Tetování patří mezi nejstarší známé formy lidského umění, prokazatelně existuje už nejméně pět tisíc let. Jeho obliba nyní, zejména v západních zemích, opět vzrůstá, ovšem lékaři bijí na poplach, protože použité inkousty často obsahují karcinogeny, které mohou zvyšovat riziko rakoviny.
Tetování může způsobovat i řadu dalších zdravotních komplikací. Lze jim předejít?.
Nejstarší tetování, celkem 31 „kérek“, se našlo na těle slavného ledového muže Ötziho, který zemřel v Alpách na hranici mezi Rakouskem a Itálii kolem roku 3300 př. n. l. Tvořily je drobné čárky a tečky na zápěstí, kolenou, bedrech a hrudníku.
Vytvořena byla vtíráním sazí či popela do čerstvého řezu v kůži, kde pigment po zahojení zůstal. Ötziho tetování nemělo ozdobnou funkci, jeho rozmístění se totiž přesně shodovalo s patologickými nálezy na jeho těle.
Trpěl degenerací kloubů i páteře a žlučníkovými kameny. Je možné, že čárky a tečky spíše fungovaly jako značky pro následné akupunkturní vpichy ke zmírnění bolesti.
Jak odhalit dávná tetování?
Ötzi trpěl rovněž lymeskou boreliózou a srdeční chorobou, takže čtyři rovnoběžné čáry na hrudi, dlouhé asi 2,5 cm, byly zřejmě rovněž součástí jeho léčby. Odborníci se domnívají, že si naši předchůdci zdobili těla tetováním už dávno před Ötzim, ovšem věda to dosud neuměla potvrdit, protože se měkké tkáně rychle rozkládají a samotné tetování časem bledne a mizí.
V letošním roce využil tým amerických vědců metodu zvanou laserem stimulovaná fluorescence k odhalení dávných tetování pomocí laserových paprsků.
„V podstatě jsme z kůže udělali žárovku,“ popsal zjednodušeně metodu Thomas G. Kaye z Nadace pro vědecký pokrok v Arizoně, který se na studii podílel. Pomocí této metody studovali vědci těla stovky mumií starých 1 200 let, které patřily ke kultuře Chancaya, jež obývala pobřeží dnešního Peru přibližně od roku 1000 do roku 1470 n.
l. Jejich tetování, zhotovená pomocí trnů kaktusů či tenkých zvířecích kostí, byla komplexnější než keramika, textilie i skalní malby. „Studie odhaluje vyšší úroveň umělecké složitosti v předkolumbovském Peru, než se dosud předpokládalo,“ dodává Kaye.
Rostoucí popularita „kérek“
Křesťanská morálka vnímala tetování negativně, protože odporovalo čistotě těla, dlouhou dobu tak bylo výsadou námořníků a rebelů. To se však nyní změnilo, dnes je naopak v západní společnosti stále populárnější a zdobí těla milionů lidí.
Nové vědecké studie ale varují, že tento estetický trend může mít vážné zdravotní důsledky. Snadno se například může rozvinout alergická reakce na tetovací inkoust, přičemž nejčastěji se tak děje u červené a žluté.
K zarudnutí, otoku, svědění či výsevu pupínků či puchýřů může dojít okamžitě, stejně jako po desítkách let, kdy spouštěčem je výměna kloubu či zahájení antivirové léčby.

Tetování může rovněž za následek propuknutí kožní choroby, jako je lupénka či ekzém, případně vitiligo či sarkoidóza. Vyhnout by se mu pak měli lidé, kteří jsou náchylní k tvorbě keloidních, tedy nad okolní tkáň vystupujících jizev.
„Kérky“ mohou být rovněž spouštěčem migrén a dokonce ovlivňovat výsledky vyšetření pomocí magnetické rezonance. Toto neinvazivní zkoumání vnitřních struktur těla k tomu využívá silné magnetické pole. Problémem je, že některé tetovací barvy, zejména černá a hnědá, obsahují oxid železa a další kovové složky.
Změny magnetického pole v průběhu vyšetření mohou vést k zahřívání těchto kovových částic, což vyvolává nepříjemné pálení, tahání nebo bolest.
Inkoust se tělem šíří do lymfatických uzlin
V nejnovější studii se odborníci z Univerzity jižního Dánska (SDU) a Helsinské univerzity (UH) zaměřili na zkoumání toho, zda nemůže existovat souvislost mezi tetováním a vznikem rakoviny kůže. Tetovací inkousty, které bohužel často obsahují těžké kovy, jako jsou kadmium, olovo, rtuť či arsen, a karcinogenní látky v podobě polycyklických aromatických uhlovodíků a primárních aromatických aminů, se totiž nedostávají jen do kůže, ale šíří se tělem do dalších míst, včetně lymfatických uzlin.
Ty jsou přitom důležitou součástí imunitního systému, který tělu pomáhá bojovat s infekcemi a odvádět škodlivé látky z organismu.
„Víme, že se částice inkoustu hromadí v lymfatických uzlinách, a máme podezření, že je tělo vnímá jako cizorodé látky,“ vysvětluje Henrik Frederiksen, odborník na hematologii na SDU. K dispozici měli odborníci údaje od více než 5 900 dánských dvojčat z Danish Twin Tattoo Cohort.
„Jedinečným aspektem našeho přístupu je, že můžeme porovnávat dvojčata, kde jedno z nich má rakovinu, ale jinak sdílejí mnoho genetických a environmentálních faktorů,“ uvedl Jacob von Bornemann Hjelmborg, který se na výzkumu také podílel.
Vyšší riziko rakoviny kůže i lymfomu
Z výsledků studie vyplynulo, že souvislost mezi tetováním a rakovinou kůže je nejsilnější u lidí, kteří mají tetování větší než lidská dlaň. Lymfom, forma rakoviny postihující bílé krvinky neboli lymfocyty, je pak u tetovaných lidí pravděpodobnější o 21 %, u jedinců s velkým tetováním se pak vyskytuje dokonce třikrát častěji, než u lidí bez tetování.
Pravděpodobnost zahrnuje i dobu, po kterou osoby s tetováním žijí. „Čím větší je tetování a čím déle ho člověk má, tím více inkoustu se hromadí v lymfatických uzlinách,“ vysvětluje expertka na biostatistiku Signe Bedsted Clemmensenová z dánského výzkumného týmu.
K podobným závěrům došel i švédský výzkum vedený v roce 2024 Christel Nielsenovou z univerzity v Lundu. Přestože některé starší výzkumy naznačují pozitivní vliv „kérek“ na imunitní odpověď těla, převládající konsenzus vědců zní jasně:
tetování je zásah do organismu, který není bez následků. Bezpečnost lze zvýšit volbou ověřeného studia a certifikovaných pigmentů, ale i tak by měl každý zájemce zvážit, jaké dopady bude mít vpravování tetovacího inkoustu pod kůží v rámci sebevyjádření vliv na jeho zdraví v delším časovém horizontu.
Zdroje: health.com