Američtí vědci odhalují strategii odpočinku stěhovavých ptáků.
Kanadští drozdi malí se každý rok na podzim vydávají na 5000 km dlouhou cestu z Kanady a Aljašky na zimoviště ve Střední a Jižní Americe. S příchodem jara si svou pouť zopakují v obráceném směru. Ve vzduchu bývají dlouhé hodiny a na odpočinek jim nezbývá moc času. Zatímco běžně spí v noci a přes den si shánějí potravu, v době migrace zcela převrátí své zvyky. V noci letí a přes den snaží co nejvíce odpočívat. Ale namísto jednoho dlouhého spánku, který by za světla znamenal příliš velké riziko, že skončí v žaludku některému z predátorů, odpočívají jen po krátkých chvílích. Jejich spánek trvá v průměru pouhých 9 vteřin a dopřávají si jej několikrát denně. Kromě toho odpočívají podobně jako delfíni – vypnou jednu mozkovou hemisféru, zatímco druhá dává pozor, jestli se neblíží nebezpečí. Mají však i jiný způsob, kdy upadají do stavu jakési malátnosti a dění kolem sebe vnímají doslova na půl oka – mají částečně přivřené obě oči, ale přesto jsou schopni zaregistrovat blížící se nebezpečí. Odborníci ze ohajské Státní univerzity Thomase Fuchse a Bowlinga Greena spekulují o tom, že některé druhy spánku ptáci využívají i za dlouhého letu, nicméně tuto hypotézu se zatím nedokázalo dostatečně prokázat.
