Praha zas jednou připravila historiků jedno opravdu velké překvapení. Jaká tajemství se po dlouhá staletí skrývala pod bývalými kasárnami v samém centru Prahy?
Na místě bývalých kasáren Jiřího z Poděbrad na pražském Náměstí Republiky nyní roste moderní budova obchodního centra. Jak je naštěstí nejen zvykem, ale pro stavaře v podobné lokalitě i zákonnou povinností, byli povoláni archeologové, aby zde zkusili své štěstí a případně zachránili co se ještě dá. Žádná případná památka, která by se zde mohla skrývat by totiž nepřežila následné betonování a byla by tak pro budoucnost nenávratně ztracena. Neočekávalo se zde sice nic převratného, ale co kdyby!
Je to objev století!
Odborníky však čekalo nejen překvapení, ale doslova archeologická senzace současnosti. Paláce, zbytky přepychového vybavení domácností, nečekaný objev základů patrových domů z doby románské. To je jen stručný výčet hlavních nálezů, které defilovaly – jsme přeci v kasárnách – před jejich užaslýma očima. To opravdu nečekal ani největší optimista!
Pouhý fakt historických nálezů v místě prokazatelně obývaném stovky let by neměl nikoho překvapit, natož aby si zasloužil označení za senzaci. Musíme si ale uvědomit, že i historici mají ustálenou představu o historii osídlení a neradi svůj názor mění. K nejstarším dosud uznávaným lokalitám Prahy tak kromě Vyšehradu a pražského hradu patřily ještě dnešní Malá strana a Staré město. Současné Náměstí Republiky se podle vžitého názoru mělo stát součástí městské zástavby až po založení Nového města v druhé polovině XIV. století. Odborníci sice tušili, že ani Nové město nebylo založeno „na zelené louce“, ale předpokládali, že na jeho území do té doby byly pouze vesnické usedlosti a nic víc. Odkryté nálezy však proti všem předpokladům tuto představu zcela zásadně mění.
I věda má své rekordy
Areál naleziště, na němž se měl uskutečnit výzkum, se nachází v severní části Nového Města pražského, poblíž původních staroměstských hradeb, postavených v první polovině 13. století.
V bezprostřední blízkosti (v místě dnešního obchodního domu Kotva) se na přelomu 12. a 13. století nacházel románský kostel sv. Benedikta, hospodářské objekty řádu Německých rytířů a brána městského opevnění.
Prvním rutinním krokem archeologů před vlastním odkrytím nálezů (tak je tomu téměř vždy) bylo provedení předběžného, neboli zaměřovacího výzkumu. Ten spočívá v hloubení sond a rozvržení celé zkoumané lokality na čtverce. Teprve potom dostala historie svou šanci a mohl začít vlastní detailní průzkum, který představujete stovky a stovky hodin opatrné mravenčí práce s lopatami a škrabkami. Každá historická vrstva byla pečlivě geologicky a historicky datována, každý nalezený objekt, i ten sebemenší, byl přesně zakreslen a opatrně zakonzervován a teprve poté se mohlo pokračovat hlouběji do terénu i historie. O rozsahu a náročnosti tohoto výzkumu svědčí i fakt, že jde o největší plošný výzkum v zástavbě městského jádra v celých dějinách české archeologie.
Kdo hledá, najde!
Před očima odborníků se tak zpětně odvíjel film o stavbách i o bourání, o budování i ničení. Pod navážkami zeminy, která při výstavbě kláštera a později kasáren tehdejším dělníků posloužila k vyrovnání terénních nerovností, se postupně nacházely další a další pozůstatky činnosti kláštera i životů prostých měšťanů – zlomky barokní sochy, zbytky kostí z klášterní kuchyně, pozůstatky nádobí i pruská dělová koule z války v roce 1753…
V posledních odkrytých vrstvách, tedy v nálezech z třináctého století, však archeology čekalo největší překvapení. A to bylo opravdu mimořádné! Zachované památky na románské paláce a výstavné měšťanské domy, včetně zbytků jejich vybavení. To vše zde vydalo svědectví o zámožnosti tehdejších obyvatel.
