Deset následujících veleděl je výsledkem lidské geniality a kreativity stejně jako mravenčí práce armády bezejmenných dělníků měnících železo, cement, kámen či ocel v pomníky průmyslové historie. Náš žebříček se soustředil na stavby, které byly ve své době skutečnými zázraky techniky a staly se vzorem pro mnohé další. 
1.BELL ROCK MAJÁK
Robert Stevenson snil dlouhá léta o tom, že přinese světlo zrádnému pobřeží Skotska, kde jen v bouřích v roce 1799 kleslo ke dnu přes 70 lodí. Mezi lety 1807 až 1811 postavil na nejnebezpečnějším místě východního pobřeží Skotska (na skále 18 km od pobřeží, která byla po většinu dne 5 metrů pod vodou) maják, který dodnes září nad Severním mořem jako nejstarší pobřežní maják na světě.
2. GREAT EASTERN
Kolosální paroloď »Velká Východní* se jako jediná ze zázraků techniky nedožila 21. století. Stavěli ji v polovině 19. století jako největší, nejsilnější, nejrychlejší i nejkrásnější osobní loď na světě. Měla unést ve všem pohodlí čtyři tisíce cestujících nebo deset tisíc vojáků. Deset nízkotlakých parních strojů pohánělo dvě boční kolesa velká jako dům a pro jistotu ještě lodní šroub na zádi. Na cestu přes Atlantik a zpět si musela loď vézt devět tisíc tun uhlí. Pro jistotu byla vybavena ještě plachtami, kromě komínů se tyčilo nad palubu šest stožárů. Cestujícím měly sloužit kromě přepychových kajut herny, promenády, zrcadlový sál s varhanami a knihovna. Loď však absolvovala jen čtyři dálkové plavby z Londýna do Ameriky a pak se z ní stala loď kladoucí kabely.
3.LONDÝNSKÁ KANALIZACE
Absence kanalizace a nárůst populace Londýna v polovině 19. století s sebou přinesly i tři epidemie cholery, které za sebou zanechaly 30 tisíc mrtvých. Bahno bylo tehdy všude, hromadilo se v každé uličce a ve sklepech domů. Joseph Bazalgette přišel se smělým plánem na vybudování podzemní sítě pod městskými ulicemi, která by čítala 13 km odpadní »superdálnice«, spojené s více než 1600 kilometry uličních kanálů. Londýnská kanalizace nakonec transformovala město do podoby moderní metropole a byla dlouho vzorem, který kopírovala města na celém světě.
4.TRANSKONTINENTÁLNÍ ŽELEZNICE
V polovině 19. století dorazily výhody průmyslové revoluce do Ameriky, která je brzy využila v podobě transkontinentální železnice. Dva týmy, z nichž jeden stavěl z východu a druhý z opačné strany kontinentu – z Kalifornie na západě, bojovaly proti nehostinnému terénu, nepřátelským obyvatelům, občanské válce a »Divokému západu«. V roce 1869 se obě skupiny setkaly a cesta přes celý americký kontinent z New Yorku do San Franciska se tak zkrátila z měsíců na dny.
5.BROOKLYNSKÝ MOST
Visutý most překlenuje řeku East River a spojuje čtvrt Brooklyn se čtvrtí Manhattan. Stavěl se v letech 1869 až 1883. Autorem projektu byl John Augustus Roebling, který zemřel následkem stavební nehody na počátku prací. Stavební práce pak řídil jeho syn Washington Roebling. Poté, co byl během budování základů newyorského mola v roce 1872 ochromen Kesonovou nemocí, sledoval postup polním dalekohledem a instrukce zasílal na stavbu po své ženě. Hlavním architektonickým prvkem mostu jsou dva věžové pilíře postavené ze žulového masivu. Mezi věžemi se vzpíná mostní těleso, nesené čtyřmi lany silnými 40 centimetrů a zajištěné dalšími čtyřmi sty lany slabšího průměru. Tato lana dávají mostu jeho osobitý výraz. V dolní části mostu jsou tři pruhy pro automobily v každém směru, nad nimi je umístěna lávka pro pěší. Most je dlouhý 1052 metrů s nájezdy, hlavní rozpětí činí 486 metrů a ve své době bylo nejdelší na světě. Při budování mostních pilířů bylo poprvé použito pneumatických stavebních zařízení. Poprvé také bylo použito ke stavbě mostu ocelových lan. V roce 1964 byla tato stavba vyhlášena za národní historický znak země.
