https://www.youtube.com/watch?v=s2-Xehx9jI4

Visací zámky se začaly používat již v dobách starověkého Říma jako ochrana přepravovaného zboží proti zlodějům. Přestože uplynuly tisíce let, zůstává visací zámek stále jedním z nejdůležitějších zabezpečovacích zařízení.

Nejpevnější částí visacího zámku je laminované tělo skládající se z mnoha tvarovaných plíšků poskládaných na sebe a spojených laminátem. Obdobná technologie je využívána při výrobě bezpečnostních dveří či trezorů.

Pak se tělo spolu s krytkami snýtuje do pevného celku. Mezitím se na soustruhu opracovává ocelová tyč tak, aby vyhovovala rozměrem tělu zámku. Soustružnický nůž je přitom chlazen emulzí vody a oleje. Nakonec se vysoustruhovaná tyč, která bude tvořit oko zámku, ohne do tvaru písmene U.

Do vnitřní části zámku, jež se promaže vazelínou, se vloží do připravených žlábků zajišťovací kuličky zamezující po uzamčení vytažení oka třmenu. Na jádro zámku se nasadí kryt a sestaví se vnější tělo vložky.

To je složeno z těla vložky, pružin a válečků. Vnější část se poté nasune na otočnou vložku s otvorem pro klíč, vloží se pružina třmenu a spodní kryt zámku a celý zámek se slisuje dohromady.

Pak již zbývá jen zkompletovat zámek s dvojicí klíčů a náhodné zámky ze série otestovat. A to jak mnohočetným zamčením a odemčením, tak i nárazy, pády, páčením apod.