Kolem roku 2010 u nás bude pouze digitální vysílání TV. Divákům přináší kvalitnější obraz, zvuk a řadu dalších informačních služeb.
Jednou z hlavních výhod digitální televize pro provozovatele televizního signálu je skutečnost, že oproti analogové televizi mnohem lépe využívá kmitočtové spektrum, které je poměrně omezené. Divákům přináší digitální vysílání kvalitnější obraz, zvuk a řadu dalších informačních služeb.
Již v polovině šedesátých let minulého století, kdy se šíření barevného televizního signálu stalo prakticky standardem, se objevily první návrhy kladoucí si za cíl zkvalitnění jak obrazu, tak i zvuku. Obraz přenášený prostřednictvím klasického analogového signálu s prokládaným řádkováním, tj. 2 x 25 půlsnímků s 625 řádky, bliká a řádkování je v něm dobře patrné. Dobře jej rozeznáte při pohledu zblízka na běžnou obrazovku v podobě vodorovných linek.
Slepá ulička
Snaha o zvýšení kvality obrazu vedla ke vzniku zdokonaleného analogového systému, který dostal název High Definision Television (HDTV), čili televize s vysokým rozlišením. Na rozdíl od standardního analogového přenosu byl především zdvojnásoben počet řádků a snímková frekvence seznala zvýšení na 60 obrázků za sekundu s tím, že obraz má poměr stran 5 : 3, případně 16 : 9. Avšak i přes to, že v tomto systému byla natočena řada televizních programů a v několika zemích bylo zahájeno experimentální vysílání, ke globálnímu zavedení HDTV nikdy nedošlo. Pozůstatkem těchto snah je formát televizního obrazu 16 : 9, tedy tzv. širokoúhlá televize.
Cesta k digitalizaci
Ke vzniku plně digitální televize, významnou měrou přispěly stále se zdokonalující metody záznamu televizního obrazu. V průběhu 90. let minulého století došlo k vytvoření normy DVD, která disponuje pokročilou kompresí signálu a dobrou kvalitou obrazu i zvuku. Vznikla tak zcela nová kategorie distribuce videoprogramů, tzv. domácí kino – Home cinema. Nadstandardní kvalita a prostorový hi-fi zvuk již mohou konkurovat běžnému filmovému představení, avšak pokud jde o rozlišení obrazu, stále se jedná o již zastaralou televizní normu s 625 řádky.
Co přináší digitalizace?
K vysílání pozemské digitální televize je využíváno stejné kanálové rozdělení spektra jako u analogového TV vysílání, ale na rozdíl od analogového vysílání je DVB-T robustní systém odolný proti rušení a interferencím (známe je jako vlnění obrazu a tzv. duchy).
Příjem signálu DVB-T z více směrů, který u analogového vysílání způsobuje často problémy tvořené především interferencemi, je u digitálního vysílání naopak vítán a zvyšuje kvalitu příjmu, přičemž kvalitní příjem je možný i na standardní prutovou anténu.
Nezanedbatelnou výhodou systému DVB-T je možnost vysoce kvalitního příjmu i za pohybu a to i při rychlostech přes 200 km/hod., což systémy analogové TV, systémy digitální kabelové televize (DVB-C) nebo digitální satelitní televize (DVB-S) neumožňují. S mobilním příjmem se počítá jak v rychlovlacích, příměstské dopravě či autokarech a kromě TV programů se samozřejmě počítá hlavně s přenosem dat pro zprostředkování důležitých informací.
Stinné stránky
Kromě řady nesporných výhod má digitální vysílání také několik stinných stránek. Masivnějšímu využívání nových možností a rozvoji této oblasti brání jistá neochota koncových uživatelů, tj. diváků, investovat do nových technologií. Většina z nich je totiž prakticky spokojena s rozsahem a kvalitou stávajícího analogového vysílání a mnozí z nich využívají satelitní či kabelové šíření programů.
Pořízení set-top-boxu, nebo nákup relativně drahého digitálního TV přijímače tak z jejich pohledu představuje zcela zbytečný výdaj. Často diskutovanou otázkou je také stupeň komprese obrazových dat. Nejkvalitnějšího obrazu je samozřejmě dosaženo přenosem nekomprimovaného datového toku, což je však z hlediska provozovatele digitálního televizního vysílání velmi neekonomické.
Proto se tito provozovatelé snaží najít kompromis v podobě větší či menší komprese obrazu tak, aby vysílání bylo ekonomické a zároveň ještě sledovatelné. Vnímání kvality obrazu je navíc velmi individuální.
Digitální televize v ČR
Koncepce rozvoje digitálního vysílání počítá s tím, že v první fázi digitalizace vznikne prostor pro celoplošné vysílání dvou programových skupin, tzv. multiplexů, přičemž v rámci každého z nich bude možné přijímat minimálně čtyři televizní programy. Oba dva multiplexy budou pravděpodobně provozovat komerční televizní stanice s tím, že multiplex, který bude mít vyšší pokrytí bude zpočátku přenášet i vysílání veřejnoprávní televize. Později by Česká televize měla získat vlastní multiplex.
