Přistání rakety s lidskou osádkou na Marsu si v posledních měsících vytýčily jako cíl svého kosmického výzkumu hned čtyři světové velmoci. Spojené státy, Rusko, Čína, na Mars chce vyslat prvního Evropana i Evropská kosmická agentura ESA a své plány odhalilo i Japonsko. Impulsem byla chvíle, kdy americký prezident vyhlásil jako jeden z největších cílů počátku 21. století přistání lidí na planetě Mars. 
Chvíle, kdy se svět snad probouzí ze své kosmické letargie a dokáže si opět vytýčit smělý úkol, jako byl v šedesátých letech minulého století program Apollo, program výsadku lidí na Měsíci..
Snad proto si světoznámý americký spisovatel sci-fi Ray Bradbury dovolil vyslovit i své – možná poslední – velké přání: „Až umřu, chci aby mne zpopelnili, můj popel dali do urny a pohřbili na Marsu. Věříme tomu, že Mars je pustý a až se na něj dostaneme, zbavíme se všech konfliktů, válek a předsudků… Lidstvo dostane na Marsu novou příležitost.“
Mars pod drobnohledem
Načervenalá barva čtvrté planety sluneční soustavy snad nejvíce dráždila představivost pozemšťanů. Mars jako Bůh války, Marťané jako útočníci, Mars plný kanálů, jeho družice Phobos a Deimos jako dutá tělesa – tedy umělého původu … a v neposlední řadě Mars jako doklad toho, že planeta se může zbavit atmosféry a zlikvidovat eventuální život.
Lidé, pokud netoužili po Měsíci, vždy chtěli letět ne na Venuši, ale na Mars. Také první meziplanetární sondy zamířily právě tam. Ruské „Marsy“ neměly štěstí – první snímky jeho povrchu pořídily až americké Marinery. První přistání si sice Rusové připsali, ale na rozdíl od Venuše jim zde sondy havarovaly. A tak opět bodovali Američané – v druhé polovině sedmdesátých let zde vylodili dvojčata Viking 1 a Viking 2 a stejnojmenné orbitery pořídily fantastické snímky.
Všichni chtějí na Mars
V posledních letech se přeci jen s výzkumem Rudé planety roztrhl dlouho zašněrovaný pytel. Dnes na jejím povrchu pracují dvě americké pojízdné laboratoře Spirit a Opportunity a kdesi po nepovedeném přistání spí evropský Beagle 2. Rušno je i na oběžné dráze – svoji dlouholetou práci pomalu končí družice Mars Global Surveyor (start 1996) a její výzkumy, zaměřené na detailní mapování povrchu Marsu doplňuje Mars 2001 Odyssey o mineralogický výzkum a hledání vody. Tu skutečně pod sněžným příkrovem oxidu uhličitého polárních čepiček v podobě vysoké koncentrace vodíku detekovala. Už v březnu 2002.
Její rozbory potvrdila letos v lednu evropská sonda Mars Express, která zjistila, že „…jde o vodu na povrchu, která není pokrytá zmrzlým oxidem uhličitým. Je právě konec léta. To, že se led nyní nachází i na jihu … potvrzuje, že jde o trvalý led, ledovec, “ upřesnil jeden z představitelů ESA (Evropské kosmické agentury) Jean-Loup Bertaux.
Je na Marsu život?
Potvrzení existence vody na Marsu, byť jen v pevném skupenství, je nesmírně povzbudivým faktorem pro kosmický výzkum, který dlouho přešlapoval na místě. Dnes je totiž na čase položit si zcela vážně jinou otázku: Byl či ještě existuje na Marsu život? Její zodpovězení totiž může značně zamávat s teoriemi, zda jsme či nejsme ve vesmíru sami.
I když obě pojízdné laboratoře (Spirit v kráteru Gusev a na protilehlé straně planety, v oblasti Meridiani Planum vysazený Opportunity) mají mnohem dokonalejší vědecké vybavení než předchozí vozítko Soujourner projektu Pathfinder z roku 1997 ( o sondách Viking ze 70 let nemluvě), k přímému zjišťování organických látek nejsou vybaveny. Jejich primárním úkolem je mineralogický, geologický a chemický výzkum.
Pátrání po životě měla za úkol ztracená evropská laboratoř Beagle 2. Nicméně by stačilo, kdyby Spirit či Opportunity narazily na vodu v dosahu svého akčního radiusu. I to by totiž mohlo urychlit současné plány na výzkum Zemi nejpodobnější planety a přiblížit již několikrát odkládaný projekt sondy s návratovým pouzdrem, které by dopravilo na Zemi (spíše k Zemi, na družicovou stanici) vzorky marsovských hornin. Nyní je uvažován termín startu sondy Mars Sample Return Lander až na r. 2011 (návrat 2014), když původně se uvažovalo o letech 2003 – 2005.
