Již potřetí udělilo vydavatelství RF HOBBY Cenu časopisu 21. STOLETÍ pro nejlepšího mladého vědce do 35 let. Má podobu nejen nádherného diplomu, ale i finanční částky 100 000 Kč. Cena 21. STOLETÍ byla předána v rámci každoročního slavnostního udělování Prémií Otto Wichterleho, jimiž oceňuje Akademie věd ČR mladé vědecké pracovníky.
Na sklonku letošního jara tak již poosmé potěšily tyto ceny 24 badatelů.
Cenu 21. STOLETÍ převzal z rukou mediálního ředitele vydavatelství RF HOBBY, Mgr. Zdeňka Jůzka, třicetiletý RNDr. Michael Prouza, Ph.D. V pohodovém prostředí šťastnému vítězi blahopřál také šéfredaktor časopisu 21. STOLETÍ Pavel Přeučil.
Při této příležitosti předseda AV ČR, prof. ing. Jiří Drahoš, DrSc., uvedl: „Máme s časopisem 21. STOLETÍ prospěšnou dohodu o spolupráci. Jsme rádi, že i letos jí můžeme využít a tuto zvláštní cenu předat. Podpora našich mladých talentovaných vědců bude stále důležitější a my vítáme každého, kdo nám chce pomáhat.“
Minirozhovor:
Astronomie mě lákala již od dětství
Můžete pro 380 000 našich čtenářů přiblížit, čím se ve své vědecké činnosti zabýváte?
Pracuji v centru částicové fyziky Fyzikálního ústavu AV ČR. Už několik let se zabývám detekcí kosmického záření extrémně vysokých energií. Zapojil jsem se do projektu observatoře Pierra Augera v Chile, což je největší detektor kosmického záření na světě, kterému se podařilo dosáhnout několika velmi zajímavých úspěchů.
Dá se krátce vysvětlit náplň této vědecké činnosti?
Kosmické záření je nejstarší součástí částicové fyziky. Když byla na konci 19. století objevena radioaktivita, badatelé si říkali:„Dobře, radioaktivní jsou určité horniny, ze kterých vylétávají nějaké podivné částice. Jestliže se však vzdálíme od Země, tak záření bude určitě slabší – a tím dokážeme, že zdrojem jsou skutečně radioaktivní horniny. Jenže co se nestalo? Když lidé šplhali na vysoké věže a později létali balonem, zjistili, že ve vyšších výškách je ionizujícího záření ještě víc. Tak se ukázalo, že některé tyto zvláštní částice s velkými energiemi přilétají i z vesmíru. Od počátku 20. se zkoumají a v tomto oboru zůstává stále mnoho záhad. V současné době je nejzáhadnější vůbec nejenergetičtější kosmické zařízení, kterým se zabýváme právě my na observatoři Pierra Augera. Jeho energie jsou opravdu rekordní. Příroda urychluje částice stomilionkrát efektivněji, než dokážou vědci ve výzkumném středisku CERN v Ženevě. Je tedy zajímavé pátrat, kde ony částice jsou vlastně urychlovány, jak se dostávají na Zemi. A to není zřejmé ani po výzkumu, který už trvá sto let.
Jaké máte další plány?
V tomto velmi zajímavém experimentu bych rád vydržel po dobu jeho existence. V poslední době se podařilo najít jeden nový projekt – začali jsme spolupracovat s americkými kolegy, kteří připravují ke stavbě velký přehlídkový dalekohled.
Jak jste se vlastně dostal k astronomii?
Ve 4. třídě základní školy jsem četl knížku Milana Baumana „Záhady pro zítřek“ s příběhy o tom, jak se vědcům podařily různé objevy. Rozhodl jsem se, že určitě chci být vědcem, ale otázka byla, jakým. Brzy poté přišla knížka Josipa Kleczka. „Vesmír kolem nás“. Tak jsem se rozhodl, že chci být astronomem – a už mi to vydrželo. Ve čtrnácti jsem začal chodit na Štefánikovu hvězdárnu na pražském vrchu Petřín. Udělal jsem si demonstrátorský kurz a nějakou dobu tam prováděl návštěvníky. Rád jsem měl letní brigády i na hvězdárně v Ondřejově. Na vysoké škole jsem se od třetího ročníku zaměřil na astronomii.
