Hladinu světového zájmu v nedávné době rozvířil objev zcela nového druhu mořského krokodýla, který obýval světové oceány před 135 miliony let. Jeho objevitelé mu dali přezdívku Godzila! Nebyl to však jediný gigantický krokodýl dávnověku.
Mořský drak se zvláštní hlavou
Možná, že pojmenování mořskými draky Godzila, popsaného pod jménem Dakosaurus andiniensis, leckoho překvapilo. Nešlo totiž o žádného obra, čtyřmetrový dakosaurus se sám musel mít na pozoru před jinými, mnohem většími mořskými draky, např. před čtyřikrát většími pliosaury. Však také dakosaurus nevděčí za svou přezdívku dosažené velikosti, ale na krokodýla velmi nezvyklému tvaru hlavy. Připomíná spíše hlavu dravých dinosaurů, podle nichž bylo filmové monstrum Godzila vyfantazírováno. Paleontology však uvedla v úžas skutečnost, že šlo o zcela nový druh mořského krokodýla, vymykajícího se všem až dosud známým poznatkům o této nesmírně zajímavé skupině archosaurů.
Je to další přírůstek do nesmírně bohaté škály tvarů i způsobu života, kterou krokodýli představují. Někteří pravěcí krokodýli byli totiž tak neuvěřitelní, těm dnešním tak nepodobní, že by je snad nikdo ani za krokodýly nepovažoval.
Pozor, na stromě číhá krokodýl!
Ne, to není chyba tisku. Krokodýli jsou prastarou skupinou, prakticky stejně starou jako dinosauři. Objevili se na Zemi spolu s nimi zhruba před 220 – 230 miliony let v triasu a jsou jim z dnes žijících tvorů vývojově nejblíže. Je to těžko uvěřitelné, ale krokodýl je mnohem bližší příbuzný s vrabcem z vaší zahrádky než třeba s ještěrkou nebo varanem.
Časné formy krokodýlů však vypadaly zcela jinak, než jak je známe dnes. Byli to lehce stavění po dvou běhající rychlí tvorové, dlouzí asi třicet až padesát centimetrů. S vodou měli společné jen to, že ji pili. Byli vyloženě pozemními tvory. Lovili malé obratlovce a větší létající hmyz. Někteří z nich vystoupili na stromy, jejichž větve a koruny se staly jejich hlavním lovištěm. Někteří paleontologové se dokonce domnívají, že všichni krokodýli byli původně stromovými živočichy. Dokládají to nejen shodnými kosterními znaky, ale i tím, že i mláďata dnešních krokodýlů zdatně šplhají po stromech a občas tam hledají úkryt. K tomu mají krokodýli zápěstní kůstky uspořádány podobně jako ptáci, jimž to umožňuje skládání křídel nebo uchopení větve. Jedna z dřívějších teorií dokonce tvrdila, že se ptáci přímo z krokodýlů vyvinuli.
Další objev v Africe
Jednou z takových lehkých forem, velmi pravděpodobně kombinujících lov na zemi i ve větvích podobně jako např. dnešní kuna, byl i nedávno objevený a dosud nepojmenovaný krokodýl z Malawi v jihovýchodní části Afriky. Lovil ve zdejších pralesích před sto miliony let. Běhal na dlouhých zadních nohách, zatímco přední mnohem kratší končetiny byly uzpůsobeny k uchopení a přidržení kořisti. Těžko byste v něm ale poznali krokodýla. Jeho tlama byla kratší, širší a vyšší, než na jakou jsme u nich zvyklí. Vzhledem i způsobem života spíš připomínal malého dravého dinosaura.
Ze souše do vody
Pak však přišlo období netušených změn. Krokodýli se přizpůsobili narůstající konkurenci ze strany velkých i malých dravých dinosaurů, které nedokázali čelit. Uchýlili se proto do prostředí, které dinosauři neobsadili, do vody.
Zde, ničím a nikým nerušeni, časem zcela změnili své tělesné proporce a ovládli říční toky. Vytvořili gigantické sladkovodní formy, třikrát hmotnější, než byli největší draví dinosauři. Pronikli i do moře a přizpůsobili se novému živlu tak dokonale, že se jejich končetiny změnily ve veslovité a konec ocasu v ploutvovitý obdobného tvaru, jaký nalézáme u ichtyosaurů (viz. slovníček) nebo u ryb. Dosahovali délky 3 – 4 metrů a jejich tlama měla již dobře známý dlouhý a štíhlý tvar. Nedávný objev dakosaura s tvarem tlamy do té doby nevídaným však dosavadní představy paleontologů o mořských krokodýlech zvrátil.