6.PANAMSKÝ PRŮPLAV
Umělá vodní cesta napříč Panamskou šíjí spojující Tichý a Atlantský oceán je jednou z nejvýznamnějších vodních cest na světě a je považována za technický zázrak 20. století. Umožnila plavbu lodí o šířce až dvaatřicet metrů a zkrátila dosavadní trasu mezi New Yorkem a San Franciskem (20 917 kilometrů) o více než polovinu – 11 272 kilometry. Stavbu kanálu začali v roce 1881 Francouzi – inženýr Ferdinad Lesseps, kterému se podařilo vybudovat Suezský průplav. Práce na průplavu trvaly zhruba deset let, bylo při nich zaměstnáno 75 000 lidí a vyžádaly si životy 20 000 dělníků, kteří podlehli tropickým nemocem a častým sesuvům půdy. Celkové náklady činily 387 milionů dolarů. Definitivně byl průplav dokončen 12. června 1920 Američany. Průplav je dlouhý 81,6 km, jeho šíře je 150 až 305 metrů a hloubka dosahuje třinácti metrů. Vybagrovaná zemina by prý stačila na stavbu Velké čínské zdi prodloužené o dalších 1600 kilometrů. Plavební komory jsou vy cementované jámy o délce 304 metry a hloubce 13 metrů. Jsou uzavřené vraty z ocelových plátů, které váží 700 tun. Halogenové lampy o 1000 wattech, umístěné na více než třicetimetrových stožárech, umožňují orientaci 1 v noci. Gigantická ocelová vrata zdymadel se nikdy nemusela vyměňovat; 1500 sériových elektrických motorů uvádí v činnost | trysky a stěžejové závěsy vrat. Ročně nyní proplouvá průplavem 13 000 až 14 000 lodí (5 % světového obchodu ), převeze se 190 milionů tun nákladu. K označení průplavu za největší inženýrské dílo století přispělo i umělé jezero Gatún o rozloze 425 kilometrů čtverečních, s jehož výstavbou se začalo dva roky po zahájení stavby průplavu v roce 1906, a příkop Gaillard Cut, což je osm mil dlouhý kanál vyhloubený v břidličné skále.
7.HOOVER DAM
Do šedesátých let 20. století nejvyšší přehrada na světě (221 metrů, hned za ní je pro zajímavost přehrada Dvořák – místně Dworshak – v Idahu s 219 metry) zadržuje více než 34 milionů kubických metrů vody. V letech 1927 až 1936 přinesla živobytí třem tisícům dělníků (mají tu pomník), kteří ji doslova ukotvili do skály jako horolezci, a přinesla život do pouště. Jí vděčí za svůj kypící život Las Vegas (dnes už milion 300 tisíc obyvatel) a za elektřinu i vodu znovu i Los Angeles.
8. GRAND CENTRAL
Zabírá celou parcelu mezi 42. a 92. ulicí. S 53 km kolejnic to je největší železniční nádraží na světě. Není zajímavé pouze svými rozměry, ale také architektonickým řešením. Co se týče funkčnosti, tak každá jeho část je domyšlena do posledního detailu, jednotlivé části tvoří fungující celek. Jeho stavba byla potřebná – v centru Manhattanu nebylo místo, které by bylo schopno pohltit tisíce cestujících dojíždějících sem za prací z okolních čtvrtí (předměstí). Zprovozněno bylo po deseti letech práce v roce 1913 a nákladech 700 milionů dnešních dolarů. Hlavní vstupní hala je vysoká 82,5 m, konstrukce je 30 metrů hluboko pod zemí, má jedno z nejdelších schodišť na Manhattanu. V roce 1968 bylo uznáno za národní symbol USA. Na prvním podlaží pod halou každý den projede na 550 vlakových souprav, denně se tady přepraví přes 150 tisíc pasažérů, váha zde vyhozených novin je 4 tuny za rok. Vysoká okna umožňují proudění vzduchu do hlavního terminálu i přechod mezi kancelářemi. Po rekonstrukci v roce 1988 se originální výzdoba mohla opět zaskvět ve své původní kráse.
9. CRAWLER TRANSPORTER
Největší dopravní prostředek na světě slouží k přepravě raketoplánů z hangáru na místo startu. Dva jediné pásové tahače na světě byly navrženy v 60. letech 20. století. Svoji funkci plní dodnes. Jsou více než 40 metrů dlouhé a okolo 35 metrů široké. Váží 2721 tun a pohybují se na čtyřech dvojitých pásech, z nichž každý je vyšší než 3 m a dlouhý 12 m. Každý 57 kusů dopravního pásu váží přes 1 tunu a je spojen šrouby o váze 40 kg. Naložený stroj se pohybuje rychlostí 1,6 km/h (nenaložený 3,2 km/h) a spotřebuje obrovské množství paliva (370l ropy na km). Pohybuje se po speciální dráze a za řídí jej najednou celkem sedm inženýrů.
10. KOLO ŠTĚSTÍ
S nápadem na novou turistickou atrakci (a oslavu příchodu milénia) přišli v roce 1995 dva architekti David Marks a Julia Barfieldová. Gigantická stavba měla svým otáčením symbolizovat změnu času a století, podobně jako známé ruské kolo vozit turisty a poskytovat jim úchvatný pohled na Londýn. Obří kolo London Eye bylo dokončeno na začátku roku 2000 a stojí na břehu Temže v samém středu města. S 135 metry v průměru je »oko« třetí nejvyšší stavbou a nejnavštěvovanější atrakcí Londýna. Původně měla dominanta města fungovat do roku 2005, ale vzhledem k obrovskému zájmu turistů se plánuje prodloužení jejího provozu až do roku 2027.
