Nejnovější výzkum vědců z univerzity v americkém Utahu dokazuje, vši se vyvíjely spolu s lidmi a moderní člověk Homo sapiens byl v přímém kontaktu se svým předchůdcem Homo erectus. Ke kontaktu docházelo ještě relativně nedávno, zhruba před 25 000 roky.
Překvapivé výsledky výzkumu vyvracejí dosud obecně uznávanou teorii, že Homo erectus zanikl před stovkami tisíc let. Lidé dnes mají dva druhy dětských vší (Pediculus capitis). Jeden se vyvinul u Homo erectus a druhý u Homo sapiens. Jediný způsob jak k tomu mohlo dojít, je přímý kontakt mezi oběma druhy, tvrdí vědci.
Ohromující poznání lidského druhu
„Jde o nesmírně závažný objev a ohromující skutečnost, že jsme měli v minulosti fyzický kontakt se zástupci předchůdců dnešního člověka,“říká David Reed, který se zabývá studiem vývoje savců na Floridské univerzitě v USA. „Tyto dva vývojově odlišné druhy se spolu stýkaly, fyzicky e dotýkaly, možná spolu bojovaly a není vyloučeno, že spolu i mírumilovně žily.“
Vědci dlouho věřili, že předchůdci našeho druhu se odlišili před 1,2 miliony let. Reedova pozorování však ukazují, že dva téměř totožné, ale geneticky rozdílné druhy dětských vší se oddělily ve stejném období.
Parazit jako důkaz
Výsledky výzkumu těchto parazitů nám vypovídají o naprosto neznámé etapě ve vývoji lidstva a dávají biologům, či antropologům do rukou úplně nové argumenty. Podle autorů výzkumu došlo ke kontaktům mezi oběma druhy nejspíše v Asii před 25 – 30 000 roky. „Záznam naší minulosti je nesmazatelně zapsán v našich parazitech,“ říká jeden ze spoluautorů objevu Alan Rogers z univerzity v Utahu. Protože pro přenos vší je nutný přímý fyzický kontakt, jde podle vědců o vynikající ukazatele pro zkoumání lidské evoluce. Výzkum rovněž potvrzuje teorii rychlé expanze zástupců lidského druhu Homo sapiens z Afriky před 150 000 – 50 000 lety, odkud se přes Asii šířili na ostatní kontinenty a při své expanzi pohltili i svého předchůdce Homo erectus.
Veš provází člověka celá tisíciletí
Lidské vši, odvšivovací hřebeny a popisy odvšivovacích prostředků jsou známy z archeologických nálezů zejména z oblasti Mrtvého moře, Egypta, či dalších částí antického světa. Například v egyptských textech ze 16. století př. n.l. je popisován odvšivovací prostředek z datlí a mouky.
Veš dětská není ani zdaleka zanikajícím parazitem a dodnes působí zdravotní problémy milionům školních dětí po celém světě. Například v Izraeli je napadeno vší až 50% dětí alespoň jednou za rok, v Belgii se veš vyskytuje až u 9% dětí, v Austrálii u 13% dětí. Veš dětská přenáší celou řadu choroboplodných zárodků, například skvrnivky.
Vývoj vajíček vši dětské trvá 7 – 10 dní a dospělé vši se posléze velmi rychle dokážou stěhovat z jedné hlavy na druhou. Spolehlivým ukazatelem pro výskyt vší je tzv. mokré vyčesávání hřebenem tzv. všiváčkem. Mokré proto, že suché vši, zdržující se u kořínků vlasů snadno uniknou, kdežto mokré se znehybní a snadno se vyčešou. Proti vším se pomocí chemických prostředků bojuje stále obtížněji, protože vlivem genových mutací se stávají proti některým přípravkům imunní.