Co si myslíte o postavení mladých vědců u nás?
Ačkoli se situace v posledních letech zlepšuje, stále není dobrá. Pokud by vědci neměli rádi svůj obor a většinou příjemné kolegy, tak asi u svých výzkumů nevydrží. Máte takový zvláštní pocit, když na srazu spolužáků vidíte, že ti kdysi méně úspěšní a méně chytří vydělávají několikanásobně více než ti, kteří zůstali ve vědě…
Myslím však, že je to na dobré cestě. Kdyby křivka platového růstu byla strmější než nyní, tak to bude ještě příjemnější. Všichni vedoucí a nadřízení se snaží, aby se situace zlepšila. Avšak problém je v tom, že když se stále mluví o nutnosti podporovat vědu, tak často zůstává jen u slov.
Peníze nejsou sice všechno, nicméně v okamžiku, kdy člověk má rodinu a děti a potřebuje je nějakým způsobem zabezpečit, tak začnou hrát určitě větší roli.
Vy, nastávající otec, nyní díky 21. STOLETÍ dostáváte 100 000 Kč. Můžete prozradit, co s nimi uděláte?
Myslím, že si za takovou slušnou finanční částku také zrekonstruujeme dvorek našeho domečku v Praze-Řeporyjích.
Vizitka
RNDr. Michal Prouza, Ph.D.
*V letech 1996–2001 vystudoval astronomii a astrofyziku na Matematicko-fyzikální fakultě UK Praha. Od roku 2000 pracuje ve Fyzikálním ústavu AV ČR, v sekci fyziky elementárních částic. Je řešitelem mnoha grantů z oboru astronomie.
*Od roku 2003 je předsedou neziskové Společnosti Astropis, která vydává stejnojmenný časopis Astropis, oficiální periodikum České astronomické společnosti. Reprezentuje ČR v Scientific Technical Committee Evropské jižní observatoře.
*V roce 2009 získal jednomyslnou nominaci od Českého národního komitétu astronomického na člena Mezinárodní astronomické unie (IAU). Inicioval stavbu českého robotického dalekohledu FRAM a zodpovídá za jeho provoz. Hojně publikuje v prestižních vědeckých časopisech, pobýval na mnoha prestižních zahraničních vědeckých pracovištích.
*Jeho koníčkem od dětství je archeologie, dlouhou dobu se zabýval horolezectvím, s kamarády chodíval do jeskyní. Nyní si odpočine při turistice pěšky i na kole či na vodě.
Manželka Michaela je nyní na mateřské dovolené: Ke konci letošního srpna přibude k dcerce Aničce další potomek.
Radost z úspěchu svého mladšího klolegy měl i ředitel Fyzikálního ústavu AV ČR, doc. Jan Řídký, CSc. 21. STOLETÍ se svěřil: „Doktor Prouza patří mezi naše nejtalentovanější postdoktorandy. Před pár roky obhájil doktorskou práci. Potom byl na Columbia University v New Yorku na postdoktorandském studiu. Považuji ho za velkou naději naší vědy.“
Dr. LINDA WICHTERLOVÁ:
V mládí je naděje!
Prémii propůjčil svoje jméno světoznámý vědec Otto Wichterle (1913–1998) – autor více než 150 patentů. Světově ho proslavil hlavně vynález silonu a měkkých kontaktních čoček.
S jejich výrobou mu v nesnadných podmínkách obětavě pomáhala jeho manželka, dr. Linda Wichterlová. Přes 60 let s ním prožívala úspěchy a zejména ústrky ze strany mocných.
Při předávání cen, které mladí badatelé přebírali z rukou předsedy AV ČR, prof. Jiřího Drahoše, jako čestný host blahopřála všem oceněným.
21. STOLETÍ dr. Linda Wichterlová řekla: „Kdyby můj manžel Otto žil, jistě by se tady potěšil. Vždyť v mládí je síla i naděje, Já upřímně přeji všem, aby ve svém bádání úspěšně pokračovali, aby jim bádání přinášelo radost a uspokojení. Je krásné, že zde ocenění – i od časopisu 21. STOLETÍ – dostávají mladí lidé. Protože co je na tom, jestliže se někdo dočká uznání, když už je nad hrobem?!“