Kdo ovládne oceány?
První fosílie tohoto všem představám se vymykajícího nového krokodýla (Dakosaurus andiniensis) objevila argentinská paleontoložka prof. Zulma Gaspariniová (našimi sdělovacími prostředky tvrdošíjně vydávaná za muže) v roce 1996 v údolí Neuquen v Patagonii. Před 135 miliony let byla tato lokalita hlubokým zálivem tropického oceánu. Byl to však pouhý fragment, z něhož toho nebylo možno mnoho vyčíst.
Nedávno však byly objeveny další dva exempláře, včetně kompletní lebky. Ta paleontologům doslova vyrazila dech. Místo protáhlé štíhlé tlamy jiných mořských krokodýlů se dívali na krátkou, podstatně vyšší masivní lebku s velkými zuby, vzhledově připomínající daleko víc lebku dravého dinosaura než krokodýla.
Stavba lebky a chrupu dakosaura dokazuje, že se živil zcela odlišnou kořistí než jeho mořští bratranci s protáhlými tlamami. Nebyly to malé ryby, ale především mořští plazi, zřejmě menší plesiosauři (viz. slovníček) a jiní velcí mořští živočichové. Muselo jít opravdu o krutého dravce a není vyloučeno, že největší jedinci tohoto druhu značně převyšovali délku těch nalezených. I jeho končetiny byly přeměněny v ploutve, stejně jako ocas.
Přes tyto pozoruhodné adaptace však nakonec mořští krokodýli souboj s gigantickými pliosaury (viz. slovníček), pozdějšími mosasaury (viz. slovníček) a obrovskými žraloky o dominanci v oceánech prohráli a vyhynuli.
Gigantičtí predátoři
Největšími predátory pevnin nebyli tedy draví dinosauři, jako např. giganotosaurus (viz. slovníček) nebo tyranosaurus (viz. slovníček), ale krokodýli. Největší z nich dosahovali hmotnosti i přes 18 tun, což je třikrát víc než např. tyranosaurus, a délky 15 – 18 metrů.
Největším známým krokodýlem druhohor byl Deinosuchus hatcheri ze svrchní křídy Severní Ameriky z doby asi před 76 miliony let, dosahující délky 15 – 16 metrů. Podobal se zvětšenině dnešního krokodýla mořského (Crocodilus porosus). Tento nebezpečný lovec zanechal díry po sevření zubů na zkamenělých lebkách svých obětí, několika velkých zhruba desetimetrových dinosaurů. Mezi ně patřil i kachnozobý dinosaurus druhu Parasaurolophus walkeri.
Jak se loví čtyřmetrové ryby?
Velikostí se mu vyrovnal africký druh Sarcosuchus imperator s mnohem štíhlejší tlamou, rovněž notorický lovec dinosaurů, který však nepohrdl ani velkými rybami. Na jejich uchvácení byly jeho čelisti opravdu výborně uzpůsobeny. Soudě podle jejich velikosti, mohl bez problémů uchvátit ryby i čtyřmetrové. „Jeho útok byl jako úder gigantického torpéda složeného z ocelových svalů“, prohlásil o něm jeho objevitel, americký paleontolog Sereno.
Sarcosuchus žil zhruba před 110 miliony let a jeho současníkem byl i obrovitý, zhruba stejně velký dinosaurus, krokodýlům podobný spinosaurus, zdržující se rovněž v blízkosti vodních toků. Měli velkou plachtu na prodloužených trnech obratlů a soudě podle tvaru jejich čelistí, značnou část jeho kořisti tvořily rovněž velké ryby. Došlo-li někdy k boji mezi oběma těmito giganty, musel to být zápas, který nemá v dnešním světě obdoby.
Dvanáctimetroví kajmani
Ani třetihory však nezůstaly pozadu, pokud jde o existenci gigantických forem zástupců skupiny krokodýlovitých. V Amazonii u brazilsko-peruánských hranic byly v roce 1991 objeveny pozůstatky vědě dosud neznámého dvanáctimetrového kajmana, popsaného později pod jménem Purusaurus brasiliensis, který žil koncem miocénu, tedy asi před 10 – 15 miliony let. Největší jedinci tohoto druhu dosahovali jistě velikosti přes 15 metrů.
Zhruba ve stejné době a v téže oblasti žil i přes 12 metrů dlouhý Caiman neivensis, který musel být rovněž postrachem všeho živého. A je tu ještě třetí obr, nejmladší a zřejmě ze všech největší. Ještě před třemi miliony let lovil v Amazonii osmnáctimetrový kajman Dinosuchus terror, jehož jméno by se dalo přeložit do češtiny jako hrůzokajman děsivý. V roce 1876 ho popsal francouzský paleontolog P. Gervais.