Brzdy: peníze a politika
Protože ani Sověti se plánů na dobytí Marsu, které rozpracoval už v šedesátých letech hlavní konstruktér Sergej Koroljov, nevzdávali, začalo se v éře politického oteplení v polovině sedmdesátých let, při realizaci společného letu Sojuz-Apollo (1975) uvažovat dokonce o společné expedici na Rudou planetu. Termín: 1998.
Nová vlna studené války ji zadusila.
Další naděje svitla u příležitosti 20. výročí přistání na Měsíci, v r. 1989, kdy americký prezident George Bush starší vyzval Ameriku, aby do r. 2019, u příležitosti 40. výročí letu Apolla 11 USA nejen vybudovaly permanetní stanici na Měsíci (2003 – 05), ale dopravily své astronauty na Mars. Tehdy měl jeho návrh poměrně kladnou odezvu, NASA opět oživila své plány a zahájila konkrétní studie. Největší diskuse se však vedla kolem nákladnů na marsovskou expedici – vláda a NASA kalkulovala s cca 80 – 100 miliardami dolarů, skeptičtí analytici však hovořili až o 400 miliardách.
Start z oběžné dráhy
Měnily se i představy o samotné expedici. Zatímco ještě počátkem sedmdesátých let se počítalo s návratem posádky na Zemi během roku a půl a s krátkým výsadkem na Marsu v trvání několika týdnů (technologie Apollo Aplication ostatně více neumožňovala), směřovaly úvahy vědců a plánovačů NASA k vyslání dlouhodobé expedice, která by trávila na Rudé planetě až rok a půl. Zásobování výsadku by bylo zabezpečeno flotilou automatů, které by vyčkávaly na oběžné dráze ještě před příletem pilotované expedice či připravily prostor pro stanici na vybraném místě planety.
Sám planetolet měl dosáhnout hmotnosti 500 – 1000 tun a měl se sestavovat z jednotlivých modulů na oběžné dráze Země. Už tehdy se kalkulovalo podobně jako v případě mezinárodní družicové stanice ISS s mezinárodní spoluprací, v úvahu přicházeli především Rusové, kteří v té době uvažovali o své expedici do konce devadesátých let.
Základna na Měsíci
George Bush mladší v lednu jen v zásadě oprášil otcovu koncepci a z ohledem na nálady veřejnosti ve volebním roce vsadil na patriotismus Američanů. Nicméně byl opatrnější, než otec – dal na to NASA téměř třicet let času. Teprve po r. 2015 by se měli Američani vrátit na Měsíc a vybudovat tam permanentní základnu. Měsíc by pak mohl sloužit jako odrazový můstek k přípravě marsovské expedice, s jejíž realizací se však uvažuje až kolem r. 2032… Jak jinak, plán počítá s mezinárodní spoluprací, která se více-méně osvědčila v případě výstavby ISS, včetně angažovanosti Ruska, i když to nebylo naplno řečeno.
Velké čínské ambice
Někteří političtí komentátoři se domnívají, že nejen předvolební agitace stála za kosmickou iniciativou Bushe juniora. Jestliže zatím nehrozí bezprostřední nebezpečí konkurence se strany Ruska, objevuje se „ten černý vzadu“. Respektivě „žlutý“. Čína se netají svými kosmickými ambicemi a jak jsme psali v lednovém čísle, po letu svého prvního tchajkonauta hodlá vybudovat do konce desetiletí vlastní družicovou stanici a vyslat prvního robota na Měsíc.
Kolem r. 2020 mají přistát první Číňané na Měsíci a posléze vybudovat stálé lunární stanice. Pak se má hledáček čínských ambicí zaměřit i na Mars. Budou-li finance, může jim stačit na expedici dalších deset let a předběhnou tak Američany. Někteří čínští činitelé ani nezastírají, že čínský kosmický program má především vojenské cíle a tak se objevují úvahy o nebezpečí vzniku další etapy „Hvězdných válek“ , tentokráte Čína versus USA/Rusko. Pokud Bush přesvědčí vojáky o tom, že je v zájmu národní bezpečnosti ovládnout Měsíc a být první na Marsu, má vyhráno. Čínská karta mu může u generálu (a pak i senátorů) pomoci.
