Mnozí lidé se domnívají, že svoje vlastní tělo dobře znají. O to více je náhle nemile překvapí třeba nečekaná změna jejich zdravotního stavu. Organismus každého z nás připomíná velice složitý stroj. Některé jeho záhady stručně přibližují následující řádky.
Absces – chorobná dutina, která vzniká vinou zánětu a vyplňuje ji hnis. Postižen může být kterýkoli orgán, přičemž absces poté vyvolává různé příznaky (horečka, nechutenství, hubnutí apod.). Při léčení se osvědčují antibiotika, výjimkou není chirurgický zákrok, který mj. odstraní hnis.
Barevné vidění – u člověka zajišťují čípky – receptory v sítnici oka. Ve značném množství (asi 14 tisíc na mm2) jsou v tzv. žluté skvrně na zadní straně sítnice oka. Nedostatek čípků vede k částečné nebo úplné barvosleposti. Černobílé vidění zajišťují tyčinky, což jsou receptory umístěné řidčeji, ale zcela rovnoměrně po celé sítnici oka. Člověk dokáže zachytit i jemné odstíny slunečního spektra. Lidoopové spodní části tohoto spektra nevidí, takže jejich vidění je převážně modrozelené s tmavě červeným a tmavě žlutým zabarvením.
Centrální nervový systém (CNS)
je u lidí řídicí strukturou. Skládá se z velkého mozku, mezimozku, malého mozku, prodloužené míchy a míchy.
Čidlo – receptor smyslového ústrojí pro vnímání podráždění, které vzniká změnami v prostředí. Člověk má pět základních čidel: zrakové (oči), sluchové (uši), čichové (nos), chuťové (jazyk) a hmatové (pokožka těla, zvláště konečky prstů).
Ductus – latinský výraz pro vývod, průchod, kanálek. Lidské tělo má např. vývody žláz s vnitřní sekrecí (slinivka břišní, slinné žlázy, mléčné vývody u žen, žlučové cesty). Součástí mužských pohlavních orgánů je mj. ductus referens – chámovod.
Encefalopatie – obecný název pro onemocnění mozku, především nezánětlivé. S tím úzce souvisí elektroencefalografie (zkr. EEG) jako technika umožňující zaznamenávat elektrickou aktivitu z různých částí mozku. Užívá se k rozpoznání nádorů, poruch spánku, epilepsie atd.
Fekundita (fertilita) – latinský výraz pro plodnost. Rozmnožovací schopnost živých bytostí je závislá na stáří, rase, zdravotním stavu, podnebí atd. K tomu, aby byla zajištěna reprodukce stejně velké populace, musí jeden lidský pár zplodit tři děti!
Gigantismus – nadprůměrný vzrůst. Tzv. rodový (primordiární) gigantismus není chorobný stav, ale výchylka od horní hranice normálního vzrůstu (u nás je hranice pro muže 205 cm, pro ženy 195 cm.) U tzv. hypofyzárního gigantismu jde o nadprůměrnou produkci růstového hormonu před dokončením růstu.
Hemofilie – dědičná choroba u mužů, která se projevuje zvláštním druhem krvácivosti, poruchou srážlivosti krve. Dědí se z matky na syna – jde tedy o přenos v rodokmenu pouze ženami. (Ty samy však neonemocní!)
Cheilitida – (fiecky cheilos = ret) hnisavý zánět horního rtu (furunkl) je nebezpečný možným šířením infekce do mozku. Proto musí být ošetřen a léčen antibiotiky. Zvláště nevhodné a nebezpečné je neodborné vymačkávání.
Idiosynkrazie – psychická zvláštnost některých lidí, která se projevuje prudkou reakcí na určité podněty (např. vjemy sluchové, chuťové či čichové), které jsou ostatním lhostejné a nijak je nevzrušují.
Juxtapozice – umístění těsně vedle něčeho (například blízkost některých tělesných orgánů).
Karcinoid – nádor, který se vyskytuje v systému dýchacím nebo trávicím (často v apendixu – červovitém přívěsku slepého střeva). Vzniká ze speciálních buněk s funkcí endokrinní (vnitřní vyměšování hormonů). Bývá na hranici, od které už začíná zhoubné bujení.
Lateralita – přednost užívání jedné části těla nebo určitého orgánu na ní. Souvisí s tím, že obě poloviny našeho těla nejsou zcela totožné – stavbou ani funkcí. Tak člověk používá více jedné ruky než t druhé (pravé nebo levé) apod. Lateralita má různé stupně, může být vrozená, ale i získaná.
Mamma – mléčná žláza ženy, prs. Jde o párovou vyvýšeninu na hrudníku tvořenou tukovým vazivem a žláznatým tělesem zakončeným prsním dvorcem (areola) a papilou, ze které ústí vývody mléčné žlázy. Zrání prsu začíná u dívek někdy po 10. roce vyklenutím dvorce, postupně se vyklenuje i kůže v okolí a postupně se vytvoří kónický tvar mammy. Prsní bradavka se také někdy nazývá mammila. K vyšetřování prsu (např. zda nehrozí rakovina) se používá přístroj mammograf.
