https://www.youtube.com/watch?v=wBwU1m7gMAs

Každý člověk má někdy chvíli, kdy by potřeboval být o nějaký ten centimetr, neřkuli metr vyšší. Někteří to řeší za pomoci různých stoliček, stolů apod., ale v okamžiku, kdy se po bolestivém pádu sbírají ze země, litují, že si nevzali žebřík.

Dříve se užívaly žebříky dřevěné, které však byly příliš těžké a špatně se s nimi manipulovalo. Dnes je nejrozšířenějším pomocníkem žebřík hliníkový. Je trvanlivý, stabilní a lehký. Aby však byl hliník dostatečně pevným, je nutné do něj přidat křemík, hořčík, mangan a měď.

To se děje v peci při 700 oC. Poté se roztavená hmota nalije do připravených forem umístěných v zemi. Po zchladnutí, a tím i vytvrdnutí vzniknou hliníkové tyče skoro 7 metrů dlouhé, jež se posléze řežou na tzv.

hliníkové pelety, jejichž velikost závisí na požadované délce žebříku. Ještě zcela nevychladlá peleta se za pomoci lisu protlačuje speciální maskou, čímž vzniknou kolejnice dlouhé až 40 metrů. Kolejnice se následně vytvrdí a zcela vychladí.

Pak pila nařeže kusy o potřebné délce a na konec každé kolejnice se přinýtuje protiskluzná ochrana.

Pracovníci přinýtují jednotlivé stupně žebříku, horní díly a také rozpěru, jež má zajistit, aby se žebřík v nevhodnou chvíli nesložil či naopak neroztáhl.