V době románské a raně gotické většina obyvatel našich zemí žila v tzv. zemnicích, tedy jakési obdobě partyzánských zemljanek, čistě dřevěných stavbách, zapuštěných pod úroveň terénu. Tím je dáno, že jediné co lze po staletích nalézt jako památku ne vesnická sídliště jsou negativní otisky dřevěných částí, tedy to, co zbude v terénu po zetlení dřeva. Na novoměstské lokalitě byly ojediněle odkryty i zbytky dřev, podle prvního vyhodnocení nálezů doklad původních dřevěných konstrukcí staveb, tedy podzemních a přízemních částí obytných domů. Archeologové se dokonce domnívají, že se u větších objektů jde o zbytky domů s konstrukcí ze dřeva a hlíny. Ty by navíc podle velikosti mohly být patrové. Domy měly shodnou orientaci, z čehož se dá usuzovat, že byly součástí souvislejší zástavby.
Paláce na prestižní adrese
Hlavním nálezem, opravdu senzačním, pak byly základy oněch dvou románských paláců. První z nich svědčí o velmi rozlehlé stavbě, dokonce tak veliké, že její hlavní místnost měla tři křížové klenby. To nikde v Praze nemá obdoby. Také druhý, menší dům, byl pravděpodobně nejméně patrovou stavbou. Paláce zřejmě obývali bohatí kupci, jimž sídlo v tomto místě přinášelo mnohé výhody, včetně té, že tímto směrem vedla z Prahy i známá a velmi používaná obchodní cesta.
Odborníci dokonce zjistili, že tyto výstavné paláce byly zbourány někdy kolem roku 1230. Tehdy byly totiž vystavěny nové staroměstské hradby a tato sídla se ocitla těsně za nimi, tedy z hlediska tehdejšího způsobu dobývání měst v té nejrizikovější oblasti. Bohaté kupce tak nejspíš vystřídala chudina, žijící ve stínu opevnění. Mezi „prestižní adresy“ se dnešní centrum vrátilo až za Otce Vlasti.
Jaká je budoucnost nálezu?
Samotní archeologové mají nyní jasno. Ještě nejméně tři roky budou zpracovávat, třídit a popisovat nalezený materiál. Poté teprve bude publikována souhrnná zpráva.
Obě nejcennější památky budou zakonzervovány a v nějaké přijatelné formě zpřístupněny v interiérech nového obchodního centra. Uvažuje se i multimediální prezentaci, která by návštěvníky seznámila i s ostatním nálezy, tedy s historií v době barokní, renesanční a gotické.
Další informace naleznete na:
www.archeologicke.misto.cz
www.archaia.cz
www.namrepubliky.cz
www.npu.cz
HISTORIE NALEZIŠTĚ
· Psaná historie začíná vlastně až rokem 1348, tedy založením Nového města pražského Karlem IV. Tehdy byly zahájena i výstavba měšťanských domů.
· O několik let později zde byl vybudován špitál s kostelem Panny Marie, který byl o sedmdesát let později zničen husity.
· Po konci husitských bouří až do roku 1638 byl na tomto území nic podstatného neudálo. Rostly zde měšťanské domy a ulice, stěhovali se sem řemeslníci i královští služebníci.
· K první větší změně došlo právě až v roce 1636, kdy zde byl založen klášter kapucínského řádu spolu s kostelem sv. Josefa. Ještě v polovině 18. století se řeholníci snažili o modernizaci svého sídla, ovšem s jejich úsilím zkrátka skoncoval Josef II zrušením kláštera.
· Jeho nástupce na císařském trůně pak měl pro zachovalý areál další, v té době příznačné využití: V roce 1794 tu vznikla vozatajská kasárna.
· Ta se v polovině 19. století ještě více rozšířila, a to i na úkor zbytků tehdy ještě dochovaných klášterních budov. Vojáci zde pak přežili až do roku 1993.
Překvapil i Petřín
Není to ještě ani 10 let, co podobné překvapení jako pražském Náměstí Republiky připravil odborníkům pražský vrch Petřín. I zde proběhl zadán rutinní průzkum před plánovanou rekonstrukcí barokního refektáře na západním svahu. A najednou se objevily zbytky kamenného stavení (z doby, kdy z kamene mohl stavět jen král nebo církev), s pozůstatky několika desítek koní i jedním hrobem muže. Navíc z vrstvy popela bylo jasné, že konec tohoto sídla byl velmi dramatický. Určitě zde však došlo k požáru a možná i k boji při náhlému přepadení.