Je velkým omylem považovat krokodýly za primitivní přežívající pozůstatky pravěku. Jsou sice prastaří, ale současně i úžasně moderní, dokonale adaptovaní na prostředí, v němž žijí a loví.
Slovníček
Ichtyosaurus – podobal se dnešním delfínům, byl to však ryboještěr s mohutným tělem, který se ze všech skupin plazů nejlépe přizpůsobil vodnímu prostředí.
Plesiosaurus – dravý mořský ještěr, dlouhokrký predátor. Někteří dosahovali délky až 18 m. Je s ním ztotožňována Lochnesská příšera.
Pliosaurus – velice rychlý dravý živočich, dlouhohlavý a krátkokrký zástupce opravdových vládců všech druhohorních moří. Měl čtyři charakteristické pádlovité končetiny. Bleskurychlým pohybem lovil mohutnými ozubenými čelistmi ryby. Dosahoval délky kolem 5 metrů.
Mosasauryus – ještěr příbuzný varanům, zcela přizpůsobený životu v mořích. Tělo měl ještěrkovité, dlouhé až 12 m, zakončené silným plavavým ocasem. Jeho lebka byla zašpičatělá, zploštělá.
Giganotosaurus – obří ještěr, dlouhý 17 až 20 m. Měl protáhlejší lebku a štíhlé dýkovité zuby, uzpůsobeny k řezání masa kořisti. Dosahoval hmotnosti kolem 8 tun. Lebka největších jedinců měří téměř 2 m, tedy více než je výška průměrného dospělého člověka.
Tyranosaurus – masožravý dinosaurus. Jeho délka se odhaduje až na 17 m, vážil téměř 7 tun a vzpřímený dosahoval výše 6 metrů. Měl krátké přední nohy, malé oči a zuby vhodné spíše k drcení kostí
Býložravý krokodýl
Ačkoliv se to zdá těžko uvěřitelné, vytvořili krokodýli během svého vývoje dokonce i býložravé formy. V roce 2000 byla lebka takového krokodýla objevena na Madagaskaru, kde žil asi před 70 miliony let, tj. na sklonku druhohor. Byl pojmenován simosuchus, byl asi metr dlouhý a jeho tupě zakončená tlama byla velice krátká. Jeho chrup svou stavbou připomínal býložravé dinosaury ankylosaury nebo stegosaury.
Napadají i člověka
V současnosti jsou zástupci krokodýlů rozšířeni v teplých oblastech celého světa a největší druhy, jako např. krokodýl mořský, nilský nebo kajman černý, napadají i člověka.
Největším z žijících krokodýlů je krokodýl mořský (Crocodyus porosus) z jihovýchodní Asie. Byly doloženy rekordní exempláře o délce deset metrů. Poslední vědecká studie dokonce dělí tento druh na čtyři samostatné druhy, z nichž největším má být Crocodylus raninus z Bornea.
Mezi obrovské krokodýly patří i krokodýl nilský (Crocodylus niloticus), žijící v Africe v několika poddruzích. I u tohoto druhu je znám aspoň jeden desetimetrový jedinec.
Jihoamerický kajman černý (Melanosuchus niger) dosahuje maximální délky okolo šesti metrů.
Krokodýlí božstva
Lidé žijící v přírodním prostředí měli odjakživa před velkými krokodýly respekt a úctu. V mnoha případech je považovali dokonce za božstva a prokazovali jim i příslušné pocty. V některých místech jim dokonce přinášeli i lidské oběti. Týkalo se to nejen primitivně žijících kmenů, ale i vyspělých civilizací. Stačí třeba připomenout, jaké úctě se těšil ve starém Egyptě krokodýlí bůh Sobek, jemuž bylo zasvěceno množství chrámů po celé zemi. Na počest posvátných krokodýlů postavili Egypťané dokonce celé město, nazvané Crocodilopolis.
V některých oblastech ve vnitrozemí Afriky „zastávali“ krokodýli i roli nejvyšších soudců, kteří současně s vynesením rozsudku provedli hned i ortel. Obviněný totiž musel přeplavat jejich jezero. Když se mu to bez úhony podařilo, byl prohlášen za nevinného. Uchvátil-li ho krokodýl, byl to důkaz viny. Když obviněný přišel třeba jen o nohu a ještě se dokázal dostat na druhý břeh, byl uznán vinným pouze částečně.