Stávající analogové vysílání podle této koncepce skončí kolem roku 2010. Všechny tuzemské televizní stanice jsou na digitalizaci již připraveny a počítají s ní ve svých strategických plánech. Podle informací, které se v současné době objevují v médiích, chtějí vlastníci televize Prima vytvořit síť metropolitních televizí a Nova uvažuje o rozšíření nabídky o filmový a sportovní kanál.
Veřejnoprávní Česká televize samozřejmě nechce zůstat pozadu a proto plánuje vznik dalších dvou kanálů, zpravodajského a vzdělávacího. Pozemní šíření digitálního televizního signálu testují od roku 1999 České radiokomunikace a společnost Czech Digital Group, přičemž licenci opravňující k šíření digitálního signálu obdržela i společnost Český Telecom. České radiokomunikace jsou v Praze schopny zahájit digitální vysílání prakticky ihned a slibují, že velkou část území pokryjí v řádu měsíců od okamžiku udělení licence. Český Telecom, který zajišťuje digitální distribuci signálu České Televize, je schopen spustit digitální vysílání v Praze a Brně v průběhu tří měsíců od udělení licence.
Malý slovníček pojmů
DTV (Digital Television) – digitální televize; systém výroby, zpracování a šíření televizních programů digitální technologií.
DTT (Digital Terrestrial Television) – digitální televize šířená pozemními vysílači; jde o základní a historicky nejstarší způsob distribuce televizního signálu, následovaný satelitní a kabelovou televizí. Vzhledem k riziku vzájemného rušení vysílaných signálů musí být vysílací pásma rozdělena do kanálů, které jsou pomocí národních a mezinárodních organizací koordinovaně přidělovány jednotlivým televizním stanicím.
DTA (Digital Terrestrial Audiobroadcasting) – digitálně šířené rozhlasové vysílání.
HDTV (High Definition Television) – televize s vysokým rozlišením obrazu; televizní systém s vysokým počtem obrazových řádků, při běžném sledování obrazu prakticky nerozlišitelných. Dnešní systémy HDTV jsou již výlučně digitální s kódováním obrazu v MPEG-2.
SDTV (Standard Definition Television) – televize se standardním rozlišením; dosud všeobecně používaný analogový systém s dnes již nedostačujícím počtem obrazových řádků. K zvýšení kvality a rozlišení obrazu jsou někdy v dražších televizorech používány digitální filtry a interpolace, nejde však o DTV.
DVD (Digital Video Disc) – digitální médium navazující podobným způsobem zápisu na CD a CD-ROM. Protože kapacita může být až 17 GB, tj. 8 hodin videozáznamu, je DVD vhodný pro záznam celovečerních filmů. Obraz je kódován v MPEG-2 a zvuk v Dolby Digital nebo MPEG nebo LPCM.
Interaktivní vysílání?
Televizní přijímač nemusí vždy nutně sloužit pouze k pasivnímu příjmu televizního signálu, ale v případě digitálního vysílání dle specifikace DVB-T/RCT s využitím tzv. zpětného kanálu nabízí i určitou interakci. Mezi takto poskytované služby patří např. elektronický přehled programů (EPG – Electronic Programme Guide), nabízející kromě přehledu programové nabídky u jednotlivých televizních stanic také možnost naprogramování si záznamu libovolného pořadu s tím, že záznam se začne pořizovat až v okamžiku, kdy je pořad skutečně vysílán.
Elektronický přehled programů může být doplněn také o textové informace o jednotlivých pořadech nebo o videospoty. V rámci interaktivního vysílání lze realizovat i služby typu Pay-TV, čili sledování placených programů, nebo Video-on-demand, tj. video na přání.
Teletext, ve své současně známé podobě, se v rámci digitálního vysílání stane prakticky minulostí. Digitální televize, v případě, že je vybavena internetovým prohlížečem, může sloužit i jako zařízení pro přístup k internetu a provozovatelé teletextového vysílání se během krátké doby stanou spíše poskytovateli on-line obsahu. Typická rychlost připojení by se měla pohybovat okolo 512/128 kbit/sec. Tuto rychlost lze s využitím současně dostupných technologií zvýšit až na 2048/512 kbit/sec, což je srovnatelné s vysokorychlostním internetem prostřednictvím ADSL.
Internet zprostředkovaný přes DVB-T/RCT nabízí všechny standardní služby internetu, tj. Http, Ftp, P2p, SMTP, POP3 a NNTP. Tím se „televizor“ stane i virtuálním nákupním centrem a bankou, protože online nákupy a online správa bankovního účtu patří na internetu již mezi běžně využívané služby a bylo by jen škoda této možnosti nevyužít.
A co k tomu všemu bude potřeba za technické vybavení? Pomineme-li možnost opatřit si ke stávajícímu analogovému televiznímu přijímači některé z externích digitálních zařízení dostupných na trhu, je samozřejmě nejlepší pořídit si nový digitální televizní přijímač či přídavnou PCI kartu do osobního počítače. Ta však musí vyhovovat normě DVB-T/RCT nebo DVB-T a specifikaci MHP 2.0.