Pavouci jsou zpravidla vnímáni jako samotáři – každý má vlastní pavučinu či hnízdo a pohybuje se na svém písečku. Osminozí predátoři skutečně nejsou stavění na nějaké „kamarádíčkování“. Ovšem někteří umějí i efektivně spolupracovat.
Kupříkladu takové snovačky pospolité tvoří velké kolonie s několikametrovými pavučinami. Osud kořisti, která v takové síti uvízne, je okamžitě zpečetěn. Snovačky naladěné takříkajíc na stejnou vlnu se totiž přiženou a předvedou jí smrtící představení.
S ohledem na početní převahu se nebojí zaútočit ani na většího živočicha. Podobně funguje i kooperace dalšího pavouka, jímž je pokoutník společenský.
Ovšem pavouci mohou spolupracovat i s úplně odlišnými zástupci živočišné říše. Tým pod vedením Williama W. Lamara, Ricka C. Westa a Alirezy Zamaniho z výzkumných pracovišť v USA, Kanadě a Finsku se kupříkladu zaměřil na sklípkany a jejich souhru s jinými živočichy.
Experty třeba zajímalo partnerství sklípkanů se žábami. Tito obojživelníci někdy nacházejí útočiště v pavoukových norách, přičemž na oplátku likvidují vetřelce, kteří představují nebezpečí pro vajíčka nebo čerstvě vylíhlá mláďata.
Takový vztah lze označit jako fakultativní symbiózu, která je pro její účastníky výhodná, nicméně není nutná k přežití.
O dalších zajímavostech o pavoucích se dočtete v čísle 2/2026 v článku s názvem Tajemný svět pavouků: Děsiví velikáni i malí iluzionisté.
