Být v kondici je trendy, kdo se nevěnuje silovému tréninku, nejde s dobou. Matrou je trénovat: tvrději, rychleji a silněji. Tím svá těla posouváme na hranici možností. Co se ale stane, když se přílišnému tréninku začnou bránit? Poznáte varovné příznaky?.

Svaly jsou velmi přizpůsobivé, ale i ony mají své limity. V extrémním případě, když jsou příliš přetížené, může dojít ke stavu zvanému rabdomyolýza, při kterém se kosterní sval rozpadá a uvolňuje přitom bílkoviny a elektrolyty do krevního oběhu, což může ohrozit například srdce a ledviny.

Námahová rabdomyolýza (ER) je pak podtyp způsobený fyzickou námahou. „Důkazy naznačují, že počet případů ER od roku 2020 roste,“ říká Nick Kruijt, akademický výzkumník z Radboud University Medical Centre.

Vědci se domnívají, že k tomu může přispívat několik faktorů. Větší povědomí sportovců, trenérů a lékařů pravděpodobně vedlo ke zvýšení počtu diagnóz. Zároveň někteří odborníci poukazují na návrat k cvičení po pandemii a rostoucí popularitu vytrvalostních výzev a fitness trendů řízených sociálními médii jako na možné faktory.

„Případy ER jsou hlášené u všech druhů fyzické aktivity,“ komentuje situaci Tamara Hew-Butlerová, výzkumnice sportovní výkonnosti na Wayne State University.

Příliš intenzivní cvičení může vyvolat rabdomyolýzu

„Objevuje se na hodinách spinningu, u fotbalistů a dokonce i u plavání. Mezi mimořádné případy pak patří pacient, který strávil delší dobu zahradničením, a další, který celé hodiny horlivě hrál na bicí,“ dodává.

Syndrom byl také hlášen po vysoce intenzivních fitness režimech, včetně cvičení CrossFit, Murphových výzev a HYROXu. Pokud je intenzita tréninku navyšována postupně a regenerace mezi tréninky je dostatečná, jsou tyto sporty pro většinu populace bezpečné.

Riziko vzniká, protože tyto programy často kombinují několik uznávaných rizikových faktorů: vysoce motivované sportovce, vysoké tréninkové objemy, zapojení celého těla a přehřátí.

Ne každý rozpad svalů je špatná zpráva – „abyste se zlepšili a zesílili, potřebujete nějaký rozpad,“ říká Hew-Butler. Kosterní svalstvo je aktivní tkáň, která se neustále přestavuje jak během námahy, tak i v klidu.

Cvičení tento pokrok jednoduše urychluje. Na jedné straně škály leží běžná svalová bolest s opožděným nástupem (DOMS), což jsou bolesti, které se objevují po nezvyklém cvičení a obvykle odezní bez léčby.

Na druhém konci je rabdomyolýza, kdy se rozpad svalů stává natolik závažným, že ohrožuje další orgány. Kde je hranice mezi nimi?

Riziko zvyšuje teplo, dehydratace a léky

Biomarker kreatinkináza (CK), enzym uvolňovaný při rozpadu svalů, je klíčovým diagnostickým markerem. Pomáhá lékařům odhadnout stupeň poškození svalů, ale nestanoví jasnou hranici mezi zdravou svalovou adaptací a patologií.

Hladiny CK mohou po cvičení dramaticky vzrůst – aniž by to způsobilo škodu. Kruijt a kolegové stanovili, že minimální hladina CK potřebná k podpoře diagnózy ER by měla překročit 50násobek horní hranice normálu.

„Mezi reakcemi na cvičení u různých jedinců však existují obrovské rozdíly,“ upozorňuje Chris Gaffney, docent integrativní fyziologie na Lancasterské univerzitě.

Proto může být někdy obtížné rabdomyolýzu rozpoznat. Klasická triáda symptomů – svalová slabost, bolest a tmavá moč, často připomínající černý čaj – se neobjevuje u každého pacienta. A protože bolest a slabost svalů po tréninku jsou považovány za zcela normální, mnoho sportovců připisuje své příznaky DOMS. Nejvíce tento syndrom ohrožuje lidi, kteří trénují více dnů za sebou bez dostatečného odpočinku, jejich cvičení je velmi intenzivní a zahrnuje svaly celého těla.

Riziko zesiluje teplo, a to jak venku, tak v nedostatečně větrané tělocvičně, a dehydratace. Také nedávné virové onemocnění a léky, například statiny, zvyšují riziko rozvoje rabdomyolýzy.

Zdroj: National Geographic