Čeští vědci objevili nové houby – žijí ve slané půdě a v kořenech mořské trávy

Mykologové z Botanického ústavu AV ČR objevili a vědecky popsali dva nové rody mikroskopických hub, které žijí v prostředí s vysokým obsahem soli – v mořské trávě u Mauricia a ve slané půdě v západních Čechách.

Objev ukazuje, že některé druhy hub doposud spojované jen s mořským prostředím, dokáží překvapivě žít i na suchozemských místech s vysokou koncentrací soli. Výsledky výzkumu byly publikovány v mezinárodním vědeckém časopise IMA Fungus..

Obr.: Houba Thalassodendromyces purpureus tvoří tzv. monilioidní hyfy v čisté kultuře. Ty se skládají z kulovitých buněk, které připomínají korálky navlečené na šňůrce (měřítko 50 µm).

Nové rody patří do řádu Lulworthiales, skupiny hub dosud známé především z mořského prostředí, kde žijí například na naplaveném dřevě, v mořské pěně nebo na mořských řasách. Výzkum ale ukazuje, že tyto houby mají mnohem širší ekologický rozsah, než se dosud předpokládalo.

Jeden z nově objevených druhů, Thalassodendromyces purpureus, byl izolován z kořenů tropické mořské trávy Thalassodendron ciliatum v Indickém oceánu u pobřeží Mauricia. S touto hostitelskou rostlinou tvoří v mořském prostředí unikátní symbiotický vztah, který je zatím vědecky málo prozkoumaný.

Druhý nový druh, Halomyrma pluriseptata, byl překvapivě nalezen ve slaných půdách Národní přírodní rezervace Soos v České republice. Tento typ biotopu je ve skutečnosti typem mokřadu, kde je půda a voda bohatá na soli.

Přestože je lokalita vnitrozemská, genetická analýza ukázala, že Halomyrma je příbuzná mořským druhům, což naznačuje nečekané propojení mezi mořskými a suchozemskými ekosystémy.

„Na základě genetických dat i laboratorních pokusů se ukazuje, že hlavním faktorem určujícím výskyt těchto hub je salinita prostředí – nikoliv to, zda se jedná o moře nebo pevninu,“ uvádějí autoři studie.

Výzkum kombinuje moderní molekulárně-biologické metody (analýza DNA) s klasickým mikroskopickým a kultivačním přístupem. Díky tomu se podařilo nové druhy nejen geneticky identifikovat, ale také detailně popsat jejich morfologii a růstové vlastnosti v laboratorních podmínkách.

Objev podtrhuje význam extrémních a opomíjených stanovišť, jako jsou mořská pobřeží či vnitrozemská slaniska, pro rozmanitost hub a dalších mikroorganismů. Zároveň otevírá nové otázky o ekologické přizpůsobivosti, evoluci a šíření mikroskopických hub napříč kontinenty i ekosystémy.