožující změna tlaku
Na místě, kde byla Věstonická venuše nalezena, byly objeveny i části těl jiných sošek, které jí byly podobné. Ta jediná celá dochovaná však byla, jak prokázal tomograf, vyrobena z jednoho kusu keramického těsta.
To vedle hlíny obsahovalo i úlomky hornin a drobné fosilie, a proto se obtížně zpracovávalo. Vytvoření sošky tak stálo značné úsilí a vyžadovalo jistou zručnost. Archeolog Karel Absolon, jehož tým venuši objevil, se přitom domníval, že je vyrobená z mamutího klu.

Rozsáhlá puklina v hrudníku a další svislé pukliny v hlavě naznačují, že je soška Věstonické venuše značně křehká. Některé pukliny, které vznikly při výpalu venuše, sice nejsou na jejím povrchu viditelné, ovšem při změně tlaku, například během transportu letadlem, by mohly způsobit její roztržení.
Aby se tomu zabránilo, musí být soška přepravována ve speciální krabičce se stálým tlakem uvnitř, a to za mimořádných bezpečnostních opatření.
Zachráněná Věstonická venuše
Soška je uložena v Moravském zemském muzeu v Brně ve sbírkách ústavu Anthropos. Vystavována je pouze ojediněle, v běžné expozici je nahrazena kopií. Na konci druhé světové války byla uchovávána v mikulovském zámku.
Protektorátní úřady se obávaly, že by některé cenné části sbírky, včetně venuše, mohly být při bombardování zničeny, a tak je nechaly převézt do Brna, a to pod záminkou fotografování. To Věstonickou venuši zachránilo, protože zámek dne 22. dubna 1945, během osvobozovacích bojů, vyhořel.
Stáří Věstonické venuše je jen odhadováno, a to na základě kosterních ostatků nalezených v její blízkosti. Přesnější údaje by mohla poskytnou radiokarbonová analýza, to by však vyžadovalo odebrání části vzorku sošky.
Její hodnotu stanovili v roce 2004 američtí starožitníci na 40 milionů dolarů, což je téměř 878 milionů korun. Pro případ transportů a výstav jim MZM pojišťuje na 100 milionů korun, její skutečná hodnota je však nevyčíslitelná.
Na hýždích sošky se zachoval otisk prstu dítěte starého asi deset let. Někteří archeologové z toho vyvozují, že soška mohla být pouhou dětskou hračkou.
Zdroj: Národní muzeum