Ve vesmíru panuje vakuum bez přítomnosti vzduchu, takže v něm člověk nic cítit nemůže. Kdyby se o to pokusil, byl by mrtvý. Není to však úplné vakuum, a navíc se v něm nachází nejrůznější molekuly, jež mají své vlastní pachy, které můžeme cítit i na Zemi.
Jejich kombinací si můžeme vůně vesmíru, planet a komet alespoň přiblížit. Libé vůně to ale spíše nebudou….
Už během přistání na Měsíci v rámci programu Apollo uváděli někteří astronauti, že poté, co si sundali helmu po návratu do bezpečí modulu, ucítili zápach podobný střelnému prachu. Během mise Apollo 11 například Buzz Aldrin poznamenal, že jeho skafandr, pokrytý lunárním prachem, voněl jako „spálené dřevěné uhlí“.
Na palubě Apolla 17 zase Harrison Schmitt prohlásil: „Mohu jen říct, že okamžitým vjemem pro každého, kdo se vrátil z povrchu Měsíce, byl pach spotřebovaného střelného prachu.“.
V roce 2008 pověřila NASA Stevena Pearce, chemika ze společnosti Omega Ingredients, rekonstrukcí pachů vesmíru pro astronauty ve výcviku. Mělo jim to pomoci rozlišit pach aromatických uhlovodíků ve skafandru a nebezpečného úniku chemikálií na palubě vesmírné stanice.
Díky tomu vznikl v roce 2020 parfém Eau de Space, který je nyní k dostání i pro běžné smrtelníky. Měl by v sobě kombinovat vůni střelného prachu, propečeného steaku, rumu a malin, protože tak vůni vesmíru astronauti popisovali nejčastěji.
Shnilá vejce, mandle a koňská moč, ale i rum a maliny
Vůni vesmíru měla příležitost vnímat i sonda Rosetta, kterou vypracovala ESA. Té se v roce 2014 podařilo prolétnout v blízkosti komety 67/P Čurjumov-Gerasimenko o rozměrech 4,3 km na 4,1 km. Během průletu mohl přístroj ROSINA, který sonda nesla, nasát směs z povrchu komety, ve které bylo možné identifikovat zápach shnilých vajec, svědčící o přítomnosti sirovodíku, koňské moči, což je důkaz obsahu amoniaku, a mandlí, hovořící o obsahu kyanovodíku, a to vše spolu s formaldehydem.
Obrovský mezihvězdný molekulární oblak hvězdotvorného plynu a prachu, označovaný jako Sagittarius (Střelec) B2, který je od Země vzdálený asi 28 000 světelných let, v sobě zase obsahuje velké množství alkoholu, včetně vinylalkoholu, methanolu a ethanolu.
V roce 2009 v něm astronomové detekovali rovněž poměrně velké množství ethylformiátu, což je chemická látka zodpovědná za chuť malin a vůni rumu.
Vyskytuje se na planetě K2-18b vůně života?
Vůbec první závan oxidu uhličitého v atmosféře exoplanety, tedy planety mimo naši sluneční soustavu, plynného obra WASP-39b, zachytil vesmírný dalekohled Jamese Webba v roce 2022. Jeho přítomnost detekoval sledováním toho, jak mění atmosféra planety světlo hvězd, když procházejí před jejím sluncem.
Díky tomu dokáže identifikovat různé chemické látky ve vesmíru. Subhajit Sarkar, astrofyzik z Cardiffské univerzity, pak byl v roce 2025 součástí týmu, jemuž se podařilo pomocí Webbova dalekohledu zachytit na K2-18b, exoplanetě vzdálené asi 120 světelných let od Země, něco, co by se dalo nazvat vůní života.
Podle Sarkara detekoval dalekohled „nepatrný náznak“ dimethylsulfidu, který je někdy považován za jednu z hlavních složek tvořících „vůni moře“, případně dimethyldisulfidu. Na Zemi tyto plyny produkuje mořský fytoplantkon a bakterie.
Je však možné, že na této vzdálené planetě je produkován spíše abioticky, tedy bez přítomnosti života. Jiná studie však naznačuje, že se jedná spíše o mini-Neptun, tedy planetu podobnou Neptunu se silnou vodíkovo-heliovou atmosférou, pravděpodobně s hlubokými vrstvami ledu, hornin nebo kapalných oceánů, bez jakéhokoliv obyvatelného povrchu.
Nejsmradlavější bomba ve vesmíru
Smradlavou bombou vesmíru je pak planeta Jupiter. Plynný obr disponuje několika vrstvami oblaků, přičemž každá z nich má jiné chemické složení. Na povrchu jsou jedovatá mračna se sladkou vůní připomínající marcipán, směrem hlouběji ovšem přibývá zápachu.
Vrstva mraků tvořená amoniakovým ledem svým odérem připomíná kočičí moč. „Pak, jak se dostanete hlouběji, narazíte na sulfid amonný. Amoniak a síra pohromadě pak dávají vzniknout směsi stvořené v samotném pekle,“ říká Marina Barcenillová, vesmírné vědkyně, návrhářky vůní a doktorandky astrobiologie na Westminsterské univerzitě v Londýně.
Sirné sloučeniny jsou totiž proslulé tím, že je provází zápach kazících se vajec.
Ještě hlouběji byste na Jupiteru narazili na jeho charakteristické pruhy a víry v atmosféře, způsobené silnými větry a bouřemi. Barcellinová k tomu uvádí: „Jupiter má tyto silné barevné pásy. Myslíme si, že některé z těchto barev by mohly být vytvořeny oblaky amoniaku a fosforu.“ Potenciálně se zde nacházejí i některé organické molekuly zvané tholiny, komplexní organické molekuly příbuzné benzínu.
Jupiter by tedy podle ní mohl mít také náznak ropné „olejnatosti“ s nádechem česneku. Pobyt ve vesmíru i na dalších planetách by tak byl zřejmě prosycen nejrůznějšími vůněmi a pachy, které jsou člověku známé, ale v překvapivých kombinacích.
Více se dočtete v časopise 21. století číslo 9/2025, které vyšlo 14. srpna 2025.