Rusko je stále ve hře
Ostatně, ti dnes vědí, že Čínu nelze podceňovat. Ale neměli by mávat rukou ani nad Ruskem, které má sice značné ekonomické problémy, ale půjde-li o záchranu národní hrdosti a celosvětovou prestiž, mohou se měšce v Kremlu rychle otevřít. A pak by vše mohlo vzít zcela jiné obrátky.
Jak se ukazuje, ruští vědci se nikdy snu o letu na Mars nevzdali a když už Měsíc odsunuli stranou, mohou jít bez této zastávky rovnou na Rudou planetu. Zejména experimenty v oboru kosmické medicíny – příští rok chystají pod gescí Ústavu lékařsko-biologických problémů, orientovaného vyloženě na kosmickou medicínu nebývalý experiment: 6 – 7 lidí má strávit v maketě planetoletu 500 dní. To je zhruba stejná doba, jaká je k potřeba k návratové expedici na Mars. Mezi těmito „kosmonauty“ různých profesí musí být i lékař a psycholog, protože v uzavřeném prostoru se může stát ledacos – od zranění jednotlivce po psychózy a depresivní stavy části „posádky“, které se může rozdělit na několik soupeřících skupin.
Předpokladem je zbrusu nový motor
To je však jen jedna stránka věci. Faktem je, že hovoříme-li o maketě meziplanetární lodi, ta skutečně od přelomu osmdesátých/devadesátých let existuje a na experimentech v ní se podíleli i čeští odborníci.
Nepopiratelné je také to, že ruští odborníci, pokud hovoří o letu na Mars, uvádí zpravidla jeden termín – rok 2018, kdy se otevírá jedno z opravdu příznivých startovacích okem s minimem sluneční aktivity..
I Američané přiznávají, že technologie potřebné k přistání na Marsu Rusko má. Například – NASA uvažuje o vývoji jaderného (atomového) motoru pro planetolet. Někdejší projekt NERVA byl zastaven v 70tých letech a podobný projekt spojený s Hvězdnými válkami dostal stopku v r. 1993. Současný projekt SAFE, financovaný laboratořemi v Los Alamos na něj bude obtížně navazovat. Pro let k Marsu je potřeba tahu cca 10 megawatt, čehož chtějí Američani dosáhnout po r. 2020. Zatím ze SAFE vymáčkli jen 400 kw.
Rusové, jak se zdá, nikdy svůj projekt, započatý už v první polovině 60tých let u Semipalatinska (bývalá atomová střelnice) nepozastavili. Už v r. 1978 jim fungoval první prototyp jaderného raketového motoru IRGIT na bázi karbidů uranu a plutonia. Rusové počítají, že by jejich plně funkční motor mohl být k dispozici už v r. 2018 právě pro expedici k Marsu.
Obří dopravník už existuje
Jaderný motor je však vhodný pouze pro meziplanetární let, nikoliv pro starty se Země. Ať už by šlo o společnou mezinárodní expedici, nebo sólo výpravy, meziplanetární lodě by se vždy montovaly s modulů na oběžné dráze Země nebo Měsíce. A tam je musí dopravit klasické rakety. Protože NASA počítá po r. 2010 s útlumem letů raketoplánů, musí vyvinout nové dopravní prostředky včetně pilotovaného plavidla, zatím zvaného CEV (Crew Exploration Vehicle).
Rusové drží proti nim další trumf v ruce. Obří raketu mají. Jen se na ni mírně zapomnělo. Původně měla vynášet ruské raketoplány Buran, velké moduly stanice MIR 2 a nebo – bitevní kosmické stanice – což byl prvotní důvod jejího vzniku. Tato raketa se jmenuje Eněrgia a už při svém prvním startu vynesla na oběžnou dráhu stotunovou maketu laserového děla. V případě přidání dalších pomocných raket a třetího stupně může Eněrgia dostat na nízkou oběžnou dráhu až 200 tun.
Pokud ruští odborníci jen nemlží, ale můžeme je vzít za slovo, ruský planetolet by měl mít hmotnost cca 600 tun včetně výsadkových modulů. K jeho sestavení by jim tedy stačily pouhé tři, čtyři starty Eněrgie. Pravda, jeden start by údajně přišel na 300 milionů dolarů – jenomže – Američani by museli jen na vývoj podobné superrakety vynaložit více jak 12 miliard USD. A to je o něčem jiném…
Rusové v reakci na Bushův plán navíc konstatovali, že je stojí vynesení 1 kg na oběžnou dráhu jen 2000 dolarů, zatímco NASA se pohybuje u desetinásobku díky náročným raketoplánům. A tudíž by zvládli expedici na Mars jen za cca 20 miliard…
Půjde o mezinárodní expedici?