Nanismus – trpasličí vzrůst. Tak označujeme nápadně malý celkový vzrůst těla do délky. Průměrná tělesná výška se ovšem liší podle různých plemen a národů. Za nanismus lze proto označovat jen takovou úchylku růstu, která se výrazně odlišuje od běžného průměru v určité oblasti světa. U národů střední Evropy je to výška asi do 130 cm u mužů a do 122 cm u žen. Fyziologický nanismus je běžný třeba u trpasličích Pygmejů v Africe nebo u Negritů v Asii.
Onkogen – gen, jehož porucha může způsobit vznik zhoubného bujení. Dosud se podařilo objevit několik onkogenů obsažených v lidských buňkách včetně jejich fyziologických funkcí (hlavně regulace buněčného růstu). Někdy se prezentují jako protoonkogeny.
Palpitace – bušení srdce, které postižený intenzivně vnímá. Je příznakem některých poruch srdečního rytmu (arytmií). Může se však objevit také při náhlém rozčilení či velké námaze. (Termín pochází z latinského palpito = škubat sebou.)
Queenslandská horečka – akutní infekční onemocnění způsobené virem, který se na člověka přenáší z dobytka. Může se vyskytnout i u nás. Má různé formy – nejčastěji plicní a chřipkovou. Léčí se antibiotiky.
Reflex – označení pro stabilní odpověď lidského těla na adekvátní podráždění, které přichází na místo (receptor) pro to zvlášť uzpůsobené. Příslušné centrum potom zajišťuje vhodnou odezvu. Reflex (pojem zavedl fyziolog Jiří Procházka) je funkční jednotkou nervové soustavy. Ruský fyziolog I. P. Pavlov rozlišil reflexy na podmíněné (získané) a nepodmíněné (vrozená reakce organismu – například při spálení). Většinou se u reflexu jedná o automatickou – vůlí neovlivnitelnou – odpověď nervového systému na určitý podnět.
Saliva – latinské označení pro slinu. Všem lidem dobře známý produkt slinných žláz obsahuje vodu, enzym amylázu, hlen a minerály (včetně vápníku). Normální člověk za den vyloučí asi litr slin, přičemž většina se ve střevě opět vstřebá zpět. Nepříjemným postižením je sialoadenitida – zánět slinných žláz, který se projevuje zduřením a bolestivostí. Hnisavý zánět, který může vyvolat vir, bakterie, alergie nebo kamínky, se občas rozšíří i do okolí.
Tlak krve (zkratka TK) – tlak, kterým krev působí na stěnu cév (především tepen). Zdrojem TK je práce srdce, které pumpuje krev do aorty, sloužící jako pružný zásobník krve. TK v průběhu srdečního cyklu (systoly a diastoly) stoupá a klesá. Nejvyšší hodnoty (systolický tlak) dosahuje, když je také objem krve v aortě největší. Souběžně s tím, jak krev odtéká z periferních tepen, TK klesá a nejnižší hodnoty dosáhne na konci srdeční diastoly (diastolický tlak).Vysoký TK (hypertenze) má negativní vliv na srdce a cévy. Nízký TK (hypotenze) může způsobovat poruchy prokrvení mozku a některých jiných orgánů.
Urémie – závažný stav vznikající v důsledku těžké poruchy funkce ledvin. Spočívá v rozvratu vnitřního tělního prostředí způsobeném hromaděním odpadních látek (například močoviny), které oslabené ledviny už nedokážou vyloučit z těla. Mnohé z látek jsou pro organismus škodlivé (toxické) a často způsobují poruchy dalších orgánů. Urémie se projevuje hlavně nevolností, zvracením, průjmy, někdy až bezvědomím.
Varixy – žilní městky, křečové žíly na dolních končetinách. Projevují se otoky, záněty, někdy i bércovými vředy. Zvyšují riziko, že postižený člověk bude sužován hlubokou žilní flebotrombózou. Většina tzv. primárních varixů vzniká jako dědictví po pfiedcích, ale podílí se na nich i dlouhodobé stání, ortopedické vady, těhotenství apod. Někdy lze varixy odstranit chirurgicky, jinak se osvědčují elastická obinadla. Flebotrombóza se projevuje značným otokem s bolestivým napětím, teplotou, zrychlením srdeční činnosti. Někdy hrozí plicní embolie.
Weilova nemoc – závažná leptospiróza (infekční onemocnění vyvolané bakteriemi leptospirami), která se na člověka přenáší ze zvířat. Jsou pro ni příznačné vysoké horečky, někdy mj. i poruchy vědomí. Postihuje často ledviny, které mohou zkolabovat, ale někdy i jiné tělesné orgány.
Xenogenní transplantace – druh transplantace, při které transplantovaná tkáň (orgán) pochází od organismu jiného druhu (například kůže z vepře se transplantuje člověku).
Ychromozom – jeden ze dvou pohlavních chromozomů (X + Y), který je rozhodující pro to, zda se narodí dítě mužského pohlaví.
Zoopsie – děsivá zraková halucinace ve formě zvířat. Vyskytuje se zejména u alkoholiků – většinou doprovází delirium tremens. Postižený, který je nápadný výrazným třesem, často vidí především bílé myšky, někdy králíky apod.
Živočišné viry – viry napadající buňky živočichů. Obsahují DNA (deoxyribonukleová kyselina) nebo RNA (ribonukleová kyselina). Způsobují četná onemocnění lidí i jiných živočichů. Přenášejí se mnoha způsoby -potravinami, vodou, přímým kontaktem s krví či kůží postiženého tvora, vzduchem, hmyzem.
