https://www.youtube.com/watch?v=yN4OdKPy9rM

V současnosti se s klimatickými změnami, mezi něž patří globální oteplování, hovoří o problému, jakým je tání permafrostu, neboli věčně zmrzlé půdy. Někteří odborníci se bojí, že po jeho případném rozmrznutí se do ovzduší uvolní značné množství plynů, které následně přispějí k dalšímu nárůstu skleníkových plynů v atmosféře.

Problémy s táním by samozřejmě měli i obyvatelé dotčených oblastí, neboť celá infrastruktura (silnice, cesty, budovy) by rázem mohla uvíznout v bahně. To by navíc mohlo například na Sibiři přinést problémy ve splavnosti tamních řek. Na druhou stranu se však nabízí zemědělské využití nové uvolněné půdy.

Merritt Turetsky, který působí na univerzitě v Michiganu v USA, se tomuto problému intenzivně věnuje a přišel s poněkud překvapivým tvrzením. Po prostudování rašeliništních oblastí Kanady, kde permafrost začal tát, se ukázalo, že při tání dochází k radikální změně vegetace, a dokonce se mění i fungování procesů v půdě.

Plyny z rozmrzající půdy pak neunikají do atmosféry, ale kumulují se v živých organismech. Jak půda rozmrzá, vzrůstá množství biomasy – rostlin, které oxid uhličitý do sebe akumulují. Paradoxně tak rozmrznutí permafrostu může vést k „celkovému ochlazení“, protože množství zachyceného oxidu uhličitého poroste.