A tak se opět nabízí jediná rozumná cesta k Marsu: cesta mezinárodní spolupráce. Rusové mají nosiče, zkušenosti z dlouhodobých pobytů v kosmu i v pozemských „klecích“, Američané vyspělejší elektroniku a další technologie. Americký dolar má jinou hodnotu v USA a jinou v Rusku. Rusové mají levnou pracovní sílu. A tak bychom mohli pokračovat.
Už na přelomu devadesátých let, před rozpadem SSSR si prezidenti Gorbačov a Reagan s myšlenkou společného letu k Marsu za využití rakety Eněrgia pohrávali. Dokáží se dohodnout Putin a Bush junior? Jestliže ano, šance na to, že lidské hlasy se ozvou z Rudé planety v r. 2018 docela reálná.
Přehled sond k Marsu
Mars 1960A – jiné označení Korabl 4 – SSSR Mars Probe (10. října 1960) neúspěch
Mars 1960B – jiné označení Korabl 5 – SSSR Mars Probe (14. října 1960) neúspěch
Mars 1962A – jiný název Korabl 11, Sputnik 29 – SSSR Mars Flyby (24. října 1962) neúspěch
Mars 1 – SSSR Mars Flyby (1. listopadu 1962) neúspěch
Mars 1962B- jiný název Korabl 13, Sputnik 31 – SSSR Mars Lander (4. listopadu 1962) neúspěch
Mariner 3 – USA Mars Flyby (5. listopadu 1964) neúspěch
Mariner 4 – USA Mars Flyby (28. listopadu 1964 – 20. prosince 1967) úspěch
Zond 2 – SSSR Mars Flyby (30. listopadu 1964) neúspěch
Mariner 6 – USA Mars Flyby (24. února 1969) úspěch
Mariner 7 – USA Mars Flyby (27. března 1969) úspěch
Mars 1969A – SSSR Mars Flyby (27. března 1969) neúspěch
Mars 1969B – SSSR Mars Flyby (2. dubna 1969) neúspěch
Mariner 8 – USA Mars Flyby (8. května 1971) neúspěch
Kosmos 419 – SSSR Mars Probe (10. května 1971) neúspěch
Mars 2 – USSR Mars Orbiter/Soft Lander (19. května 1971) neúspěch
Mars 3 – USSR Mars Orbiter/Soft Lander (28. května 1971) úspěch
Mariner 9 – USA Mars Orbiter (30. května 1971 – 1972) úspěch
Mars 4 – SSSR Mars Orbiter (21. července 1973 částečný úspěch
Mars 5 – SSSR Mars Orbiter (25. července 1973) částečný úspěch
Mars 6 – SSSR Mars Orbiter/Soft Lander (5. srpna 1973) úspěch
Mars 7 – SSSR Mars Orbiter/Soft Lander (9. srpna 1973) neúspěch
Viking 1 – USA Mars Orbiter/Lander (20. srpna 1975 – 7. srpna 1980) úspěch
Viking 2 – USA Mars Orbiter/Lander (9. září 1975 – 25. července 1978) úspěch
Phobos 1 – SSSR Mars Orbiter/Lander (7. července 1988) neúspěch
Phobos 2 – SSSR Phobos Flyby/Lander (12. července 1988) částečný úspěch
Mars Observer – USA Mars Orbiter (25. září 1992) neúspěch
Mars Global Surveyor – USA Mars Orbiter (7. listopadu 1996) úspěch
Mars 96 – Ruský Orbiter & Lander (16. listopadu 1996) neúspěch
Mars Pathfinder – USA Lander & Surface Rover (4. prosince 1996 – 27. září 1997) úspěch
Nozomi (Planet B) – Japonský Mars Orbiter (3. července 1998) částečný úspěch
Mars Exploration Rover – USA Rover (2003 – 2004) Začátkem roku 2004 na Marsu přistála dvě průzkumná vozidla (rovery). Spirit a Oportunity – úspěch
Mars Express – Evropská kosmická agentura (ESA) modul Beagle (2003) neúspěch
Plánované mise
Návrat vzorků – NASA a evropská agentura ESA (2011). Mise s návratem vzorků bude společným cílem americké NASA a evropské agentury ESA. Vědecky vybavené rovery nejprve prozkoumají povrch a na základě dodaných informací vědci vyberou slibné horniny pro dopravu k Zemi.
Výprava s lidskou posádkou 2018?
Cílem takovéto výpravy by bylo provést základní vědecký výzkum, prozkoumat prostředí, zdroje, výskyt životních forem a s konečnou platností ověřit, zda by planeta mohla být osídlena lidmi.
